Článek Kreml je nespokojen: média se neřídí ruským programem vydala e-republika už 27. června. Je o kritice Dmitrije Peskova, tiskového mluvčího Kremlu, na adresu ruských médií. Vytkl jim, že „žijí podle americké agendy“. Místo aby „razila tu ruskou“. Odpověděl mu Sergej Obuchov, člen vedení Komunistické strany Ruské federace a poslanec Státní dumy: „Dmitrije Peskova tak trochu lituji. Dřív míval i jednu únikovou cestu – proslulý duch Anchorage.“ Teď ale říká sám Sergej Lavrov, že „tento duch nám jen zamlžil zrak“ a že „nás v podstatě opět podvedli“. A zatímco „tím duchem mámili Rusko, Ukrajinu rychle přezbrojili“. Ruská veřejnost, pokračuje Obuchov, však postrádá celou pravdu i o tom, proč je „Krym fakticky ve stavu blokády“. Čím to, že „zóna smrti bezpilotních letounů se náhle a podstatně rozšířila tam, kde o ní dřív nebyla jediná zmínka“. A jak rozumět „vážným výpadkům v dodávkách ropných produktů“. Či odkud se bere „propad bankovního systému do předkrizového stavu“.
E-republika otevřela žhavé téma. Z úplně jiného úhlu, než randál „Moskva hoří! Něco si přej!“. Tahle mentální fekálie zní už i z „Nové sociální demokracie“ – tedy Špidly, Dienstbiera a další okoukaných tváří liberální fráze s „levicovou“ polevou. Mně se šovinismus hnusí. Úplně každý, a ne jen ten, co ohrnuje rypák nad Rusy. Kam to směřuje v jejich zemi, bude mít zásadní dopad globálně. Tím víc se vyplatí sledovat tamní dění nezávisle na přesilovce lži a falše. Jak z ruských primárních pramenů, tak z amerických a dalších západních zdrojů, motivovaných se dobrat pravdy. Jedny i druhé sleduji soustavně už desítky let. K otázce, nasvícené mluvčím Kremlu a předákem KS RF, nabízím i pár vlastních postřehů:
Pomsta za třeskutý sebeklam
Že „pátá kolona“ má dlouhé prsty i v Rusku – a pašuje hlavně „americkou agendu“ – se v režimních médiích zatlouká. Hlavně na tyto síly však sází vnější tlaky, „sankce“ a proxy války. Peskov, který si potrpí na pověst liberála, se ozval až teď. Hledat v tom čestné prozření by bylo groteskní. Za uši dostává třeskutý sebeklam, mámící ruské „elity“ už roky. Dětinská důvěra v západní „partnery“. Slepota k jejich farizejství. Opičí láska k „civilizovaným“ mustrům.
To vše se hroutilo jako domek z karet už za pozdních Romanovců. Nakonec byla v sázce i suverenita a územní integrita. Zemi hrozil rozpad na kolonie západních mocností. Nouzový východ vedl jen zády k němu. Jedině směrem, který se příčil monarchistům i liberálům. Vyrazili jím jen předchůdci dnešní KS RF. V říjnu 1917 spojili v tichosti síly i s vlasteneckým křídlem ruské generality. Kulisy dějin se mění. Nosné konstanty se však vrací. Leckdy i v míře, která šokuje. Nejde snad hlavně o „strategickou porážku“ Ruska i dnes? Ve vleku neméně hamižného libida?
V míru lze, co mu jde na ruku, ještě všelijak okecat. Za války to už tak snadné není. Pak dráždí o to víc i parazitní hodokvas. Oligarchové „postkomunismu“ Kremlu už okázale neporoučejí. Balíkují se však rekordně. Nejvíc pobuřuje statistika dolarových miliardářů. K únoru 2022 jich v Rusku bylo 101. Dnes jich je už 153, o celou polovinu víc. Zdrojem je domácí ekonomika, a ne žádné průlomy v zahraničí. Menší podniky škrtí vražedné bankovní úroky. Ten vynález zkázy řídí centrální banka. Mnozí znalci ji viní z kolaborace. S cizinou, makající na „strategické porážce“ Ruska. Rozpory trčí i z konfliktu na Ukrajině. Nesmí snad opravdu překročit meze, ubližující kšeftům oligarchů? Je to jen nejapná pomluva? Proč si pak nikdo nedává ani práci, jak ji únosně vyvrátit? Západní papaláši velí přechodu k válečnému hospodářství. V Rusku je „mobilizační ekonomika“ stále jen cílem opozice zleva. Velká vlastenecká válka bránila zemi, patřící rovným dílem úplně všem. To dalo křídla hrdinství, nad nímž se tají dech. Válka na Ukrajině je komerční transakcí. Za gáže a benefity, na jaké většina v civilu nedosáhne.
„Gaučoví generálové“ a vlastenecká opozice
Vývoj provokuje i extrémní stanoviska. Až po výzvy nasadit jaderné zbraně. A udeřit i na zbrojovky a mocenská centra v zemích NATO. Pod světla ramp se tím derou i „gaučoví generálové“. Sami většinou neveleli ani četě. Mnohé z nich přitom pase ta samá „pátá kolona“, úkolovaná šířit rozvrat a satanizovat Rusko v okolním světě. Cílem KS RF je pravý opak. Genadij Zjuganov, její lídr, sáhl i po paralele, již čekal málokdo. Varoval vládu, že pokud svou politiku nezmění obratem a z gruntu, napětí v zemi hrozí přerůst v revoluci. Český „mainstream“ si to vyložil úměrně podměrečnému IQ. Šéfovi ruských komunistů připsal – výstrahu před socialistickou revolucí (!?!). Zjuganov přitom varoval před únorem 1917, kdy špičku státní moci svrhla parta řízená britskou rozvědkou.
Volby do Státní dumy proběhnou už 20. září. Teď v ní má pohodlnou většinu Jednotné Rusko. Množí se signály, že na srovnatelný výsledek už nemá. Liberální opozice recykluje jen jalový žvást. V Rusku si uřízla ostudu už „katastrojkou“ a Jelcinovým temnem. Skutečnou alternativou je jen vlastenecký blok v čele s komunisty. Finále volební kampaně spustili tiskovou konferencí 24. června. Vyráží do ní s programem, schváleným nedávným sjezdem strany. To hlavní shrnuje už názvem: „Program vítězství. Od přežívání – k rozvoji a spravedlnosti“. S důrazem, že jde o scénář „pokojných, důstojných a konstruktivních změn“ – „z krize, nouze a pavučiny zákazů“. Jedině tak „zásadní změna sociálně-ekonomického kursu“, stojí v programu zároveň, však Rusku zajistí i bezpečnost. KS RF nabízí i desítky tváří do vedení státních institucí. Vědce, profesory i manažery, zdobené úctyhodnými výsledky. A k tomu i totální imunitou vůči kleptomanii.
To proto strana čelí i sílícím tlakům od všech, jimž hrozí zkrátit prebendy. Jak ty za hranou zákona, tak ty formálně legální. Volební program KS RF žádá zavést i progresivní daň. Z miliardářských zisků – sazbou 50 procent. Strana požaduje i další kroky, posilující veřejný zájem. Kasta, které to nevoní, se mstí i rukama represívních orgánů a justice. Komunisté své lidi nebrání jen před soudy. Do svévole, zneužívající státní moc, buší i v médiích.
Kudy po volbách do Státní dumy
To vše staví na pořad kardinální otázku: Jak se ke komunistům postaví Kreml a vláda? Jako ke konkurenci, držené na distanc i teď? Anebo jako ke spojenci proti silám, které jdou zemi po krku? KS RF nevolá do zbraně. Razí „pokojné, důstojné a konstruktivní změny“. Jejich čas se však asi opravdu rychle krátí.
Týká se ruské rozcestí i nás? Určitě a víc, než si leckdo připouští. Hlavně však úplně jinak, než to líčí oba póly vášnivého sporu. Horor o „anexi“, kterou má Kreml za lubem napřed po Lanžhot, pak po Aš a nakonec po La Manche, má pacifikovat odpor proti mafiím, rabujícím daňové poplatníky na konta nenažraných zbrojařů. Totálně mimo mísu jsou však i vlhké sny o spáse nastalé, teprve až se kozácký vraník napije z Vltavy. Racionální českou opozici si neochočí jedno ani druhé mámení. Protože není čímsi „trollem“, natož poslušným gážistou. Řídící oficíři rejdí hejny „celebrit“ u dnešních koryt. My hájíme národní zájem – a mezinárodní bezpečnost. Kdo spískal konflikt na Ukrajině, si povíme v celé šíři, až za to přestanou hrozit roky natvrdo. Jasno v tom mají naštěstí i renomované osobnosti ze zemí, před nimiž se u nás leze po břiše. Jeff Sachs, John Mearsheimer, Glenn Diesen – i spousta jiných univerzitních profesorů. Scott Ritter i Larry Johnson, Paul Craig Roberts i Phillip Giraldi, Judge Napolitano i Tucker Carlson – a kvanta dalších emeritních důstojníků, rozvědčíků, politiků i dnešních soudců a mediálních superstar. Lež jako věž, sugerovanou české veřejnosti, drtí na cucky. Které z těch osobností sahá po tkaničky – hvězdná pěchota, co nás uráží do „sviní“?
„Katastrojka“, cizí sarančata a šance na reparace
Rusko je jadernou velmocí. Sázka na jeho „strategickou porážku“ hrozí kolektivní sebevraždou. Téma má ale i trpkou prehistorii. „Katastrojka“ nás vydala cizím sarančatům. V přitroublé naději, že na tom vydělá. My její naduté korouhvičky varovali včas. Dělaly na nás blazeované ksichty. Teď se to selhání mstí nadoraz. Právě tam, odkud „přišel mráz“ doopravdy. Těžko si odepřít hořké satisfakce. Nárok na reparace aspoň zčásti a oklikou. Rusko, rozchvácené cizími dravci, není ani v českém zájmu. Takový zvrat by srazil ještě níž i nás.
Cílem opozice, jež panský prsten nikdy nepolíbí, je plnokrevná suverenita. Bezpečnost, v níž nebudeme živým štítem, natož komplicem cizích válek. Obnova svébytného rozvoje pro všech 10 miliónů. A proto i svobodná volba jeho vnějších zdrojů a trhů. Většina z nich leží opačným směrem, než kam smíme teď. A tedy i v Rusku, od nějž nás chtějí „odstřihnout“. „Na věčné časy a nikdy jinak.“ Ve prospěch cizích žoků peněz. Za cenu vlastního úpadku.
Moskva uhájí vlastní zájem, jen až si vynutí nedělitelnou bezpečnost. Stejnou pro sebe i pro všechny ostatní. Jedině tím napraví aspoň zčásti, čím Gorbyho smečka ublížila i nám. A dá křídla partnerství „já pán, ty pán“, výhodnému pro obě země. Rekordně „omezená suverenita“ lahodí jen poskokům cizího mamonu. Umět cokoli víc, předvedli nám to dávno. V zajetí jejich mrákot bude už jen hůř. Předejít tomu je v akutním národním zájmu. A tedy i drtivé většiny těch, kdo Rusy „nemusí“.
Přidejte odpověď