Za slunečného letního rána, v pohodlí ateliéru č. 3 projektového ústavu v Ústí nad Labem, jsem zvolna usrkával ranní kafe a prohlížel si Rudé Právo. Bylo několik let po srpnu 68 a následné husákovské normalizaci. Mírně jsem se uškleboval nad nářkem brežněvovských pisálků chrlících oheň a síru na americké agresory ve Vietnamu a jejich používání napalmu a Agentu Orange. Zdálo se mi celkem vtipné zbavit se zelného porostu ve válečných zónách a tak vidět na vlastní oči, kdo se tam plazí pod holými větvemi. Článek pokračoval ujištěním, že nám v Československé republice nic takového nehrozí a nebude, protože tvoříme pevnou hráz socialismu. A abychom neměli pochyby, je Sovětský Svaz ochoten rozmístit rakety SS-20 k nám na Brdy. Přál jsem si tehdy, aby se rakety jmenovaly jinak. Pro mne je jakákoliv zkratka SS spojena s SS. Nebylo to sice nikdy jasně řečeno, ale zdálo se zřejmé, že zmíněné rakety budou mít nukleární hlavice.

Později večer, kdy ztichl ruch domácnosti a dva cvrčkové byli v posteli, pravila moje žena: “To už by snad byl lepší i ten kapitalismus než ty atomové bomby.“ Netušila, a ani já ne, že budeme mít vbrzku obojí. Rovněž jsem tehdy netušil, že budu mít možnost na internetu sledovat rozhovory Chomskeho, Kleinové, Hitchinse, Varoufakise...

Netušil jsem, že navštívím “Vražedná pole“ a budu stát před stromem smrti, o který Pol Potovi zabijáci tříštili hlavy dětí, protože kulek bylo málo. Ale zejména jsem netušil, že uvidím video, které díky občanskému odhodlání bez ohledu na osobní bezpečnost poskytl Chelsea Manning, a které, díky občanskému odhodlání a bez ohledu na osobní bezpečnost, uveřejnil Julius Assange v rámci Wikileaks. Jde o pohled na naše nové války, vraždy novinářů, vraždy záchránců raněných, podporu genocidám, vraždění drony.

Můj úšklebek ze sedmdesátých let pomalu tuhnul, mrznul a stával se šklebem spíš vnitřním. Co ještě chci vidět? Novorozence zmrzačené dioxiny ve Vietnamu, děti zmrzačené v Iráku zchudlým uranem, tisíce dětí v Jemenu umírající hladem, likvidaci přebytků potravin v naší EU?




Zatímco Manning(ová) je buzerována po dlouhodobém vězení (ZDE a ZDE) a Assange trpí v azylu za neustálých obav z deportace do USA.




Nemohu přát veselé vánoce, mohu jen říci DĚKUJI všem bývalým, současným i budoucím politickým vězňům za jejich oběti.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!