Byl a je Černobyl jenom průmyslovou havárií? Sotva. Byl havárií tehdejšího sovětského systému, který nadřazoval stranické rozhodování společenským i fyzikálním zákonům. Černobylská havárie se ale stala i „havárií“ mnoha médií. Vinou tragického nedostatku informací ze sovětské strany se v honbě za senzací mnozí novináři nedokázali dopátrat objektivních informací. Objektivita je totiž nudná a složitá. „Buldozery zahrnuly do masových hrobů patnáct tisíc těl!“, křičel v květnu 1986 titulek listu New York Post. Podobných zpráv se stále najde nepočítaně. Už nejde o statisíce mrtvých, ale aspoň o tisíce. Ani to však není pravda. Zpráva Černobylského fóra, sdružujícího osm agentur OSN včetně Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO) a Ekologického programu (UNEP), se snaží popsat objektivní skutečnost. Zde jsou v kostce výsledky zprávy o počtu obětí.
/n/n
V okamžiku výbuchu dne 26.4.1986 zahynuli 3 lidé přímo na pracovišti. Mechanická destrukce budovy byla
rychlejší než radiace, proto je odborníci nepočítají mezi oběti radiačních následků Černobylu. S největší pravděpodobností by je stejně zabila radiace. Leží v sarkofágu reaktoru, proto chybí přesné stanovení příčiny úmrtí. Na následky vysokých radiačních dávek přijatých při záchranných akcích – hašení hořícího reaktoru, odstraňování kontaminace, budování sarkofágu atd. zemřelo 47 osob do roku 2005. Specifickým následkem jaderné havárie je rakovina štítné žlázy dětí a mladistvých. Na ni zemřelo 9 dětí z celkového počtu 4000 osob, které rakovinou štítné žlázy mladistvých onemocněly. Několik týdnů po havárii je mezi uvolněnými radionuklidy hojně zastoupen jód 131, jenž se v případě nenasycené štítné žlázy do tohoto orgánu rychle zabuduje. Díky svému krátkému poločasu rozpadu (cca 8 dní) se vytratí ze spektra nebezpečných radionuklidů během týdnů, takže další onemocnění štítné žlázy nemohou přibývat. Kdyby Sověti podali jodidové tablety alespoň dětem, byla by štítná žláza nasycena a nepřijímala by radioaktivní jód. V tom je celá jednoduchá ochrana. Obětí Černobylu na následky přímé radiace tedy bylo 59 osob do roku 2005. A pojďme k dalším obětem černobylské havárie, u nichž se čísla výrazně liší.
/n/n
Uvádí se, že havárií bylo tak či onak zasaženo zhruba 600 tisíc osob. Oficiální dokumenty rozdělují postižené do více skupin. Jde především o skupinu tzv. „likvidátorů“, kam patří pracovníci záchranných, popř. asanačních čet, zaměstnanci elektrárny, hasiči a policisté. Do konce roku 1987 činil počet lidí patřících do této skupiny 200-240 tisíc. V pozdějších letech však počet registrovaných „likvidátorů“ stoupl trojnásobně. Některé zdroje přičítají tento nárůst sociálním výhodám poskytovaným této skupině. Jejich počet tak mohl vzrůst na 600 tisíc. Jinou postiženou skupinou je 116 tisíc osob žijících v kontaminovaných oblastech v širším okolí Černobylu, kteří byli evakuováni relativně krátce po havárii do nepostižených oblastí – zhruba do poloviny srpna 1986. Dalších 220 tisíc osob žijících na kontaminovaných územích Běloruska, Ukrajiny a Ruska bylo evakuováno později. Například ve zprávě Černobylského fóra se uvádí, že na kontaminovaných územích (tzn. území s kontaminací minimálně 37 kBq na metr čtvereční) žije celkem zhruba 5 milionů obyvatel (Bělorusko, Rusko, Ukrajina).
/n/n
V těchto postižených skupinách obyvatelstva samozřejmě lidé umírají i dnes. Ale pozor na interpretaci úmrtí. Kdo sleduje vědu, ten se řídí objektivními kritérii, tj. pitevním nálezem a statistickým srovnáním se vzorkem obyvatel nezasažených havárií. Kdo sleduje kromě vědy i další cíle, ten může připočíst na vrub havárie každého zemřelého nebo naopak žádného. Je faktem, že nejfrekventovanější následky havárie nejsou ani zdravotní ani ekologické, ale psychické. Neodůvodněný strach ze smrtícího záření totiž na zasažených územích mnohdy vyvolal paralyzující fatalismus, pocity beznaděje a úzkosti, alkoholismus. Na konto strachu je třeba připsat i zhruba čtyřicet tisíc potratů, které podstoupily ženy ze západní Evropy v obavě, že porodí mutanty. Člověk je stvořen docela chytře a bytelně. Navíc radiace byla před několika milióny let mnohem vyšší, proto si s ní organismy ve většině případů dokáží poradit. Podle OSN se počet vrozených vad dodnes nezvýšil ani v silně zasažených oblastech. Podívejte se na dubnové číslo časopisu Vesmír, kde se k tomu píše více (formát PDF, <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/cernobyl.pdf">velikost 0,8 MB</a>). Fotky postižených dětí jsme jistě viděli všichni. Ty se ale podle expertů WHO rodí se stejnou frekvencí na Ukrajině a v Bělorusku jako před havárií. Jen se jednoduše šmahem vydávají za oběti Černobylu. A právě v posthavarijní péči selhala nejen sovětská a postsovětská společnost, ale i mnohá nezávislá demokratická média po celém světě. Za senzačními články plnými nepravd a nesmyslů se skrývají i lidské tragédie, které nemají s Černobylem nic společného nebo jen velmi nepřímo. Lidé, kteří se tupě odevzdali osudu, alkoholikové, bezcílně živořící osoby. A to jsou ty nejsmutnější „oběti“ Černobylu.
/n/n
Autor je tiskovým mluvčím jaderné elektrárny Dukovany a pravidelný přispěvatel do našeho webu.
/n/n