Podle Martina Fendrycha jsou čeští politici v náhledu na současnou situaci na Ukrajině nezvykle jednotní . S takovým tvrzením lze celkem souhlasit. K jednotě mají také důvod. Jsme členy Evropské unie a ta má také vcelku jednotný postoj. Poté co jsme všichni svorně rozdmýchali násilí, zásadně nepřestaneme, dokud vše neshoří. Naše námaha přece nevyjde nazmar. Měsíce hecujeme fanoušky Dynama Kyjev a obdivovatele Stepana Bandery, a když konečně začínají plenit i mimo hlavní město, měli bychom toho nechat? My Češi jsme tam měli například Kocába, Schwarzenberga, Štětinu a organizaci Člověk v tísni. Dle Šimona Pánka má už tato organizace připraven milion korun pro podporu těchto bojovníků za přičlenění Ukrajiny k Evropské unii. A jejich členství je opravdu žádoucí. Mohou na oplátku zase přijet k nám a vyškolit nás ve výrobě Molotovových koktejlů, velkých praků a taktiky dobytí parlamentu a dalších státních budov. Nová demokracie v euroatlantickém prostoru totiž pokročila od zastaralé svobody slova ke svobodě činu. Až nás příště namíchne nějaká obdoba Topolánka, Grosse nebo Nečase, podpálíme Václavák! A je to.

Spojené státy i Evropská unie vyzývají Janukoviče k ukončení násilí. Vyzývají tak legitimní moc svrchovaného státu, aby se vzdala, a aby tak mohla být nastolena loutková vláda národního smíru, jednoty nebo fronty. Na jméně nezáleží, i když nepochybujme, že je už vymyšleno. Řízena bude Spojenými státy a EU bude dovoleno mírně kibicovat. Dnešní velmoci rády vybavují děti sirkami, aby si hrály v cizím stohu, aby pak mohly přispěchat s hašením a koupí všeho za pakatel.

Naši poslanci se přidávají s výzvami zcela mimo mísu, asi nemají internet. Z obrazu z nejrůznějších kamer Kyjeva byla zřejmá agresivita "revolucionářů" a neustálé ostřelování bezpečnostních složek rachejtlemi, zápalnými lahvemi apod., a to vše za povzbuzování na tribuně střídajících se řečníků a karikatury křesťanství. Na podiu přitáhli metrovou sochu panny Marie a za pozpěvování několika přítomných kněží nechali vzpomenout na blahé paměti žehnání dělům a zbraním vůbec ve všech armádách světa, kam je pustili. Lidé se tak stávají tvůrci i obětí neštěstí, které na sebe za asistence „sluhů božích“ tak lehkovážně sesílají.

Čekají-li od EU ochranu před svojí zkorumpovanou vládou, mohou si být jisti, že ji nenajdou. Bylo-li jím na Ukrajině špatně, a není důvod nevěřit, že bylo, neznamená to, že nemůže být ještě hůře. Každopádně se stávají loutkami ve hře, kterou nenapsali a které nerozumějí a ani rozumět nemohou. Jsou trháni velmocemi, které sledují své zájmy a jež pro ně budou mít vždy jen slova, slova a slova.