První andělská rekvalifikační výprava

I v andělském sboru si uvědomili rychlost pozemských změn a rozhodli se „starší“ anděly s nimi seznámit. Jednalo se o anděly, kteří měli na starost lidi, co se narodili ještě za císaře pána a prožili tak skoro celé pohnuté 20. století. Jistěže to byli andělé zdatní, pilní a celkově schopní. Ochraňovat člověka, aby přežil v minulém století, to nebylo nic jednoduchého. Některé z nich však děsily zvuky mobilních telefonů, počítače a další vynálezy. K tomu, aby si zvykli, měl sloužit rekvalifikační kurz, v němž se podrobně seznámili se všemi novinkami. Potom následovala kratičká praxe na zemi, kde se zaměřili na nějaké téma a o něm pak odevzdali písemné hlášení. Prostě něco jako pozemský rekvalifikační kurz bakalářského typu.



Kurzu se zúčastnili i andělé Angelino a Florián. (Všechna andělská jména totiž obsahují slabiku an. Neznamená to ale, že všechna jména, která obsahují slabiku an, jsou jména andělů). Oba andělé si předsevzali, že se během pozemské praxe budou věnovat problematice zvěstování. Pokusí se zjistit, zda v dnešní době lze nalézt dívku, která by na andělské poselství odpověděla stejně ochotně jako Maria. Vždyť přece existuje tolik křesťanských dívek a žen, kterým je Maria od útlého dětství dávána za příklad, zejména mnoha plamennými kázáními. To přece musí zanechat stopu v jejich výchově a potencionální příjemkyni poselství to zjednodušuje situaci. Vedoucí anděl nebeského semináře sice nad jejich výběrem kroutil hlavou, ale chápal, že jim to jen tak z hlavy nevyžene. Nakonec se dohodli, že se do toho mohou pustit. Případné psychické následky tohoto nepravého zvěstování budou oslovenou osobou vnímány, jako by pocházely z neprozkoumané říše jejích vlastních snů.



Angelino a Florián se tedy vypravili na zem, aby svou hypotézu ověřili. Shodou okolností byl zrovna svátek sv. Mikuláše. Vyhlídli si jednu dívčinu, která se vracela poměrně pozdě večer z práce. Když dorazila domů, šel Angelino přímo na věc.
Sotva zavřela Soňa dveře, objevil se před ní v celé své andělské kráse a hned na ni spustil, jak to měl za tisíciletí nabiflováno: „Buď pozdravena milosti plná.“
Soňa seděla v křesle a snažila se na něj zaostřit svůj unavený zrak. Chvíli nevěřícně koukala a pak pravila: „Nazdar, to seš tak vymaškařenej ještě vod včerejška? Vy ste museli s čertama pořádně pařit, no fakt. Kde máš Mikuláše?“
To Angelina naprosto vyvedlo z míry. Perutě mu údivem klesly, pokračování radostného poselství se mu vykouřilo z hlavy a zcela pozemsky se zeptal: „Jakého Mikuláše?“
Soňa zavrtěla hlavou: „Přece mi nechceš tvrdit, že ste chodili jen s čertama. Ty ses jim ztratil, co? Vožral ses jak prase a nevíš, co je za den. A vůbec, co tu chceš?“


Takový slovní cirkus Angelino nezažil od stvoření světa. Přesto vzpamatoval a statečně pokračoval ve svém naučeném poselství: „Přišel jsem Ti říct, že budeš mít syna…“
Soňa vyvalila oči a vyhrkla: „Seš blbej, dyť beru prášky.“
Vstala a vypadala už dost naštvaně: „A vůbec to sou fóry, jak jsi na to vůbec přišel? Ty nejseš jenom po tahu, co? Ty seš pěkně zhulenej!!! Vypadni!“
A vyrazila proti Angelinovi takovou rychlostí, že se zapomněl a zmizel. To Soňu zmátlo, vždyť byla dnes večer celkem při smyslech. Leč přispěním nebeských sil dospěla k závěru, že v jejím pokoji nikdo nebyl, že je jen přepracovaná. Koneckonců, ty dvě flašky vína s kámoškou taky udělaly svoje. To si jen tak mluví sama se sebou a s vlastními představami. Vysvětlení ji uklidnilo, spokojeně usnula a ráno už si na žádnou andělskou návštěvu nepamatovala.