Buddhismus, GPS a přízraky

Skončil jsem své letošní alpské putování, loni jsem psal o ekonomickém fašismu na horách, nyní bych rád zachránil jiný zajímavý fenomén, totiž upadající křesťanství a nastupující buddhismus. Pan Novák ze současné české ulice zná církev římsko-všeobecnou zejména díky upálení jednoho ctihodného katolického kněze v Kostnici, pak marným bojem jednoho kardinála o svatovítskou katedrálu a předem prohraným bojem o majetek. Protože mám uvnitř tohoto posvátného spolku ustláno, připadám si jako osamělý kříž na hoře, do níž bijí blesky společenského nezájmu a pohrdání. Jistěže jde o trest za moje minulé a budoucí hříchy, popřípadě za naši společnou existenciální vinu, přičemž trestající instanci nevědomky, leč o to účinněji naplňuje Česká biskupská konference a Konference vyšších řeholních představených.
/n/n
Jenže podobná situace nastala i v Alpách. Po staletí hory civilizovali Tyroláci a nyní je vykořisťují Italové. Ale situace se změnila i po duchovní stránce. Křesťanskou chatu jsem letos viděl pouze jednu, a to Fallier pod Marmoladou. Na památku jednoho smrťáku v Himálajích zde postavili moderní Boží muka. Zato horská elita, tj. správci chat, se stále více přimykají k buddhismu. Důvod je prostý. Jsou povoláním horolezci a pobývali hodně v Tibetu. Tato horami prosycená kultura jim učarovala, a proto se rozhodli zavést některé z tibetsko-buddhistických duchovních prvků do horských příbytků, jež spravují. Přibývá chat symbolicky změněných na posvátné stúpy, od nichž se táhnou pestrobarevné praporky popsané modlitbami, které se třepotají ve větru. Křesťanská civilizace, jež alpskou horskou kulturu vypěstovala a do šedesátých let vztyčovala kříže na turisticky slézaných vrcholech, se postupně dává na ústup. Do vrcholů bije blesk, turisté tam přijdou na pár chvil, a v mezičase vládne na vrcholech nehostinné pusto a prázdno. Opravdový život začíná na chatách, které postupně mění své náboženské vyznání. Obraz moderní Evropy a Česka zvláště, viz heroické činy oněch Konferencí.
/n/n
Dalším fenoménem hodným internetové záchrany se stal zvláštní typ přízraků, jež nechodí po horách, nýbrž po displeji svého GPS či mobilu. Klikněte si na 16. den letošního putování, je to až dole. V dešti a bouřce potkávám kolem páté večer stádo italských teenagerů, prý chtějí bivakovat někde v horách. Jejich vůdce se radil s displejem, na mne neměl čas. Přitom jsem byl jediný člověk, který šel v bouřce seshora, a tak jim mohl v klidu říci, že nahoře není žádné rovné místo pro bivak, a už vůbec ne pro tak velkou skupinu. Zespodu k nám doléhaly dunivé zvuky víkendové diskotéky, které se táhly údolím jako rachot hromu bijícího do vrcholů San Martina nad námi. Bylo to setkání na hranici elementárních sil a lidského světa. Kdo chce bivakovat ve volní přírodě a mimo dosah chat, ten musí vzít k úvahu fakt, že je vydán na pospas elementárním silám přírody: gravitaci, dešti, větru, krupobití, blesku, slunci, zimě a dalším. Jistěže může slézt dolů do technicky zajištěného světa, ale nikoliv o půlnoci a v bouři na horském sedle. Přízraky o tom neví, protože jsou vydány na pospas displeji, který nezná ani příhodný čas ani místní podmínky. Přesto bezmyšlenkovitě překračují hranici mezi elementární přírodou a technikou zabezpečeným světem, ani o tom neví. Myslí si, že jejich svět displejů a informačních dálnic se rozkládá úplně všude a vyniká všemocností. Stále více turistů leze po páté hodině večer na vrcholy, dokonce i s malými dětmi. Tuto hybris západního člověka vyvažuje tibetský buddhismus zdejších chatařů, kteří pak stahují mrtvoly do údolí, popřípadě volají na odtah záchranný vrtulník.
/n/n
Všechny tři fenomény lze zachránit pouze v úzkém propojení: do osamělých křížů bije blesk, protože se staly pomníky zašlého světa horské zbožnosti. Každý horal věděl, že v určitých elementárních situacích mu zbývá pouze modlitba spojená s nadějí, vírou a láskou. Turistické přízraky s displejem dobývají kříže podle GPS. Ony nelezou po horách, nevedou předem prohraný boj s elementárními silami, při němž lze leccos uhrát, ale nikdy ne plně vyhrát. Přízraky pouze rektifikují vrcholové koordináty daného místa. Při dobrém počasí navíc kontrolují, zda panoráma viděné z nejvyššího bodu opravdu souhlasí s digitální předlohou. Tuto bezbřehou hybris západního sekularizovaného člověka se snaží odčinit nový vztah k duchovnímu světu, který již nemá evropský či židovsko-křesťanský původ. Tím se kruh uzavírá. Hromy divo bijú do mrtvého světa vrcholových křížů, které už nikoho doopravdy nezajímají. Každý ví, že normální život je úplně jinde. A hory nepředstavují místo k životu, pouze nezbytnou kulisu draze zaplacené, a tím i plně zasloužené dovolené.
/n/n