Anthony Stephen Fauci (*24. prosince 1940, Brooklyn, New York) byl několik desetiletí jednou z nejvlivnějších postav amerického zdravotnictví. Lékař a imunolog, který od roku 1984 až do konce roku 2022 vedl Národní institut pro alergické a infekční nemoci (NIAID), radil sedmi americkým prezidentům, publikoval či spolupublikoval více než 1400 odborných prací a obdržel řadu prestižních ocenění (včetně Presidential Medal of Freedom a rytíře Čestné legie) a více než 60 čestných doktorátů.
Jeho životopis je učebnicovým příběhem úspěchu:
- 1958 – Maturita na jezuitské střední škole (Regis High School, Manhattan; kapitán basketbalového týmu)
- 1962 – Bakalářský titul na jezuitské vysoké škole (College of the Holy Cross, Worcester, Massachusetts)
- 1966 – Titul doktora medicíny na lékařské fakultě (Cornell University Medical College, New York City).
- 1968 – Nastupuje do NIAID jako klinický výzkumník
- 1974 – Vedoucí Sekce klinické fyziologie v Laboratoři klinického výzkumu NIAID
- 1980 – Šéf Imunoregulační laboratoře NIAID
- 1981 – Začátek intenzivní práce na výzkumu a boji proti nově se objevujícímu AIDS
- 1984 – Ředitel NIAID (téměř 39 let, do konce roku 2022)
- 1985 – Sňatek s Christine Grady (zdravotní sestra a později přední bioetička NIH), tři dcery
- 2003 – Jeden z hlavních architektů programu PEPFAR (President’s Emergency Plan for AIDS Relief)
- 2008 – Vyznamenání Presidential Medal of Freedom od prezidenta G. W. Bushe
- 2014 – 2015 – Klíčová role při reakci USA na epidemii eboly
Pak přišel COVID-19 a z respektovaného státního vědce se stala celebrita.
Na vrcholu
V letech 2020–2022 se Fauci stal jednou z nejznámějších tváří na světě. Vystupoval na tiskových konferencích Bílého domu, v televizních studiích i na titulních stránkách časopisů. Celebrity (Brad Pitt, Oprah Winfrey, Julia Roberts, Bono, Barbra Streisand…) mu vyjadřovaly veřejnou podporu a obdiv. Jeho doporučení byla bez většího odporu realizována, jeho odpůrci byli mediálně dehonestováni a umlčeni, všechny dveře před ním byly otevřené. Byl vědec s velkým V a expert s velkým E.
Krátce po vypuknutí covidového šílenství se stal hlavní veřejnou tváří reakce na krizi. Radil presidentu Trumpovi, média jej představovala jako klidný hlas odbornosti uprostřed chaosu a vytvářela obraz nezávislého vědce, jenž proti nerozumným politikům brání „čistou vědu“. V roce 2021 se stal hlavním poradcem presidenta Joe Bidena, od nějž později, v roce 2025 dostal preventivní milost pokrývající možné federální trestné činy související s jeho oficiální službou v období let 2014 – 2025. V roce 2022 odešel do důchodu, po více než padesáti letech veřejné služby.
Anthony Fauci v té době pokračoval ještě v jedné užitečné činnosti. Vedl si deník. A ten se nyní dostal na veřejnost.
Tonyho deník
„Fauciho deník“ (Fauci’s Diary) byl zveřejněn v červenci 2026 republikánským senátorem Randem Paulem v rámci jeho vyšetřování původu COVID-19 a federální reakce na pandemii. Rand Paul si jeho dokumenty vyžádal od ministerstva zdravotnictví, které je po změně vlády a nástupu nového ministra zdravotnictví objevilo na vládních serverech. Fauci v nich v letech 2001 – 2022 zaznamenával osobní postřehy, schůzky, klipy, statistiky apod. V jednu chvíli si je přeposlal na soukromý mail, zřejmě jako podklad pro své oficiální memoáry, jež vyšly v roce 2024 a staly se bestsellerem. A protože jeho poznámky byly na vládních serverech, nepodléhaly podle amerického ministerstva zdravotnictví ochraně soukromí.
Zveřejněný pandemický deník má podle Reuters 1 141 stran. Paulův senátní archiv postupně zveřejnil také další Fauciho dokumenty, e-maily, rozhovory a interní komunikaci. K tomu je třeba dodat, že materiály zveřejňuje Fauciho dlouholetý politický protivník Rand Paul a tomu také odpovídá jejich interpretace na Paulových stránkách. Nic to však nemění na tom, že z osobních záznamů vyplývá i pro nezaujatého pozorovatele mnoho otázek jak k Faucimu, tak ke všem „svatým grálům“ covidového období.
Deník ukazuje Fauciho nejen jako vědce a úředníka, ale také jako člověka velmi pozorně sledujícího média, svou veřejnou pověst, prezidenta Trumpa, politické protivníky a spory kolem původu viru. Především však zachycuje něco mnohem důležitějšího, totiž co všechno Fauci věděl v době, kdy veřejný příběh teprve vznikal.
Laboratorní původ viru a genová manipulace
Jeden z nejzajímavějších záznamů pochází z 31. ledna 2020. Fauci se tehdy účastnil diskuse s předními virology, kteří upozorňovali na neobvyklé vlastnosti nového koronaviru, zejména na furinové štěpné místo. Část vědců tehdy považovala možnost laboratorního původu nebo manipulace za reálnou a podle materiálů z Paulova archivu zhruba polovina účastníků prvního hovoru považovala virus za něco, co mohlo působit „jako umělá konstrukce“. To samo o sobě samozřejmě neprokazuje, že SARS-CoV-2 byl vytvořen v laboratoři, ale něco jiného: Laboratorní původ nebyl na počátku pandemie absurdní teorií internetových šílenců. Seriózně o něm diskutovali špičkoví virologové přímo s Faucim.
A tady začíná problém. Jen o několik týdnů později, 17. března 2020, vyšel v časopise Nature Medicine mimořádně vlivný článek The Proximal Origin of SARS-CoV-2. Autoři v něm argumentovali proti tomu, že by SARS-CoV-2 byl laboratorně zkonstruován nebo cíleně geneticky manipulován. Článek se následně stal jedním z hlavních vědeckých podkladů pro veřejné odmítání laboratorní hypotézy. Jenže komunikace autorů, která byla postupně zveřejněna, ukazuje, že jejich soukromé názory byly podstatně méně jednoznačné.
Nově zveřejněné zprávy zachycují Kristiana Andersena, jednoho z hlavních autorů Proximal Origin, jak přisuzuje laboratornímu původu pravděpodobnost kolem 30 procent. Další z autorů, Edward Holmes, ji v určité fázi odhadoval přibližně na 20 procent. Vědec sice může po prostudování dalších údajů změnit názor, ale ten obrat, kdy se během několika týdnů z vážně diskutované hypotézy stala „jasně vyvrácená konspirační teorie“, je pozoruhodný.
Fauci později veřejně silně podporoval přírodní původ a v denících vyjadřuje frustraci z FBI, která inklinovala k teorii úniku z laboratoře, a „krajně pravicových maniaků“, tedy těch, kteří naznačovali, že únik mohl být záměrný. Takže by jistě bylo skvělé, kdyby Anthony Fauci před senátní komisí vysvětlil svoji roli v tomto rychlém myšlenkovém obratu špičkových virologů.
Wuchan, EcoHealth a gain of function
Další problém představuje financování výzkumu koronavirů.
Americký úřad NIAID (který Anthony Fauci vedl) financoval před vypuknutím epidemie prostřednictvím organizace EcoHealth Alliance výzkumné projekty související s netopýřími koronaviry, jejichž část probíhala ve wuchanské laboratoři. Spor se už léta vede o to, zda příslušné experimenty lze klasifikovat jako gain-of-function (tedy zvýšení jejich virulence, přenosovosti, antigennosti, imunogennosti či rozšíření specificity hostitelských organismů) a zda spadaly pod tehdejší americká omezení tohoto rizikového výzkumu.
Fauci při dřívějších slyšeních odmítal tvrzení, že NIH financoval ve Wuchanu gain-of-function výzkum v regulatorním významu tohoto pojmu. Současné republikánské kongresové vyšetřování naopak tvrdí, že financované experimenty tuto charakteristiku splňovaly. Senátní vyšetřování i případné trestní řízení by mělo tento základní spor vyřešit a veřejně odpovědět na tyto otázky:
- Jaké experimenty byly za americké peníze ve skutečnosti prováděny?
- Kdo o nich rozhodoval a věděl?
- Co bylo jejich výsledkem?
- Jak byly kontrolovány?
Nebude to snadné, protože z Číny se pravdu zřejmě nedovíme a muž, který NIAID v rozhodující době řídil, před současným senátním výborem odpovídat odmítl.
Očkování těhotných
Další zajímavý materiál se objevil až v srpnu 2026 v textových zprávách z Fauciho služebního telefonu. V lednu 2021 diskutovali Fauci, tehdejší ředitelka CDC Rochelle Walenskyová, hlavní hygienik Vivek Murthy a další odborníci o očkování během těhotenství. Z komunikace vyplývá, že tehdy zvažovali i teoretická rizika v prvním trimestru související například s horečkou po očkování. Všichni tři však na veřejnosti později prosazovali očkování těhotných a tvrdili, že je absolutně bezpečné (více ZDE), aniž k tomu měli oporu ve vědeckých studiích.
Nebylo by však korektní tvrdit, že Fauci „věděl, že vakcíny způsobují potraty“. To z dokumentů nevyplývá. Vyplývá z nich něco jemnějšího a zajímavějšího: Uvnitř systému se pracovalo s nejistotou, teoretickými riziky a nedostatkem dat, zatímco veřejná komunikace byla mnohem sebejistější. Princip předběžné opatrnosti byl v krizi opuštěn.
A přesně toto je jeden z klíčových problémů celé pandemické komunikace. Ne skutečnost, že vědci měli pochybnosti. Pochybnosti jsou normální součástí vědy. Problém nastává tehdy, když jsou pochybnosti uvnitř povoleny, ale pochybnosti zvenčí jsou označovány za dezinformace.
Další střípky do mozaiky
Fauci nemluvil pravdu, když veřejně tvrdil, že nedával doporučení k nouzovým opatřením typu uzavření škol a obchodů, omezení pohybu a sociálního distancování. On samozřejmě nic nepodepisoval, ale nouzová opatření doporučoval a zaštiťoval je svou odbornou autoritou. On byl veřejnou tváří lockdownů, rouškování, testování, sociálního distancování a omezování „neposlušných“.
Fauci během své dlouhé kariéry obdržel desítky čestných doktorátů a prestižních cen. Některá ocenění během pandemie byla spojena s významnými finančními částkami. Dokumenty zveřejněné Paulovým výborem ukazují, že pracovníci NIH pomáhali s administrativou související s nominacemi a oceněními. Bude těžké posoudit, jestli tím byl porušen zákon, ale obraz osamělého asketického vědce, kterého osobní sláva vůbec nezajímala, dostává na základě Fauciho deníku povážlivé trhliny.
V době, kdy Fauci pracoval jako jeden z Trumpových poradců a klíčový člen Coronavirus Task Force, se ve svých denících o svém nadřízeném vyjadřoval velmi nelichotivě (cituji: „neovládá se“, „skutečná ostuda“, „idiot“, blábolící“, „šílený“, „zoufalý“, „neschopný“, „otravný adolescent“…). To je dle mého názoru znak neloajality a pokrytectví. Skutečný sebevědomý expert by takovému šéfovi přece podal okamžitou výpověď.
Fauci nezveřejnil vážnou zdravotní komplikaci (plicní infarkt), která nastala v červnu 2021, přičemž v lednu 2021 obdržel druhou dávku vakcíny Moderna proti C-19, jeho odpůrci spekulují, že se mohlo jednat o nežádoucí vedlejší účinek této vakcíny.
Bidenova pojistka
Dne 20. ledna 2025 udělil odcházející prezident Joe Biden Faucimu plnou a bezpodmínečnou preventivní milost.
Nešlo o milost za jeden konkrétní známý trestný čin. Text se vztahuje na případné federální delikty, kterých se Fauci mohl dopustit nebo na nichž se mohl podílet od 1. ledna 2014 do data milosti a které souvisely s jeho službou ve vedení NIAID, v koronavirové pracovní skupině Bílého domu nebo ve funkci hlavního lékařského poradce prezidenta.
Milost sama o sobě není důkazem viny. Biden podobné preventivní milosti zdůvodňoval obavou z politicky motivovaných trestních stíhání a Anthony Fauci není jediný, kdo ji od presidenta (či od těch, co ovládali autopen) obdržel. V tomto případě se však jedná po právní a politické stránce o mimořádný dokument. Jestliže byl Fauci pouze bezúhonným státním úředníkem pronásledovaným za to, že během pandemie říkal nepříjemnou vědeckou pravdu, nabízí se jednoduchá otázka:
Proč potřeboval preventivní milost pokrývající více než deset let jeho úřední činnosti?
Jeho bývalí podřízení už začínají zpívat. Anthony Fauci zatím senátní komisi i veřejnosti i na tuto otázku dluží odpověď.
Senátní slyšení a „pátý dodatek“
Fauci byl 29. července 2026 předvolán před senátní Výbor pro domácí bezpečnost a vládní záležitosti (Committee on Homeland Security and Governmental Affairs) vedený Randem Paulem. A Fauci přišel… aby odmítl vypovídat s odkazem na pátý dodatek americké ústavy, tedy právo nevypovídat způsobem, který by člověka mohl vystavit trestnímu stíhání. Některé zdroje napočítaly 111 použití této formulace.
Jeho právníci argumentovali tím, že republikánští senátoři veřejně hovořili o možnosti nového trestního stíhání, například pro případné nepravdivé tvrzení učiněné až po Bidenově milosti. Fauci sám označil Paulovo tažení proti němu za politickou kampaň a pokus vytvořit past, v níž by jakákoli odpověď mohla být později použita proti němu.
Tato obhajoba však má jednu komunikační nevýhodu. Člověk, kterého americká i světová média několik let prezentovala jako jednu z největších autorit pandemické éry, dostal možnost pod přísahou vysvětlit svá rozhodnutí. A odpovědí bylo znovu a znovu:
„Na radu právního zástupce s úctou odmítám odpovědět s odvoláním na svá práva dle pátého dodatku Ústavy.“
Nejde o důkaz trestného činu, ale pro renomovaného vědce ve státních službách, který sám předtím opakovaně tvrdil, že „bude s radostí svědčit“ a „nemá co skrýtvat“, je to komunikační a reputační katastrofa.
Pohrdání Kongresem
Dne 6. srpna 2026 hlasoval senátní výbor po stranické linii (8:5) pro to, aby byl Fauci vyšetřován za pohrdání Kongresem a případ byl postoupen ministerstvu spravedlnosti. Fauci nebyl odsouzen za trestný čin, i když to tak z bouře, která vznikla na sociálních sítích, vypadá. Jde o začátek kongresové procedury, po níž může následovat další právní řízení. Spor se navíc alespoň zpočátku povede právě o to, zda Fauci za daných okolností mohl odvolání na pátý dodatek použít.
Demokraté tvrdí, že celé vyšetřování je „politickou mstou“ a „honem na čarodějnice“. Republikáni tvrdí, že Fauci nemůže současně využívat výhod mimořádně široké prezidentské milosti a zároveň odmítat kongresovou kontrolu s poukazem na riziko trestního stíhání za již předtím omilostněné jednání. Nechme právníky z amerického ministerstva spravedlnosti a případně i soudce rozhodnout, ale pro veřejnost je podstatný jiný aspekt kauzy: Muž, jehož slova byla v roce 2020 přijímána jako odborná autorita, dnes před Kongresem odmítá vysvětlovat, jak tehdejší rozhodnutí vznikala.
Mediální obraz Faucigate
Masmédia, která v USA i ve zbytku světa představovala Fauciho jako „ztělesnění vědy“ s téměř nadpřirozenými schopnostmi, mají teď několik možností:
- Pokračovat v obraně Fauciho a ignorovat jeho deník i jeho chování před senátní komisí.
- Přiznat, že celou dobu dezinformovala veřejnost, potlačovala pravdivé informace a očerňovala vědce, lékaře i laiky, kteří zpochybňovali oficiální narativ.
- Celou kauzu vymlčet. V Evropě včetně ČR se o to pokoušejí, v USA je tato možnost již neprůchodná.
Skutečnost je taková, že zatímco masmédia v zemích EU (včetně ČR) o celé kauze informují jen zřídka, a pokud ano, tak ji převážně rámují jako politickou vendetu republikánských zákonodárců a politické divadlo, ve Spojených státech mělo Fauciho slyšení ohromný dopad na veřejné mínění a naprosto zdevastovalo Fauciho mediální obraz seriózního vědce, špičkového zdravotnického experta a vysoce výkonného, kompetentního a komunikativního státního úředníka.
Nejde však jen o Fauciho, který nebyl televizní stanicí, sociální sítí, farmaceutickou firmou ani ministerstvem. Nerozhodoval sám o tom, která hypotéza bude v médiích označena za přijatelnou a která za „konspirační“. Nemohl sám vytvořit systém, v němž byla některá témata potlačována a některé odborné názory získávaly téměř monopolní postavení. Pandemie byla v tomto smyslu demonstrací mimořádné koncentrace informační moci.
Nedělejme si iluze o tom, že farmaceutické a mediální koncerny nejsou majetkově a personálně propojeny. Ve vztahu ke státu pak nejen v USA funguje „systém otočných dveří“, kdy manažeři volně procházejí z korporátního do vládního sektoru a nazpět. Celosvětová krize kolem C-19 ukázala, že celý systém funguje jako dobře namazaný stroj. Zdravotnické instituce dodaly odbornou autoritu, média zajistila přísun jimi vyděšených zákazníků a eliminaci kritiků, vlády přispěly vojensky organizovanou mašinerií příkazů, zákazů, špiclování a dohledu. A farmaceutické koncerny dodaly produkty a shrábly enormní zisky. Bylo to velmi brutální a velmi účinné.
Ústavně zaručená lidská práva? Ochrana osobních údajů? Zdravý rozum?
Zapomeňte!
Nadnárodní farmaceutické firmy utrácejí miliardy na reklamu. Tyto peníze často tvoří velkou část příjmů televizních a zpravodajských sítí. Je tedy logické, že kritika farmaceutických firem a jejich produktů, regulačních orgánů, neetického gain-of-function výzkumu nebo postav jako Fauci, který dlouhodobě spolupracoval s průmyslem přes granty a doporučení, byla v masmédiích potlačována.
Velmi specifická situace nastala v zemích EU, kde existují velmi přísná pravidla pro reklamu na léčivé prostředky. Reklama na léky na lékařský předpis pro širokou veřejnost je přísně zakázána, propagace léků obecně nesmí obsahovat zavádějící tvrzení, přeceňovat léčebné účinky nebo budit dojem, že porada s lékařem není nutná. Vládní kampaně na očkování, testování a rouškování všechna tato pravidla obcházely.
Vlády se chovaly jako dealeři a reklamní agenti farmaceutických korporací. Na rozdíl od nich pro ně neplatila regulace prodejních metod, naopak mohly prodej podporovat přijatými zákony, vládními nařízeními a ministerskými vyhláškami a vynucovat svými justičními a bezpečnostními orgány.
V zemích EU, včetně ČR, působily desítky „Fauciho klonů“ s dvojí morálkou. Vůle vlád EU k vyšetřování však chybí. Zatím.
Obětní beránek
Fauci se v politickém a mediálním smyslu stal obětním beránkem, nakolik si toto postavení zasloužil, ponechávám na úsudku čtenářů. Fauci i jeho obhájci a příznivci mají tendenci líčit současné dění jako „hon na čarodějnice“, což je běžná praxe v podobných případech ve Spojených státech i jinde. To, jakým ostudným způsobem se však bývalý ředitel NIAID i přes preventivní milost od presidenta Bidena ke své kauze postavil, vyvolalo silnou kritiku a pobouření veřejnosti.
Fauci nebyl ani všemocný diktátor, ani bezmocný odborník, kterého jen náhodou občas postavili k mikrofonu. Vedl téměř čtyřicet let jednu z nejvýznamnějších amerických institucí financujících výzkum infekčních chorob. Byl poradcem prezidentů a měl přístup k nejvyšším úrovním vlády. Měl obrovskou mediální autoritu a během pandemie patřil mezi nejvlivnější zdravotnické činitele na světě.
Proto je legitimní chtít od něj odpovědi na jasně položené otázky:
- Kdo a co přesně věděl o pochybnostech kolem původu viru?
- Kdo financoval problematický výzkum virů v zahraničí?
- Kdy a jakým mechanismem se hypotéza o úniku viru z laboratoře změnila z vědecké možnosti v konspirační teorii?
- Jak vznikala doporučení k nouzovým opatřením, plošnému testování a očkování?
- Jaké informace měli lidé uvnitř systému a jaké dostávala veřejnost?
A především:
Proč se dnes tyto otázky dají otevřeně klást, zatímco před několika lety mohlo jejich položení stačit k označení člověka za šiřitele dezinformací?
Co bude dál?
Anthony Faucimu je 85 let. Má mimořádně širokou prezidentskou milost vztahující se na jeho federální činnost mezi lety 2014 a lednem 2025. Přesto senátní vyšetřovací výbor zabývající se pandemií C-19 zahájil proces jeho vyšetřování z „pohrdání Kongresem“. To je federální trestní čin s hrozícím trestem ročního vězení a pokuty. Další žaloby na Fauciho chystají některé státy Unie (Florida, Alabama, Louisiana).
Ať už bude Fauci obžalován a souzen, ať už bude odsouzen, nebo osvobozen, nic nás nevrátí zpět před pandemii. Přes všechny ztráty, škody, traumata a ponížení nás pandemie naučila něco nového. Teď už víme, že věda nebyla tak jednoznačná, jak nám tehdy byla prezentována. Je nám jasné, že politické a ekonomické zájmy jsou schopné ohnout realitu do neuvěřitelného oblouku. A pochopili jsme, že veřejnosti velmi často nejsou předkládána dostupná fakta, ale předem pečlivě vytvořené narativy.
Je zřejmé, že existoval boj o podobu těchto narativů a metody, jak je dostat do hlav občanů. Náhle se vyrojily zástupy samozvaných expertů a hlasatelů covidové apokalypsy s neomezeným přístupem do masmédií. Na druhé straně existovaly otázky, které byly označovány za nepřípustné dávno předtím, než na ně někdo skutečně odpověděl a skuteční experti, kteří byli dehonestováni a umlčeni.
Anthony Fauci ještě před několika lety zosobňoval absurdní výrok: „Věřte vědě.“ Po zveřejnění jeho deníků bychom jej možná měli změnit: „Nevěřte vědcům bez pochybností.“ Je to totiž přesně naopak. Věda vznikla ze skepticismu k bezmezné víře v autority. Skutečná věda začíná otázkou. A za každou odpovědí následuje nejistota, skepse a tucty nových otázek, jež si žádají nové odpovědi.
A totéž platí i pro demokracii.
Přidejte odpověď