Poprvé jsem se setkala s jezuity, když jsem před pár lety začínala dálkové studium na olomoucké teologii. Moje povědomí o jezuitech pohodlně zapadalo do rámce vzdělání, které mi v mládí poskytlo školství Československé socialistické republiky. Pocházím z nevěřící rodiny, a moje vědomosti neměl kdo korigovat. Jaké bylo mé překvapení, kolik předsudků musím opustit a kolik lží jsem považovala za normu! Po přečtení knížky Michala Altrichtra (SJ) Co si myslíme o jezuitech? jsem teprve začala pátrat dál.
Na objevených stránkách českých jezuitů jsem od začátku s velkým zaujetím sledovala úsilí Josefa Horehledě založit školu Nativity. Byl na zkušené v Americe, aby zjistil, „jak se dělá“ a jak funguje tento model školy, v Česku i v Evropě neznámý. Tohle mě oslovilo: konečně škola, která je vstřícná vůči nadaným dětem! Síť škol Nativity funguje v Americe třicet let. Škola je otevřená nadaným dětem ze sociálně slabých rodin. Nikoli tak, že bohatí a zbohatlíci předplatí svým dětem místo v prestižní škole! My, obyčejné učitelky a učitelé dodnes zápasíme se zohledňováním dětí, postižených různými dysfunkčními potížemi. V osmdesáti procentech případů se za ono „dys-“ schovává prostá nevychovanost, nekázeň (dětí a hlavně jejich rodičů), lenost, choutka „se nechat“ vzdělávat, pasivita a někdy obyčejné hulvátství. Proto jsem nadšeně „hltala“ nové zprávy na jezuitském webu o přípravě a počátcích první školy Nativity mimo území USA. Česká škola Nativity byla otevřena 31.8.2008 v severočeském Děčíně. Na další studium a na život se zde připravují děti, které by proto, že jejich rodiče nedisponují velkými penězi, zůstaly mezi hýčkanými průměry.
Z médií, moderně nazývaných“mainstreamové“, jsme se doslechli o trestuhodném skandálu jezuitů v Německu. Bohužel, o výjimečných osobnostech, jakou byl jezuita Josef Horehleď, zakladatel první školy Nativity v Evropě, se v těchto mediích sotva něco dozvíme. S jezuitou Josefem Horehleděm jsem se nikdy osobně nesetkala. Přesto mě jeho odchod na věčnost zasáhl. Kdo investuje svůj život do školství, ten se nikdy nedostane na první stránky novin, ale zůstane v lidských srdcích.