Předchozí článek EU-cibulačka, číslo 1: Podivuhodná stálost neonacistických EU-elit řešil proměnu západních elit, které v epoše globální pitomosti Západu vedou tento mocenský blok směrem do propasti dějin. Metodologicky bylo důležité zjistit, kdy a jak se odtrhly imperiální anglosaské elity za oceánem od jejich nihilistického klona v EU. Jednoduchá odpověď je v tom, že imperiální elita neokoňů v USA soustředěná v tzv. „Týmu B“ zavedla systematické fakování EU ve všech strategických oblastech. To bylo nadšeně podporované všemi pravicovými klausovci. Ti si přitom nakradli, takže to dělali z přesvědčení. Levicoví sorošovci fungovali v tomto cirkuse jako užiteční a střídmě placení idioti, kromě jejich manažerských špiček. Privatizační, dotační a zlodějský mejdan trval až do dnešních časů, kdy přišel ke stolu neoliberální a neziskové párty hospodský s účtem. Pochopitelně, US-trumpetisté tuto trapnou EU-scénu o něco předtím opustili záchodovým oknem, jak se na práskané imperialisty sluší a patří. Americký obrat v proxy-válce NATO s Ruskem na Ukrajině mluví za vše.
Rozbor nihilistické ekonomie EU vedené neonacisticko-Epsteinovou-EU-koalicí (hezký název, že?) půjde metodicky stejnou cestou jako předešlá analýza rozvodu transatlantických a evropských elit. Nejprve je třeba najít společnou cestu ekonomického fašismu a jeho kryté miny. Pak najdeme bod rozchodu globalistů v EU a za oceánem; pak popíšeme výslednou a zcela podivuhodnou nestálost EU-ekonomiky. Oproti složitější práci na EU-elitách je rozbor ekonomiky ulehčený tím, že jsme mu od roku 2013 věnovali hodně článků. Podívejte se na tematická čísla e-republiky věnovaná neoliberální a sociální ekonomice. Proto projdeme relevantní historii nutnou k pochopení k EU-závodu ke dnu. K ní vždy přidám odkaz na již publikované důležité články e-republiky, kde jsou grafy a ekonomické analýzy.
Od Marxe k Leninovi a k Hitlerovi, a zase zpět
Pro dnešní EU-kalamitu je důležitý Marxův rozbor nadhodnoty v klíčovém díle Kapitál (1867), které založilo obor politické ekonomie. Podle Marxe platí, že kapitalistický způsob výroby nutně produkuje stále menší nadhodnotu, a tím i menší míru zisku. Podíl živé práce fixovaný v nadhodnotě pak klesá, protože klesá také investovaný celkový kapitál. Pokles celkové nadhodnoty vzhledem k investovanému kapitálu nutně snižuje míru zisku. Tím kapitalismus logicky a nutně pochová sám sebe.
Nebudeme řešit teoretickou otázku, jestli měl Marx historicky pravdu nebo ne. Pro současný debakl neoliberální ekonomiky je důležité zjistit, zda proces akumulace kapitálu, daný např. zvýšenou efektivitou výroby, V-T revolucí, zavedením AI atd. vytváří odpovídající nadhodnotu, která je zpětně investována do živé produktivní práce. Takto určené univerzum společensky určené práce (Marxova Arbeitskraft) vede k celkové prosperitě dané společnosti.
Odpověď v rámci neoliberalismu je jednoduchá. Globální jedno procento ukradlo prakticky všechnu nadhodnotu, jako české modré straky ukradly samet. Neoliberalismus proměnil nadhodnotu nikoliv na produktivní kapitál, ale na finanční spekulace. Článek Vznik a vláda globálních parazitů ukazuje, jak jedno procento parazituje jako rakovinný virus na střední třídě, kterou spolehlivě ničí, viz Pálení peněz střední třídy na korporátní svatbě. Pak je pochopitelný článek Báječná léta jednoho procenta, protože je úplně jasné, Kam mizí bohatství vytvořené vyšší produktivitou práce. Finanční spekulace vytvořily finanční bubliny a hypotéční krize (2006-9). Neoliberálně šílené jedno procento pak rozfofrovalo námi vytvořenou nadhodnotu na záchranu virtuálního finančního kapitálu (Pohádka o hypotéční Karkulce a nenažraném Vlkovi-Banksterovi).
Marx tedy měl pravdu nikoliv vzhledem ke kapitalismu jako společenskému systému, ale vzhledem k neoliberalismu, který ve své podstatě už dávno není klasickým kapitalismem. Když zprivatizujete fabriku proti podpisu, pak ji zdevastujete a pak žijete z EU-dotací a de facto už nikdy neplatíte daně, už nejste kapitalistou, ale modrou strakou. A čím je tedy neoliberalismus doopravdy? Odpověď podává Leninovo dílo Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu (napsáno 1916).
Lenine, Lenine, co děláš v neoliberalimu?
Lenin se v tomto klíčovém díle odvolával na dva teoretiky. Anglický liberální ekonom John Hobson tvrdil, že s rozšiřováním monopolů roste jejich podíl na zisku a úsporách, což vede k nadměrnému spoření a nedostatečné spotřebě. Negativně dochází k vývozu kapitálu, k explozi zahraničních investic a k imperialistické expanzi. Marxistický ekonom Rudolf Hilferding v díle „Finanční kapitál: Studie o nejnovější fázi kapitalistického vývoje“ tvrdil, že období monopolního kapitalismu se vyznačuje spojením průmyslového a bankovního kapitálu. Tím vzniklo monstrum zvané „finanční kapitál“, které založilo dnešní moc bank a monopolů. Hobson, na rozdíl od Lenina, oddělil imperialismus od kapitalismu. Lenin naopak tvrdil, že imperialismus je nevyhnutelným důsledkem kapitalistického systému. Hilferding optimisticky tvrdil, že imperialismus a monopoly tvrdě vykořisťují a oslabují dělnickou třídu i širokou veřejnost jako celek, proto se veřejnost proti nim vzbouří. Realista Lenin naopak poukazoval na to, že dělnická třída v západních zemích imperialistické války zdatně podporovala. První světová válka mu hned nato dala zcela za pravdu.
Pro Lenina byly koncentrace výroby a vzestup monopolů nejdůležitějšími rysy kapitalismu. Vývoz zboží je typický pro kapitalismus volné soutěže, zatímco monopolní kapitalismus se podle Lenina vyznačuje vývozem kapitálu. Pak si monopolní sdružení, kartely, syndikáty a trusty rozdělily domácí trh mezi sebou a nakonec vytvořily světový trh. Svět byl imperialisticky rozdělen na ekonomické sféry vlivu, které spravovaly tzv. „supermonopoly“. Tím došlo podle Lenina k definitivnímu rozdělení zeměkoule na sféry imperiálního a ekonomického vlivu spravovaného supermonopoly. Válka je v tomto systému nevyhnutelná. Imperiální mocnosti hnané mírou kapitálového zisku musí trvale expandovat, mít nové trhy, odbytiště a krást suroviny.
Tím je vysvětleno dějinné nutkání šílených EU-elit, které „musí“ znovu k Moskvě a ke Stalingradu, viz první článek. Pochopitelně ke Stalingradu půjdeme my, elity jsou příliš cenné na zabijácký imperiální špás. Pochod lumíků ze střední třídy musí někdo organizovat a řídit. Jak to hezky řekl Bill Gates. Jeho soukromé letadlo na globalistických eko-fraškách je nutné, protože on není součástí problému, ale jeho řešení. Tím jsme se dostali k celkem nedávnému článku Ukrajinizace EU, teď už doopravdy (2026). Jsou tam důležité odkazy na starší články a celkové analýzy. Pokud odkazy na e-republiku nejedou (jsme na novém webu), tak dejte nadpis článku do horní kolonky „Hledat“ a je to.
Jak Hitler ekonomicky zachránil Německo a pak ho mocensky zničil
Takže už máme v dnešním EU neoliberálně rozkradenou nadhodnotu (Marx) a globálně daný imperialismus založený na posledním stádiu kapitalismu (Lenin). Ke štěstí už chybí jen dnešní válečná ekonomika, kterou založily Hitlerovy reformy ve 30. letech. Současné neonacistické EU-elity ji pak změnily v některých, bohužel zásadně špatných bodech. Mussolini neúspěšně a Hitler velmi úspěšně zavedli do imperialistického stádia kapitalismu nový systém, který se nazývá ekonomický fašismus. Klikněte si na odkaz, je to krátký a velmi výstižný článek. V tom systému již nejde oddělit korporace a stát. Náš web zavedl v rámci EU a Babiše nový termín korporátní fašismus. Viz článek Rozdíl mezi korporátním kapitalismem a korporátním fašismem. Pro českou realitu je důležitý článek Jak šlape český korporátní fašismus. Pro realitu v EU je to článek Kluci z plakátu a evropský fašismus.
John Kenneth Galbraith byl bezeporu hlavní americký ekonom 20. století. Jeho obdivné hodnocení Hitlerových reforem najdete ZDE. O ekonomii Německa Galbraith napsal, že odstranění nezaměstnanosti v Německu během Velké hospodářské krize bez inflace bylo významným úspěchem. Hospodářská politika Hitlerova režimu zahrnovala rozsáhlé půjčky na veřejné výdaje, které byly zpočátku určeny především na civilní projekty – železnice, kanály a dálniční síť. Výsledkem byl mnohem účinnější boj proti nezaměstnanosti než v jakékoli jiné průmyslové zemi. Koncem roku 1935 byla v Německu nezaměstnanost minulostí. Německo mělo na konci třicátých let plnou zaměstnanost při stabilních cenách. V průmyslovém světě to byl naprosto jedinečný úspěch.
Stejnou formu ekonomického fašismu pak použil F. D. Roosewelt při zavedení státního programu pro hospodářské krizi zvaného New Deal. Mussolini dělal něco podobného, ale s mizerným výsledkem (ZDE). Tuto formu ekonomického fašismu naopak proti zblblé EU nesmírně dobře použila Čína, která se tím stala hospodářskou velmocí. Naopak Indie a Rusko následovaly západní oligarchický model a nemají nic. A nyní ke specifické situaci v EU.
Zelený a genderově zblblý korporátní fašismus EU
Jestliže i nikoliv geniální asociál jménem Trump vykřikuje, že EU si nadělala ekonomicky do kalhot a jde ke dnu, tak na tom asi něco bude. Pak je jasné, že cesty korporátního fašismu v USA a specifického fašismu v EU pod taktovkou Deep state nemají stejnou cestu. Klíčový je ideologický obrat, který se týká politiky, viz další článek. Rozbor EU politicko-ekonomické „strategie“ byl proveden ve dvou trilogiích, protože zánik Západu není tak častá věc. Průměrně se to děje jednou za 1500 let, viz zánik Římské říše. Takže tady je první trilogie z roku 2021. Sledovala způsob, jak a kdy začaly zelenat globální korporace a jak tím nakazily EU.
Zelený úděl I – Komu se zelení na ideologické pomatenosti
Zelený úděl II – Komu se zelení na ekologické pomatenosti
Zelený úděl III – Komu se zelení na občanské pomatenosti
Další trilogie z roku 2023 sledovala politicky osvíceného děžurného, který vydal příkaz, aby se v baráku topilo propan-butanovými bombami. Naše rodinná dílnička na dvoře se dostala do prvních vážných problémů, viz druhý díl trilogie. Jenže zblblý mužik přišel nikoliv z městského, ale z krajského školení. Dostal se pod vliv sorošova transatlantického fakování, začal svítit zeleně a rozjel akci zvanou „Zelený úděl“. Tolik dobrého už naše dílnička ve dvoře nepřežila a dnešní supermoderní fabriky VW v Německu také ne.
Transatlantičtí ilumináti v Bruselu I: Surovinová krize
Transatlantičtí ilumináti v Bruselu II: Krize výroby a financí
Transatlantičtí ilumináti v Bruselu III: Když zelenat, tak kompletně
Třetí díl je důležitý, protože porovnává strategii korporátního fašismu ve slabomyslné EU s typologicky stejným korporátním fašismem pěstovaným v komunistické Číně. Jak srovnání dopadlo, to dnes víte sami. Tím jsme vyřešili druhý díl, který ukázal na rozdíl mezi korporátním fašismem v USA a v EU. Stejné globální korporace použily jinou ekonomickou strategii v USA a v Evropě. Viz první díl, který podává dané důvody. Tento graf z druhé trilogie jasně ukazuje dobu, kdy k tomuto rozchodu došlo.
Mezi léty 2017-20 většina globálních korporací pochopila, že na emisních povolenkách a Green dealu se dá slušně vydělat, pokud to ve zblbnuté EU správně vezmou do rukou. Takže se globální oteplování přestalo popírat (ZDE). Hlavní korporace si vyhrnuly zelené rukávy, vzaly seznam jimi placených neziskovek a daly se konečně do pořádné práce. K tomu bylo potřeba najít a vycvičit v Bruselu a celkově v zemích EU radikálně blbou a prodejnou politickou reprezentaci, což ukáže další díl.
EU-cibulačka, číslo 1: Podivuhodná stálost neonacistických EU-elit
EU-cibulačka, číslo 2: Podivuhodná nestálost EU-ekonomiky
EU-cibulačka, číslo 3: Podivuhodný zmatek EU-politiky
Přidejte odpověď