Američtí republikáni zažívají krizi. V průzkumech veřejného mínění nyní dosahují nejhorších výsledků za uplynulé dvacetiletí. Nedávná studie uznávaného nezávislého centra Pew Research Center survey ukázala, že pouze 33 procent veřejnosti vnímá Republikánskou stranu příznivě, zatímco 55 procent nepříznivě.

Demokraté v průzkumu sice dopadli lépe (47 procent veřejnosti vyjádřilo příznivé hodnocení, 46 procent nepříznivé), ale problémy republikánů nejsou ani tak zapříčiněny obnovenou silou demokratů, jako spíš vnitřními problémy jejich vlastní strany.

Hodnoty Američanů jsou dnes stranicky polarizované nejvíce za uplynulých 25 let. Hodnotová propast mezi republikány a demokraty je větší, než mezi muži a ženami, mladší a starší generací nebo národnostmi. Republikáni jsou více konzervativní a demokraté ještě více liberální.

A právě dominantní silou na pravici se stal blok ultra-konzervativních voličů. Nedávné národní průzkumy nejen ukázaly, že procento lidí identifikujících se s republikány je na historickém minimu, ale také potvrdily, že se uvnitř této menší stranické základny takřka smazaly tradiční rozdíly mezi ekonomickými konzervativci a sociálními konzervativci. Výsledkem je, že uvnitř Republikánské strany je nyní nejmenší hodnotová pluralita za uplynulé čtvrtstoletí.

Ve stranické základně republikánů se vytvořil stále narůstající blok voličů s extrémně konzervativními postoji skoro ke všem tématům jako jsou velikost a role vlády, zahraniční politika, sociální otázky a morálka. Co se týče daní a výdajů, shodují se s Tea party, v názoru na potraty a homosexuální sňatky si notují s křesťanskými konzervativci.

Toto tvrdé jádro se vynořilo za Obamovy éry a představuje 45 procent voličské základny republikánů. Podle našeho průzkumu z roku 2011 se tito voliči demograficky a politicky odlišují od zbytku elektorátu. 92 % z nich jsou běloši, většinou se jedná o muže, kteří jsou ženatí, jsou protestanti, jsou majetní a jejich věk se pohybuje nad padesát let.

Je velmi důležité pochopit, jak se tento blok skalních konzervativců vytvořil. Díky tomu porozumíme, jak je možné, že republikánští zákonodárci ustáli silný odpor veřejnosti, který ukazovaly průzkumy veřejného mínění, a také proč se strana bude jen velmi obtížně reformovat. Podle našich průzkumů stojí za vznikem republikánského bloku skalních konzervativců 3 faktory: ideologický odpor k politice prezidenta Obamy, nespokojenost s měnící se tváří Ameriky a vliv konzervativních médií.

Odpor k Obamovi

Reakce konzervativců na Obamovo zvolení byla rychlá a silná a začala už v jeho prvním prezidentském období. Republikáni po jeho vítězství v roce 2008 vnímali Obamu pozitivně jen pár měsíců – 59 procent z nich ho v lednu 2009 hodnotilo příznivě. Brzy však nespokojenost s novým prezidentem prudce stoupla. Už stý den od Obamova nástupu do funkce jej 56 procent republikánů hodnotilo nepříznivě. V lednu 2010 už to bylo 61 procent republikánů a 73 procent konzervativních republikánů jej silně odmítalo.

Ohledně mnoha témat – kontroly zbraní, potratů a globálního oteplování – se mínění Američanů rychle otočilo doprava. Poprvé po desetiletí průzkumů Pew Research survey v dubnu 2009 ukázal, že množství lidí, kteří zastávají názor, že je důležité chránit právo Američanů vlastnit zbraně, je skoro stejné jako těch, kteří jsou pro větší kontrolu vlastnictví zbraní. Stejný výzkum ukázal, že kladný postoj k legalizaci potratů se snížil na 46 procent oproti 54 procentům jen o 8 měsíců dříve. Na podzim 2009 se také snížil počet zastánců globálního oteplování na 57 procent proti 71 procentům o rok dříve.

Názorová změna na potraty se ukázala jako krátkodobá, 54 procent opět zastává názor, že potraty by měly být ve většině nebo ve všech případech legální. Avšak změna veřejného mínění ohledně vlastnění zbraní pokračuje navzdory tragickým událostem v Newtownu. Stoupenci globálního oteplování se sice opět objevili ve větší míře, ale jejich podíl výrazně klesl oproti údajům před nástupem Baracka Obamy do úřadu.

Snad nejdůležitější změna, kterou jsme v roce 2009 pozorovali se týkala velikosti a role vlády. Rostoucí množství Američanů se vyjádřilo pro menší vládu, která by poskytovala méně služeb (48 procent) a dala by jí přednost před aktivistickou vládou, která by nabízela více (40 procent). Zároveň se během několika měsíců Obamova prezidentování úplně zvrátil jasný trend veřejné podpory pro sociální záchrannou síť, který byl velmi zřetelný za prezidenta Georga W. Bushe.

Tento příliv konzervativních názorů mezi Američany – posílený vznikem Tea party – ukázal svoji sílu v roce 2010 ve volbách v polovině Obamova prezidentského období, kdy Republikáni dosáhli na vítězství, které sám Obama označil za drtivé. S blížícími se volbami tvořili konzervativci 68 procent základny republikánů, oproti 60 procentům o 8 let dříve.

Měnící se tvář Ameriky

Národní sociální a demografické změny také sehrály svoji roli při utváření nového bloku. Konzervativní republikáni vnímají jako změnu k horšímu rostoucí příliv latinsko-amerického obyvatelstva (33 procent, zatímco veřejnost obecně 22 procent). Podobně 46 procent konzervativců vidí vzrůstající počet národnostně smíšených manželství jako pozitivní vývoj, v porovnání k 66 procentům obecného veřejného mínění. Během Obamova prvního volebního období se centroetnické postoje – k imigraci, rovnoprávnosti a smíšeným sňatkům – zvýšily o 11 procentních bodů mezi konzervativními republikány, avšak výrazně nestouply u žádné jiné politické nebo ideologické skupiny.

Národnostní otázky se projevily ve volbách za Obamovy éry silněji než kdykoli v nedávné minulosti. Volby roku 2010 byly známkou “bílého odletu” (white flight) z Demokratické strany. Republikánská strana získala 60 procent hlasů bělochů oproti 51 procentům o čtyři roky dříve.

Pro konzervativní základnu může být Afroameričan Obama v Bílém domě symbolem měnící se Ameriky. Potíže s Obamou oddělují konzervativní republikány od ostatních voličských bloků. A to včetně umírněných republikánů, které přitom stěží označíme za prezidentovy fanoušky. Například na podzim 2011 národní průzkum ukázal následující: 63 procent konzervativních republikánů uvedlo, že je Obama irituje, oproti 40 procentům umírněných republikánů a 29 procentům veřejnosti obecně.

Konzervativní média

Dalším faktorem, který přispívá k posilování konzervativního bloku jsou konzervativní média. Novinkou je fakt, že se objevila skupina voličů, kteří se pro pochopení událostí ve světě více spoléhají na konzervativní média než na média obecná. Pew Center zjistil, že 54 procent skalních konzervativců pravidelně sleduje Fox News, 44 procent čte noviny, 30 procent pravidelně sleduje zprávy na internetu. Nic podobného se neděje v ostatních skupinách voličů - ani CNN nebo New York Times se neblíží takovému počtu diváků/čtenářů.

Konzervativní republikáni tvoří asi 50 procent diváků show Seana Hannity, Rush Limbaugha nebo Billa O’Reillyho. Podobný trend se na levici neobjevuje. Televizní show jako Hardball nebo The Rachel Maddow Show přitahuje o poznání méně liberálních demokratů.

Závěr

Nic nenaznačuje, že by se konzervativní blok měl rozštěpit nebo zaniknout. Zůstane dominantní silou v Republikánské straně a také na americké politické scéně. Zároveň ale jeho názory na politiku, vládnutí a sociální otázky nepřitáhnou nové stoupence. Mainstream je někde zcela jinde.

Jakákoli snaha o reformu republikánů naráží na dilema. Skalní konzervativci pomáhají republikánským zákonodárcům v udržení jejich postů. Jenže stejní voliči zároveň zamezují republikánům vstup do Bílého domu. Republikánská strana jednoduše potřebuje oslovit širší voličské vrstvy, aby mohla uspět v prezidentských volbách. To se potvrdilo minulý podzim. Voliči obecně souhlasili s republikány, že preferují menší vládu před větší, aktivistickou, a proto nesouhlasili se zdravotnickou Obamovou reformou. Na druhou stranu průzkumy ukázaly, že lidé ve většině podporují legalizaci sňatků osob stejného pohlaví a možnost získání amerického občanství pro ilegální přistěhovalce.

Kombinace konzervativních a liberálních názorů je pro Ameriku typická. Aby vyhrály, musí strany apelovat na směs hodnot voličů. To ale nyní bude pro republikány velmi obtížné právě kvůli bloku skalních konzervativců, který se vytvořil v jejich středu.
Demokraté se v 70. letech dokázali reformovat a překonat překážky. Přispěla k tomu aféra Watergate, naftové embargo, prezidentská milost pro Nixona, což zajistilo Jimmu Carterovi těsné vítězství v roce 1976. Žádný soudný republikán však nemůže doufat v podobný vývoj událostí, uzavírá Andrew Kohut, bývalý předseda Pew Research Center.

Zdroj: Washington Post