Jádro terorismu a terorismus jádra

K této úvaze mne vede článek ministra Trittina (Zelení SRN) „Budoucnost vypadá jinak“ (Jürgen Trittin, Handelsblatt, 15. listopadu 2004).

Závěrem článku v Handelsblattu, jehož obsahem je oponování aktuální německé diskusi o odchodu od odchodu (zrušení dohody o zřeknutí se jaderné energie), Trittin píše: „Spolková vláda nemá důvod, aby zpochybňovala opuštění jádra dohodnuté s energetikou. … Jaderné elektrárny stárnou a nebudou bezpečnější. Ohlašovanou „novou bezpečnost“ reaktorů à la EPR neprokazuje nic. Nové reaktory nebo delší provoz starých zařízení zostřují nevyřešený problém jaderného odpadu. Islámský terorismus začlenil jaderné elektrárny do svých plánů. Energetický hlad ve světě roste především v rozvojových zemích a nestabilních oblastech. Tam by se jaderné elektrárny staly potenciálními cíli útoku soupeřících zemí – a pro autoritativní režimy mezistanicí na cestě k atomové pumě.
Budoucnost nemá znovuoživování rizikové techniky z poloviny minulého století. Náleží trvale se rozvíjející energetice stavějící na efektivnosti a stále více na obnovitelných zdrojích.“ Autor je spolkový ministr životního prostředí, ochrany přírody a reaktorové bezpečnosti. Konec citace Handelsblattu.

Nebudu se věnovat energetické stránce věci, i když i ta je výsostně zajímavá, ani účelovosti argumentace o technice poloviny minulého století, kterou nahrazuje perspektivní inovovaná technika minulých staletí až tisíciletí (větrné zdroje mechanické energie znali už staří Egypťané), vývoj totiž často opravdu vede v pomyslné spirále.
V Trittinově argumentaci mne zaujalo využití jaderného nebezpečí v rukou teroristů, resp. jak říká autor islámského terorismu a vývod pana Trittina, že to je důvod pro odchod od jádra, tedy pro cestu, kterou kráčí němečtí zelení.
Trittin píše: Islámský terorismus začlenil jaderné elektrárny do svých plánů. Energetický hlad ve světě roste především v rozvojových zemích a nestabilních oblastech. Tam by se jaderné elektrárny staly potenciálními cíli útoku soupeřících zemí a pro autoritativní režimy mezistanicí na cestě k atomové pumě.
Dovolím si tvrdit něco jiného. Jaderné zbraně svým fatálním dopadem drží vlády, a to i totalitní, na uzdě. Pokud je totiž zřejmé, odkud případný útok přichází, riskuje útočící vláda zničující odvetu, kterou sice v bunkrech možná přežije, ale po útoku nebude mít komu vládnout. Tak musí tato vláda srovnávat své aktuální touhy po moci s riziky takového kroku i konečným ziskem. Ten by mohl být velmi, velmi hubený ve srovnání s pohodlím i omezenou mocí současnosti. Pro podporu této teze si zaskočím do nedávné minulosti polarizovaného světa k vládcům jako Stalin, Mao Ce-Tung. Tomu, že by to byli zakuklení humanisti, kteří se zle jenom tvářili, asi nikdo nevěří.
Skutečné nebezpečí ale spočívá v dosažení takové situace, kdy napadený s jistotou neví, kam vést odvetný úder na nějaký lokální teroristický jaderný útok, kdy napadený s jistotou neví, která skupina, kterým státem podporovaná útok provedla. To je možná důvod vzniku pověstné „Osy zla“.
Ministr Trittin míní, že nebezpečí pro budoucnost je v jaderné technologii. Zdá se mi to stejně pošetilé a nebezpečné jako říkat, že za vraždění v 2. světové válce mohou zbraně a Židy nezabíjeli lidé, ale přece plyn. Jaderné technologie jsou na světě už bezmála století a nikdo je zpět nezadupe. Bude potřeba najít jiná řešení, než naznačuje pan Trittin. Konečně i Německo 30. let minulého století hravě přestoupilo řadu zákazů dohodnutých s vítěznými mocnostmi 1. světové války. Kde není reálná vůle k obraně, je dříve nebo později každá smlouva jen cárem papíru.