Tak nám zavedli cenzuru. Hovory z Lán s prezidentem republiky náš veřejnoprávní Český rozhlas vysílat nebude, jelikož si vyhradil právo do něj zasahovat cenzorskými nůžkami, a prezident takový dehonestující formát odmítl.

Ne, že by tu do této doby cenzura nebyla, ale hrála si na schovávanou, a tak je jen dobře, že se veřejně ukázala ve veřejném rozhlase. Cenzura se vždy uměla dobře skrývat za ušlechtilé úmysly, nikdo nikdy neřekl, oč v ní jde takříkajíc „na plnou hubu“. Jde o to, aby mocný nástroj mocných, kterým média rozhodně jsou, mocným také sloužil. Přece si tu nebude nějaký kmán vyskakovat na pána, a ještě to vytrubovat do světa. Jenže takovou skutečnost je třeba podat poněkud stravitelněji, lid by to třeba nepochopil správně. Tak se cenzura halí do hávu ušlechtilé kultivace prostředí, základní ochrany mravnosti naší mládeže a podobnými naprostými nesmysly, kterým nikdo nevěří v době, kdy podporujeme střelbu raketomety na mateřské školky v Novorossiji. Ale všichni se ušlechtile tváří, že ano a nosí pod paží Gutha Jarkovského a český pravopis. Tak na tom jistě něco bude. Známe to z normalizační televize a rozhlasu různých „spontánních“ manifestací, mítinků a schůzí.

Pokrytectví se drží za ruku s manipulací. Včera i dnes. Jenom s tím rozdílem, že dnešní ředitel Petr Duhan svůj krok obhajuje svým přáním vydržet u koryta ředitele ještě alespoň tři roky. Proto hodlá dělat to, co na očích Rady ČRo vidí. Ke slyšení ZDE Rada ČRo říká, že rozhlas má dodržovat svůj kodex, viz zde a že vulgární slova podle něj do vysílání nepatří. Pan ředitel to vyhodnotil tak, že pořady bude předtáčet a vystřihovat tam, kde editor usoudí, že byl porušen zmíněný kodex.

V podobném kodexu, tentokráte České televize, má exkluzívní význam sprosté slovo „Bakala“. Jedno promile této země usoudilo, že se nehodí do některých souvislostí. Tak bylo vystřiženo z vysílání prezidenta přímo zvoleného lidem ČR. Vše se děje samozřejmě v zájmu naší mládeže a v zájmu koryta soudruha ředitele. Nikoliv však nějakým komunistickým cenzorem, nýbrž zcela demokratickým editorem. Inu to je pokrok, chce se mi zpívat, už jsme zase o krok dál...

Nikoliv nepodstatné je rovněž poučení z tohoto vývoje, které říká, že je podstatný rozdíl, v kterém jazyce a z kterých úst vulgární slovo zazní. Například slovo pussy, dick, či fuck hojně užívané našimi americkými přáteli a jejich spojenci lze používat libovolně kdykoli, jenom se nesmějí překládat. A je to tak správné. Angličtina má totiž tu zvláštnost, že stejná slova znamenají pokaždé něco jiného. Tak například slovo „pussy“ zní v ušlechtilých uších pražské kavárny jako „modlitební skupina“, slovo "dick" evokuje jméno někdejšího víceprezidenta USA a famózního lovce Dicka Cheneyho, zatímco slovo „fuck“ znamená láskyplné vyznání americké diplomatky Victorie Nuland k Evropské unii (Rusové s Američany fakují EU jedna báseň ).

Podobně není jedno, z kterých úst případný vulgarismus zazní. Je-li to nějaký zaostalý plebejec a buran, pak je to špatně a proti dotyčnému je třeba bojovat. Pokud jde o aristokrata s velkým jměním a slabším slovníkem či duchem, tak je to roztomilé a moc hezké. Rozhodující je, zdali patří k nám nebo k nim. „Oni“ jsou totiž „nepřáteli lidstva“.