Běží prezidentská kampaň dvou saponátových bublin a podobná bublina se vydouvá v médiích. Zkrátka, máme přesimulákrováno tak, až vznikl nový intelektuální pazneht i na Britských listech. Co do filosofické metody jsem fenomenolog. Jev zvaný simulákrum a kultovní tanec kolem tohoto totemu vhodně vypovídá o naší prezidentské volbě a hlavně o tom, kam jsme to dopracovali.

Stalo se aneb Narativní kec

Dne 13. 1. 2013 se na webu e-republika objevil článek Dva prezidentští Honzové a mediální simulákra. Hlavním tématem článku byl debakl občanských kandidátů a narcismus českých intelektuálních elit jako příčina výše uvedeného debaklu. A pochopitelně, i stav vody na obou českých prezidentských tocích ucpaných mediálními a politickými výměty.

Britské listy slovem i skutkem dokázaly, že selhání elit je faktem. Dne 15. 1. 2013 publikoval jejich šéf Jan Čulík článek Vadí mi, že je Schwarzenberg čisté simulakrum. Neexistuje. Je to podvod. Myšlenka stejná, jak jinak také, jen Baudrillarda citoval z jiného webového taháku. Je to pochopitelně lepší výkon než běžné CTRL+V / CTRL+C, neb jde o vyšší level české žurnalistiky a ne o běžný studentský výplod. Tak jsem se dožral a napsal jsem na redakci BL tento mail:

Milý pane Čulíku
Když už berete cizí myšlenky (http://www.blisty.cz/art/66947.html), psáno 15.1. 2013, tak proč přímo necitovat původní článek, ze kterého jste to vzal?
http://news.e-republika.cz/article1381-Dva-prezident-ti-Honzove-a-medialni-simulakra
Studenti na VŠ musí odkazy na původní zdroj dělat povinně, pokud něco píší.
Rád bych, aby jste můj článek otisknul celý, nebo alespoň přidal do vašeho textu odkaz na původní článek publikovaný 13.1.2013.

S pozdravem "Čest práci!"
Václav Umlauf

PS
Taky jste mohl citovat pasáž o selhání intelektuálních elit, v této souvislosti by to bylo zvláště vhodné.


Odpověď přišla ještě ten den v jedné větě.

Pane Umlaufe, díky za reakci, ale ten článek jsem neznal. Je to shoda okolností.

Odpověď je komická proto, že BL nám od nového roku otiskují reklamu na náš web. Odpověděl jsem s pozdravem „Ať žije náhoda“ a celou věc jsem pustil z hlavy. Jen jsem musel odpovídat na vtipné maily, jejichž pisatelé zaregistrovali intelektuální plagiátorství. Těm jsem poslal naši mailovou výměnu, aby se pobavili. Nejen chlebem živ je člověk.

A mezitím se objevil hřebík v rakvi aneb učený článek Václava Bělohradského Podzámčí volí pankáče ze zámku (Právo, 19.1.2013), kde se dočteme následující skorofaktum.

Je nebezpečně snadné vytvořit v Česku simulakrum – to je hrozivé poselství přímé volby prezidenta. Pro mediální konstrukt Schwarzenberg, vyrobený naší „kulturní frontou“ a naservírovaný publiku a mládeži s využitím formálních prostředků anarchistické a punkové subkultury, použil ten výraz poprvé Jan Čulík v Britských listech.

Zlatá slova o tom, jak je to v Česku snadné. Bělohradskému nemám nic za zlé. Prostě se pouze rozepsal o jevu, který, jednou vypuštěn z řetězu, již volně běhá po mediálních vlastech českých. Viz případ slavného simulákra britské ponorky u Falkland, který analyzoval Umberto Eco ve svých přednáškách Šest procházek literárními lesy. Zkrátka, nelítáme v průšvihu sami. Následní autoři nejsou povinni všechno zjišťovat a ověřovat. To byla profesní povinnost jiného pána. A ten ji, jak vidno, nijak pečlivě nesplnil.

Závěr, smutný

Narcismus a selhání českých intelektuálních elit je demonstrováno na jednom zajímavém jevu. Ten bije do očí proto, že dokonce parazituje i na původním článku, který tento jev kritizuje. Jan Čulík vytvořil simulákrum simulákra, čímž trumfl i sériovou českou žurnalistiku. Jenže ta na podobné věci nemá ani čas ani myslivnu. Je zcela vytížena tím, že vyrábí mediální bubliny na politickou a oligarchickou objednávku.

Hana Arendtová v definici politického prostoru jasně ukazuje, že moc vzniklá jednáním se generuje v momentu, kdy lidé jednají: „Protože být svobodný a jednat je totéž.“ (Vita activa - neboli o činném životě) V intelektuálním prostoru plném narcistních monologů nelze ani myslet ani jednat. Chybí sokratovský nebo politický dialog, který generuje politickou moc, která následně generuje jednání, a to následně generuje změnu poměrů. A nějaký pán tvrdil, že demokracie je právě ten dialog. Navíc: monology narcisů nemají myšlenkovou šťávu a nakonec jsou hloupé dvakrát, díky procovskému nátěru falešné učenosti.

Česká intelektuální scéna, z níž se jako narcis na částečný úvazek nijak nevyjímám, přesně a věrně odráží ubohý mentální stav české společnosti ovládané degenerovanými médii. Ne tak, ne tak, pánové. Když už jsme myšlenkově trapní, nebuďme aspoň u normálních lidí k smíchu. Viz novoroční článek o správně pojatém studu (9.1.2013). A měli bychom začít od sebe, jak jinak.