Jádro, opilci a obecné dobro

Pohledem na rubriku „Věrné duše“ zjistíte, že do Umlaufovin píše i tiskový mluvčí jaderné elektrárny Dukovany. Došlo k tomu vyšší mocí čili Božím řízením, protože onen mluvčí je otcem dcery, který se shodou okolností stala korektorkou Umlaufovin. Není to až tak chaotické, protože jsem pracoval pro AF Brno, což jsou dnes ženáči a vdané dámy. Ti byli (byly) kolem roku 90 byli nadšenci pro demokracii, kterou jsem z donucení okolností budoval s dvěma sekretářkami jakožto šéf OF Jihomoravského kraje. Prostě a stručně, je to komplikované, protože život nelze vměstnat do tří řádků. Vyměňujeme si s panem Spilkou maily ohledně jaderné energie, kterou tento pán vehementně hájí a já zase s citem popírám.

A tož k věci. Letos vyznamenal president SR dva pracovníky jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice, kteří v roce 1977 pravděpodobně zachránili reaktor před černobylským osudem, k němuž si umlaufoviny řekly své. K průběhu havárie v Jaslovských Bohunicích si můžete více přečíst třeba zde, přímo od jednoho z hrdinů. Pan Spilka mne odkázal na českou wikipedii, jež přesně popisuje stav a okolnosti poruch na českých jaderných elektrárnách za dob dřevního komunismu. Sám k tomu dodává následující moudrou připomínku. Cituji z mailu:

„Věcně: Že tam k oběma haváriím došlo, to samozřejmě vím. Co se mohlo stát? Tady bych musel spekulovat, protože neznám bezpečnostní systémy elektrárny A1, které brání havárii kteréhokoli reaktoru. Dokonce i v Černobylu byly velmi účinné bezpečnostní systémy, které byly schopné havárii mnohanásobně zabránit. Problém byl v tom, že kvůli podružnému zisku energie vedoucí experimentu postupně vypnul všechny bezpečnostní systémy, které automaticky blokovaly nezodpovědnou činnost. Prostě a jednoduše vše zcela nezodpovědně vyblokoval a jel dál…..do pekel. Ignoroval předchozí práci a snažení chytrých lidí. V totalitním systému se nikdo z jaderných odborníků neodvážil prosadit proti tomu elektrikáři se stranickými frčkami. No a u elektrárny A1 o žádný experiment nešlo. Jednalo se o standardní operaci, i když provázenou technickou (událost ze dne 5.1.1976), resp. lidskou chybou (havárie ze dne 22.2.1977). Bezpečnostní systémy by jistě fungovaly, což je zásadní rozdíl od Černobylu. Ale víc k tomu nemohu říci.”

K tomu dodávám jako filosof a občanský aktivista následující upřesnění. V případě Černobylu a Jaslovských Bohunic není vůbec problémem technika. Zato morálka obsluhy se stala naprosto rozhodujícím činitelem. Lidská úroveň týmu byla v Černobylu katastrofální, v případě Jaslovských Bohunic naopak vynikající. Pánové Milan Antolík a Viliam Pačes se stali hrdiny moderní doby a s nutným odstupem třiceti let dostali oficiální vyznamenání za statečnost. Pravděpodobně opilá a zcela jistě nezodpovědná obsluha Černobylu kontrastuje s heroickým nasazením života pro záchranu česko-slovenské elektrárny, To vše v době těžké normalizace, kdy soused s klidným svědomím udával estébákům svého souseda. Dá se i dnes spoléhat na stejnou obětavost u obsluhy jaderných elektráren Temelín a Dukovany? Jsou i dnes operátoři připraveni riskovat svůj život, aby zabránili možné katastrofě? Je jasné, že na tuto otázku dá odpověď až příští havárie.

Co k tomu říci ? Z mého osobního hlediska je jasné, že nejde o otázky bezpečnosti jako takové, tj. na úrovni technické, provozní či jiné. Tam není problém, protože technologie se dostala zcela jistě na úroveň dostatečné bezpečnosti. Z mého hlediska však představuje atomová energie nemorální artikl, protože nejsme schopni uskladnit jaderný odpad na x-tisíc let. Tím převádíme naši rozežranost a sprostotu na příští generace. To je nemorální podle „principu odpovědnosti“, který formuloval německý filosof Hans Jonas. Stručně řečeno: každá generace má žít za svoje. A pokud zatěžujeme jaderným odpadem nebo ohřevem planety budoucí generace, pak jsme s odpuštěním morální čuňata. Žijeme jako prase v žitě na úkor budoucích generací.

Závěrem. Citace ing. Spilky ukazuje jasně, že problém aktuální jaderné bezpečnosti je přinejmenším dvojí. Za prvé, jádro pudla tkví v morální kvalitě obsluhy elektrárny. Jsem hrdý na oba hrdiny, kteří zachránili Jaslovské Bohunice. Jen si nejsem jistý, jestli lze spoléhat v dnešní době na výjimečné osobnosti. Polistopadová doba mne poučila, že česká zprivatizovaná politika se oddala anti-masarykovskému heslu: „Nebát se a krást“. Pan president na Hradě o tom jistě ví své. Další bod k jádru. Obě havárie a psaní pana Spilky ukazuje, že problém jádra není technika, ale politika. Prostě a jednoduše jde o stav společnosti, která nějakým způsobem obhospodařuje obecné dobro. Jaderná elektrárna představuje eminentní obecné dobro, protože nás může všechny zabít. Zoufalý stav dnešní politiky vzhledem k obecnému dobru mi zcela a zásadně dokazuje, že za současného stavu společnosti a české politiky není možné stavět žádnou další jadernou elektrárnu. Amen.