<P><FONT face=Verdana>Píšeš to přece pro lidi, kterým chceš připomenout kus lásky, která prošla světem - a všechno, co se odehrává v lásce, je nesmírně cenné. (Nováková)<BR></FONT><BR><BR>Ahoj Nováková,<BR><BR>jsem ráda, že je na webu ten poslední Orkův článek, takhle se mně píše líp. Lidi se diví normálním věcem, a on srozumitelně píše o tom, co normální je. Tadyhle na tom webu jsme se poznaly a něco přes půl roku jsme si psaly. Ty, N., ... nóóó, ... moc se mně zezačátku nechtělo. Jenže jiskra dost brzy přeskočila a my jsme si porozuměly. Naše seznámení je dílem Někoho většího; to jsme poznaly a napsaly si. Později jsme konstatovaly, že jsme nesmírně vděčné za naše fyzické setkání tváří v tvář. Psala jsi, že kdyby k němu nedošlo, měla bys víc zábran být tak otevřená. <FONT face=Verdana>Je to obdivuhodné, celý ten život, jak takové drobnosti hrají roli. A jak se takové náhody uskutečňují...<BR></FONT></P> <P>Až teď, co jsi přešla přes Štolpich mně došlo, proč se Ježíš plahočil s těma dvěma do Emauz a ještě s nima povečeřel. Prostě, vidět se v reálu, vypít spolu kafe, to je jiná káva než si jen tak nezávazně mailovat. Zase jsem se smála, když jsem si teď znovu četla ta naše psaní. Nemohla jsem tehdy pochopit, jak racionálně myslící osoba může žít z prožitku s Bohem a Ty ses podivila, že jsem k Němu dospěla rozumem. <FONT face=Verdana>Možná je to zvláštní (nikdy jsem o tom neuvažovala), ale já svůj zážitek s Bohem neřadím mimo racionalitu, protože pro mě je jednoznačnej a jasnej, i když tak málo viditelnej jako kyslík ve vzduchu. A že mu nerozumím? Mitochondriím ve svých buňkách taky nerozumím, jen s nimi žiju a respektuju, že bez nich by to asi nešlo.<BR></FONT>Pak to začalo rychle frčet. Zůstávám dodnes v údivu, jak jsi s klidem přijala svou nemoc. <FONT face=Verdana>No nic, to se musí vydržet. Není to nic hrozného. Chudáci lidi, co jsou na tom mnohem hůř. A i pro mě je to pořád ta lepší varianta-když si představím, že by mi mohlo být fyzicky dobře a psychicky takto...ani nááááhodou .<BR></FONT>Ani jsem se Ti nepřiznala, byla jsem na radu, jak doprovázet člověka s rakovinou. Nedozvěděla jsem se nic a teď vím proč. Von je fakt každej člověk originál a obecné rady nejsou to pravé. Dík, že jsi mi dovolila <EM>být s.</EM> Ale to víš, že jsem měla obavy, abych něco nezvrtala... Ale kdesi jsem tušila Jeho vedení. Teď Ti vděčím za mnoho. Mám Tě vepsanou někde v hlubinách své existence. Taky si až teď uvědomuju, jak byl - je náš vztah rovnoprávnej. Žádný vytahování mladší – starší, chytřejší – blbější, konvertita – konzerva. Naprosto ojedinělý. <FONT face=Verdana>My si furt skládáme vzájemně poklony, co? </FONT>Jo, skládáme.<BR>Máš můj obdiv, že ses vydala na Um-liny. A zároveň Ti děkuju (jo, já vím, zase Ti skládám poklonu; no a co.) za slova, že je důležité objevit to svoje „nej“ a „v tom jít“, nenechat se uvláčet a držet se jak švec svýho kopyta. <BR>Když se mně v mobilu objevila poslední zpráva z Tvého čísla, byla od Tvého muže. Napadlo mě jediné: N.umírá. Bože, jak je to patetické! - Ať se někdo vysměje patosu: vysměje se životu. <BR><BR><FONT face=Verdana>Neříkám, že teď o tom něco vím, ale ŽIVOT, to je ON, a troufám si říct, že štěstí (= že se člověk cítí šťastný) má taky nějakou velice těsnou vazbu na Něho.<BR>Byla bych praštěná, kdybych se spokojila s málem a netoužila po lepším, nota bene, když se nabízí.<BR>Koukám, že jsem dnes naházela hodně velkých slov. Ale no a co. Ten náš Tatínek taky není zrovna malej...<BR>---<BR>Těším se, že nám někdy vyjde repríza zase někde u kafe.<BR></FONT>Ty, Nováková, tady jsme to už nestihly. Přeci jsme byly v létě, na zahrádce. Musíme počkat, až Hospodin vyhlásí milostivé léto... Já ještě makám na tom objevování nej a snažím se jak švec držet svýho kopyta. První a poslední přespůlrok, co jsem Tě znala, mi dosvědčuje, že závěr života může být pěknej fofr. Vašek to napsal moc hezky, jsi noblesní dáma duchovního života. <BR></P> <P>Čauky<BR>Jedna paní z webu<BR></P>