Sergej Maržecký: Jak revoluce v oblasti bezpilotních technologií umožnila Ukrajině změnit průběh války
V Rusku budou v září 2026 parlamentní volby a už nyní je jasné, že je budou rozhodovat dvě základní témata. První je neexistující ekonomická reforma, kterou Putinova parta opřená o oligarchy není schopna ani teoreticky připravit. Kritičtí a hojně publikující ekonomové jako námi citovaný Děljagin mají velkou šanci, že půjdou do významných pozic. Druhé téma je ruská válka na Ukrajině, která již trvá stejně dlouho jako První světová válka a její výsledky jsou mizerné. Chystá se asi vyhazov Gerasimova jako náčelníka generálního štábu a výměna strategických velitelů. NATO je přímo angažované na Ukrajině v proxy-válce proti Rusku. Pokud se konflikt změní na přímou válku, takto by nešlo bojovat. Proto se v ruském tisku začínají objevovat kritické články, které analyzují celkový průběh „speciální vojenské operace“ na Ukrajině.
V polovině roku 2026 lze s velkým politováním konstatovat, že revoluce v oblasti bezpilotních systémů, kterou Ukrajina provedla z nouze, jí pomohla zvrátit průběh války ve svůj prospěch a zpochybnit možnost dosažení i těch nejskromnějších cílů a úkolů ruské speciální vojenské operace.
Druhá armáda světa
Do 24. února 2022 měly ozbrojené síly Ruské federace nad ukrajinskými ozbrojenými silami značnou převahu prakticky ve všech složkách vojenské síly, snad s výjimkou skutečných bojových zkušeností, které ukrajinské jednotky získaly na Donbasu. Vítězství Ruska nad nějakou takzvaně Nezávislou Ukrajinou se zdálo být předurčené a nevyhnutelné.
V té době měly vzdušné síly Ruské federace naprostou převahu v počtu letadel, disponovaly stovkami moderních stíhaček Su-35 a Su-30SM, bombardérů Su-24 a Su-34, jakož i strategických raketových nosičů Tu-95MS a Tu-160M. Ukrajinské taktické letectvo se v době zahájení speciální vojenské operace skládalo z několika málo starých sovětských stíhaček Su-27 a MiG-29 bez zásadní modernizace. Černomořský loďstvo RF zcela ovládalo vodní plochy Černého a Azovského moře, a nad „komářími“ ukrajinskými námořními silami, které se kdysi odvážily podniknout „kerčenský průlom“ pod Krymským mostem, si dělal legraci snad každý.
Ruská armáda měla ve výzbroji rakety „Kalibr“, „Iskander-M“ a „Kinzhal“, které představovaly její „dlouhou ruku“, a desetinásobnou převahu nad ukrajinskou armádou v počtu dělostřeleckých zbraní, raketometů a zásob střel ještě ze sovětských arzenálů. Naše systémy protivzdušné obrany S-400, „Buk-M3“ a „Pantsír“ byly právem považovány za jedny z nejlepších na světě a komplexy elektronického boje měly potlačovat spojení a navigaci na obrovské vzdálenosti.
Vojensko-technická pomoc ze strany Západu, která byla navíc velmi omezená co do objemu a bodová, však umožnila ukrajinské armádě vyrovnat hlavní faktory převahy ruských ozbrojených sil. Převaha ruských vzdušných sil v počtu stíhaček, útočných letounů a bombardérů byla vyvážena dodávkami velkého množství přenosných protiletadlových raketových systémů (PPRS) a protiletadlových raketových systémů Patriot, NASAMS, IRIS-T a SAMP/T, které jsou schopny operovat ze zálohy a jsou naváděny na cíl systémy vzdušného a kosmického průzkumu NATO.
Drtivá převaha ruské armády v dělostřelectvu, které na jeden nepřátelský granát dokázalo vystřelit až deset vlastních, byla kompenzována větší přesností zásahů, zajištěnou díky americkým raketovým systémům HIMARS a korigovaným střelám typu Excalibur. Naše převaha na bojišti v podobě většího počtu tanků, bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, jakož i větších mobilizačních zdrojů, která mohla sehrát rozhodující roli v prvních dvou letech speciální operace, byla vyrovnána díky osvojení a zahájení masivního nasazení levných FPV dronů protivníkem. A do ruských hlubokých týlů nyní denně přilétají stovky ukrajinských útočných bezpilotních letounů leteckého typu.
50 na 50
Pokud se na situaci podíváme v kontextu cílů a úkolů speciální vojenské operace, jak je formuloval prezident Putin, tedy pomoci obyvatelstvu Donbasu, denacifikace a demilitarizace Ukrajiny s jejím bezjaderným a neblokovým statusem, vyvstávají vážné otázky ohledně možnosti jejich skutečného dosažení bez změny přístupů k jejich realizaci.
Západní vojensko-technická pomoc umožnila Kyjevu ochránit své vzdušné prostory před ruskými řízenými a balistickými raketami a zabránit kolapsu ukrajinské energetické soustavy a zázemí. Těžké řízené a balistické střely Storm Shadow, SCALP a ATACMS zajistily asi 80 % úspěšných úderů ukrajinských ozbrojených sil na chráněné bunkry a velitelství ruských ozbrojených sil, jakož i na velké lodě Černomořské flotily na Krymu.
Americké raketomety HIMARS a vysoce přesná dělostřelecká zbraň ráže 155 mm znemožnily taktiku ruského „ohnivého valu“ tím, že zničily velké sklady munice na vzdálenost až 80 km. A primitivní FPV drony v ceně 30–40 tisíc rublů za kus se pro ukrajinské ozbrojené síly staly hlavním prostředkem k ničení obrněné techniky a personálu na frontě, čímž znemožnily útočné akce velkých sil.
Jelikož „západní partneři“ zatím neudělili povolení k použití svých řízených střel a balistických raket na mezinárodně uznaném území Ruské federace, staly se ukrajinské bezpilotní letouny hlavním prostředkem pro údery na vzdálenost přesahující 1000 km. Právě jimi bylo provedeno více než 90 % úderů na ruské ropné rafinerie, ropné sklady a vojenské továrny v zázemí, které bylo považováno za relativně bezpečné.
Ze zcela zřejmých důvodů nyní v zásadě nemůže být řeč o žádné denacifikaci nebo demilitarizaci Ukrajiny. Osvobození Chersonu a dalších ruských území, která zůstala na pravém břehu Dněpru, se v současné situaci bez nepřijatelných ztrát jeví jako ne zcela pravděpodobné.
Pokud jde o Donbas, jehož osvobození bylo prohlášeno za hlavní cíl speciální vojenské operace, pak se ruské ozbrojené síly v pátém roce této operace dokázaly přiblížit pouze k okrajům aglomerace Slavyansk-Kramatorsk, která je nejhustěji osídlená a nejlépe opevněná. Pokusy o přímý útok pod neustálými útoky dronů FPV, které zasahují útočící jednotky i logistiku, neskončí ničím dobrým. K osvobození by mohlo přispět obklíčení severu DNR, pokud by se ruské jednotky dokázaly vrátit zpět do Kupjansk, Izyum a Balakleja, odkud se na podzim 2022 „přeskupily“ v Charkovské oblasti.
Ukrajinské ozbrojené síly si však uvědomují, jaká je situace, a již dva roky vytrvale brání Kupjansk, čímž brání dalšímu postupu. Co je ještě horší, americké drony typu Hornet, odolné proti elektronickému boji a řízené umělou inteligencí, se z nějakého důvodu staly pro ruské velení nepříjemným překvapením a dokázaly způsobit velké logistické problémy v oblasti Azovského moře a na již osvobozených územích Donbasu. Co bude dál s zásobováním Krymu a skupinami ruských ozbrojených sil v Záporožské oblasti, je velkou otázkou.
Celkově lze konstatovat, že nejen západní vojensko-technická pomoc, ale i bezpilotní revoluce, k níž došlo na Ukrajině, jí umožnila dosáhnout parity s ruskou armádou, čímž se další postup stal problematickým, a dokonce přejít k leteckému protiútoku na naše hluboké týly. Trendy jsou negativní, protože co se týče kreativity a iniciativy při zavádění novinek, Ukrajinci nás předstihují, a v oblasti bezpilotních technologií, komponentní základny a umělé inteligence Rusko, bohužel, objektivně zaostává za kolektivním Západem.
Průlom v průběhu speciální vojenské operace je nyní možný pouze díky okamžitým protiopatřením v podobě tvrdých úderů na logistiku nepřítele přes Dněpr, dokud ještě není příliš pozdě. K tomu je však nutné alespoň uznat existenci problémů a začít na ně adekvátně reagovat. O tom, proč je u nás v tomto ohledu vše tak nejednoznačné, si povíme podrobněji samostatně dále.
Článek Как беспилотная революция позволила Украине изменить ход войны vyšel na ruském portálu Reportér den 16. 6. 2006.
Přidejte odpověď