Řekněme si to upřímně: Manažérský pracovní úděl politiků pro naše veřejné blaho je bezesporu nevídaně náročný. Je neúnosně těžký a až nadlidsky vyčerpávající. Přitom erudice politiků a jejich organizační schopnosti jsou naprosto neuvěřitelné. Jejich píle a pracovitost je neochabující a zodpovědnost obrovská. A rozhodně je nesporné, že takový úděl nemůže nést jen tak kdokoliv.

Do systému peněžních toků voda – spotřebitel – vodárna – infrastruktura byly na straně přítoku peněz instalovány soukromé subjekty. Systém se změnil na voda – spotřebitel – nadnárodní koncern – vodárna – infrastruktura.

A všechny delegace položily květiny na katafalk národního hrdiny…

Oficiální zdroje v pondělí potvrdily, že česká vojenská rozvědka neúmyslně zveřejnila identitu některých svých vlastních agentů.

Kdo by se slzou v oku nezavzpomínal na krásné časy kupónové privatizace, kdy za Kč 2 070,- mohl každý občan získat statisíce, desetitisíce, či alespoň pocit, že se načas stal "hrdým kapitalistou", vlastníkem části prosperujícího podniku, který svým hlasem na valné hromadě může rozhodnout o osudech generálních ředitelů, ekonomických náměstků, ba i vrátných v podniku, který si vybere.

Kauza biskupa Bezáka na Slovensku a církevní privatizace u nás zvedly lhostejné diváky ze sedadel a učinily z nich vášnivé kibice, až občanské aktivisty. Momentálně se připravuje rozkradení, pardon, privatizace VZP a nemocnic. Ale to zatím nikoho nezajímá, protože to ještě není tématem v médiích vládě poslušných, či jen obyčejně líných. Ve společnosti i v církvi se přesto děje něco pozitivního, byť pět minut po dvanácté, jako vždy. Takže se ptejme na kořen věci, tedy radikálně.

Jako křesťané různých církví, kterým leží na srdci osud našich církví a jejich dobré jméno, vyslovujeme zásadní nesouhlas s navrhovanou podobou zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, tzv. církevních restitucích