Americké nezávislé noviny občas vynikají ostrovtipem, zejména v kritických situacích. Jeden web objevil citaci sovětského vůdce, která vystihuje burzovní sen současnosti.<BR><BR><FONT face=Arial,Helvetica,sans-serif>"Nemůžeme od amerického lidu očekávat, že hned přejde od kapitalismu k socialismu. Ale můžeme pomáhat jejich zvoleným vůdcům tím, že jim budeme ordinovat malé dávky socialismu, aby se jednoho dne konečně probudili v komunismu."</FONT><BR><BR>Strategie Nikity Chruščeva zatím úplně nevyšla, protože celý sojuz mezitím přešel do divokého kapitalismu vystřídaného osvíceným samoděržavím. Zato "malé dávky socialismu" dostaly v USA téměř koňský charakter, díky intervenčním zásahům Bushovy vlády, která prakticky zestátnila úvěrové banky. Dokonce i Hradní pán musel západní trhy pokárat za nedostatek víry v základní evangelium kapitalismu, které ovšem nikdo nijak nekodifikoval. A v tom je právě ono čertovo kopýtko. Američané po burzovním krachu vynikají vtipem a otevřeností. Definují stav veřejných věcí citáty od Chruščeva, na burze se oslovují "soudruhu", propagují Marxovo heslo o sdílení bohatství, viz karikaturu z New York Times. Našim neo-liberálním pochlebovačům se z této cimrmanštiny dělá špatně, proto ji pravicové noviny typu Respektu, Mladé fronty či Lidovek raději ani nezmiňují. Nechtějí české čtenáře, kteří právě odvolili celý systém Jedné partaje, připravit o zbytek víry. Pak je na místě otázka: v co máme vlastně věřit? Filosoficky řečeno: jaký je rozdíl mezi ekonomickou doktrínou, stranickou ideologií, tržním hospodářstvím, demokratickým systémem vlády a otevřenou společností? Nebo jednodušeji: proč mohou Američané vesele citovat Chruščeva a opěvovat socialismus (a nepřijdou o nic), ne tak jejich čeští ideologičtí pohrobci (protože by přišli o všechno)? <BR><BR>Američané nežijí v neoliberální společnosti, jak se to snaží naznačit omezení ideologové. Američané žijí v otevřené společnosti &#8722; která má demokratickou strukturu sdílení a vzájemné blokace moci &#8722; založenou na systému odvolatelné a soudem postižitelné politické reprezentace &#8722; opřené o systém dvou stran s odlišnými ideologiemi &#8722; které v různých časech dostávají různé zabarvení &#8722; jednou ovlivněné třeba Chruščevem a jindy třeba Hayekem. Co pomlčka, to vlastní svět hodnot, navíc hierarchicky uspořádaných: co je uvedeno jako první, to určuje následující bod. Všimněte si, že jsem z definice amerického způsobu života úplně vypustil ekonomiku, u nás považovanou spasitelnou zvěst poslanou zpoza Velké louže do temnost bývalého východního bloku. Otevřený trh totiž tvoří součást otevřené společnosti. Není jej třeba nějak zvlášť vymezovat. A mají tam u nich vůbec nějaký "kapitalismus"? Nemají, protože ideologické vývary jako "kapitalismus", "socialismus" či "komunismus" představují "ismové" nálepky, které vůbec nejsou schopné postihnout danou společnost zevnitř. A kdo chce pochopit americkou demokracii zevnitř, ten si musí sednout a v klidu přečíst dílo francouzského šlechtice jménem <A href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexis_de_Tocqueville">Alexis Tocqueville</A> (1805-1859). Čtyřdílná kniha nesoucí doslovný titul <EM>O demokracii v Americe </EM>(1835-40) zdůrazňuje tři základní vášně demokraticky smýšlejících občanů. Vášeň po dobrém bydle a získávání materiálních statků, vášeň po rovnosti a nejvyšší emoci: touhu po svobodě. Přání "mít se dobře" vede k iniciativě v průmyslu, podnikání a výzkumu. Právě v těchto oblastech nelze USA dostihnout, protože vášeň nelze řídit centrálně, ani z EU ani z Číny. Láska k rovnosti vede k všeobecné sympatii jedněch k druhým, k pocitu neformální blízkosti, který překračuje rozdíly dané původem, bohatstvím a inteligenčním kvocientem. Tato vášeň aktivních demokratů neustále buduje společný svět americké demokracie. Tocquevillem oslavovanou "vášeň ke svobodě" není snadné pozitivně definovat. Francouz ji odlišuje od "lásky k nezávislosti", která se váže k afektivnímu vzdoru vůči vnější překážce, například vůči tyranii. Pak svobodný člověk jedná, ale tím jen navenek ukazuje již danou svobodu. Skutečná svoboda je hodnotou sama o sobě, není prvotně prostředkem k dalším činnostem nebo k získávání materiálních statků. Proto ji vnímá pouze vytříbený smysl pro realitu a pro skutečné hodnoty. A právě tato hodnota zakládá otevřenou společnost USA, tvoří živnou půdu jejího demokratického systému. <BR><BR>Naši ideologové de facto odmítají nedefinovatelný americký systém založený na svobodě, protože sami svobodní nejsou. Jsou zajatci idiotských formulací, protože řecké slovo "idiotés" znamená "partikulární" či "omezený". Kde čte tuto rubriku, ten dobře ví, že jsem o <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=364">idiotské situaci </A>již několikrát psal, hlavně z hlediska spirituality. Jiní komentovali <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=92">idioty na silnici a v politice</A>, tam je vidí každý. Filosof by se mohl odvolávat například Heideggerovo pojetí idiotštiny založené na planetárním působení techniky a západní civilizace (např. GA 70,34), ale to není moje pozice. Raději se vraťme k naší společné věci neboli k české res publica. Ideově iniciovaní idioti ihned skočí na to, co je jim vlastní: kdo má podíl na moci a kdo na tom vydělá. Ale vidíte sami, že podstatou Ameriky není ona typicky česká schopnost "být idiotem", to jest starat se o to, co je moje, co je mé rodiny, co je mého klanu a co je mojí partaje. Ideologie je prakticky to poslední, co Američany zajímá. Proto jsou vtipní, otevření, mají se rádi, jsou věřící, jsou hodní, veselí, umí pracovat pro druhé, nadchnou se pro velké a morální věci. Leckdy se nechají okrást různými idioty, ekonomickými i politickými. Ale obecně sdílejí vášeň pro demokracii a rovnost, proto vláda idiotů u nich nikdy netrvá dlouho. Většinou jedno volební období, maximálně dvě. Mám Američany rád, jejich idioty nikoliv. U nás otevřenou společnost teprve budujeme, protože vášeň k rovnosti a k demokracii nám nikdy nebyla úplně vlastní: ani ve společnosti, natož v katolické církvi. Škoda, že nežiji v Americe. Tady nemohu citovat Chruščeva, aniž by mi někdo nevyčetl obhajobu nějakých partikulárních zájmů. Ale aspoň si 28. října napíši občansky svobodné blahopřání. A poděkuji těm demokratům, kteří náš společný prostor svobody otevřeli v roce 1918 odvážným politickým činem.<BR><BR>

<TABLE cellSpacing=0 cellPadding=0 width="100%" align=center> <TBODY> <TR vAlign=center align=middle>

<TD vAlign=top align=middle><IMG alt="" src="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/clanky/image/501_marx.jpg" align=middle border=1 valign="top"> <BR>Přejato z adresy: http://www.uclick.com/client/nyt/gm/<BR><BR></TD></TR></TBODY></TABLE>