Kto bude rozdávať karty?

Občanská demokratická strana uvádí jako nejvýznamnější část volebního programu tzv. rovnou daň a důkladnou reformu sociálního systému. Aby voličstvu lépe přiblížila výhody chystaných změn, dává ODS za příklad Slovensko s tím, že Mezinárodní měnový fond a Světová banka tamější vývoj hodnotí velmi pozitivně. Je však potřeba říct, že jde o další z mnoha příkladů, kdy občané hodnocené země nesdílejí uspokojení mezinárodních finančních institucí.

Slovenský deník SME 9.1. 2006 má na titulní stránce titulek „Polovica neverí, že zarobí viac“. Uvnitř listu pokračuje text s titulkem „Iba pätina ľudí očakáva, že si finančne polepší.“ Proti bankéřskému optimismu stojí lidový pesimismus. Jde o výsledky průzkumu agentury MVK pro SME a upřesnění výsledků je následující: 23,5% dotázaných neví, jestli mohou očekávat zvýšení příjmu, 22,0% očekává zlepšení a 54,5% se domnívá, že se jim příjem nezvýší. Pod titulkem „Najväčší optimisti sú národniari“ se dočteme, že nejlepší očekávání (kromě mezinárodních bankéřů a naší ODS) projevují podle výzkumu potenciální voliči opoziční Slovenské národní strany (42% z nich očekávají zvýšení příjmů). O takové úspěšnosti reformy u svých voličů mohou vládní strany na Slovensku jenom snít. Ještě zajímavější je vysvětlení tohoto paradoxního jevu, které podává Miroslav Kusý (starý známý z federálních dob) – „… v očakávaniach prívržencov SNS sa prejavil aj pozitívny nacionalizmus…“ Dalším důvodem nečekaného optimismu je podle Kusého „…chabé odborné zázemie národniarov. Nemajú ekonómov, preto sa o financiách prakticky nevyjadrujú.“ Jiný politolog Juraj Marušiak to připisuje „…momentálnej prosperite Žiliny a novým zahraničnýn investorom v regióne, najmä automobilke Kia Motors.“ Na středním Slovensku totiž žije nejvíce příznivců SNS a primátorem Žiliny je Ján Slota ze SNS. Na polích za Žilinou se rozkládá obrovské staveniště továrny, ve které budou Jihokorejci snižovat výrobní náklady svých levných aut.

Miroslav Kusý věcně připomíná ověřenou zkušenost z průzkumů, že očekávání dotazovaných bývá horší, než realita a odhaduje, že na Slovensku porostou mzdy nejen nominální, ale i reálné. Nicméně pocit nespokojenosti s ekonomickou situací na Slovensku v současnosti převažuje. Ministr financí Ivan Mikloš (rovněž ho pamatujeme z federálu) to při rozhovoru na zpravodajské TV stanici TA3 celkem upřímně a dost nešťastně komentoval tak, že vláda neumí lidem vysvětlit, jak dobře se mají. Je pravda, že zahraniční ekonomové s ním budou souhlasit. Většina Slováků však, třeba i pod dojmem z dalšího titulku „Zdraželo takmer 500 liekov, zlacnelo len 153“ v tomtéž vydání SME, zůstane v pesimistickém nepochopení.

Jak si tedy máme vyložit předložený slovenský příklad v předvolební době? Máme preferovat pokračování současného poklidného vývoje (s obavami, že bez rázných reforem dojde časem ke stagnaci) nebo máme být pro rázné změny navrhované ODS (s obavami z růstu rozdílů mezi bohatými a chudými)? To asi záleží na každém z nás. Ke klidnému rozhodování však může přispět všeobecně známá skutečnost, že pocit štěstí a osobního uspokojení nemá přímou souvislost s objektivní ekonomickou situací.