Koncem října 2010 jsem psal článek nazvaný <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=701">O jednom islámském znamení času</a>, které se mezitím naplnilo, i když trochu jinak, než jsem se domníval. Co mají společného současné revoluce v různých islámských zemích, které mají buď vojenskou revoluční diktaturu ze 70. let (Libye, Egypt) nebo jsou založeny na nadvládě převážně sunnitské rodové šlechty nad nevolnickou většinou (Bahrajn, Maroko, Tunis) nebo na nadvládě šíitských konzervativních duchovních nad jejich umírněnými kolegy (Irán)? Za prvé a zásadně: nijak nepřekvapuje rozpačitá reakce Evropské unie a mlčení USA. Evropané zradili arabskou touhu po svobodě tím, že bezostyšně uzavřeli pakt s tamějšími diktátory, postavili si hotely, začali vykořisťovat přírodní bohatství. Pracovní síly měli za babku, díky diktátorským režimům, které upláceli tak, že za haléř bakšiše samolibým vládcům dostali v konečném součtu miliardy. Chudák USA na tom byly ještě o něco hůře, protože kvůli zájmům Izraele musely aktivně korumpovat a vojensky podporovat nelidské arabské režimy proti tzv. „teroristům“. Nebo jako v případě Bahrajnu zde mají vojenské základny namířené proti Íránu a na kontrolu strategicky klíčové Hormuzské úžiny, popř. v té či oné zemi kontrolují těžbu ropy. Výsledek? Lidová povstání proti nadvládě jsou sice dobrá věc vzata sama o sobě, ale kolaborace s arabskými diktátory byla, a doposud také je, mnohem jistější geopolitická alternativa. Takže Evropa a USA dostaly z lidového hnutí za osvobození společnosti, naposledy úspěšného v těchto zemích v 60. letech, hotové osypky. Stejně tak mlčí i křesťanské církve, protože jejich náčelníci si bez znalosti věci udělali z islámu ideologického nepřítele. A teď neví, co dělat, protože v životě neslyšeli o arabské kultuře a o jejích nezávislých projevech. Americká média přes ideologické nalejvárny u nás a jinde valí lidem do hlavy jen „terorismus“ a přitom podporují ty nejhorší arabské režimy, které doopravdy teroristické byly a dosud jsou. Ale o tom jsem psal minule, nebudu se opakovat.

Začněme první otázkou: Kdo se vlastně vzbouřil? Studenti, inteligence, střední třída ve městech, nábožensky a politicky utlačovaná islámská hnutí, svobodomyslní lidé. Normální člověk by řekl, že to přece jsou přirození spojenci nás, Evropanů. Ale to bychom nesměli mít tak zabedněné vlády jako máme u nás, v Evropě. Francouzi si aspoň na svých <a href="http://www.canalplus.fr/c-divertissement/pid1784-les-guignols-de-l-info.html?">Guignols </a>dělají trvalou legraci ze Sarkozyho a z jeho ministrů, kteří jezdili zadarmo do Tunisu a zde kšeftovali s tamějším klanem Abidína bin Alího. Bude nějaká sebekritika také u nás, i od patentovaných ochránců lidských práv jako je třeba Václav Havel? Chtít něco takového po zmateném knížeti, potažmo po našem zamini či současné vládě, je myslím zbytečná rétorická otázka.  Mimochodem, dnes ukazovala francouzská <a href="http://www.tv5.org/TV5Site/info/jt_tv5.php">TV 5</a>, jaké neuvěřitelné množství zlata, šperků a peněz v hotovosti měl bin Alí ve svém paláci. Druhá otázka zní logicky: Proč se tito demokraticky naladění Arabové vzbouřili a nasazují život proti tankům a samopalům americké či evropské výroby? Tady už je odpověď dost složitá: jistěže tam hrají roli ekonomické důvody a totální ožebračení vlastního obyvatelstva, které pracovalo za haléř v hotelech vlastněných Evropany a místními Ali-paši. Ale podle mne byla velmi důležitá náboženská motivace, o níž jsem psal minule. Každá civilizace má svůj vlastní kodex spravedlnosti, která dbá na práva chudého a utlačovaného. Pokud pohár sebezapírání a ponižování přeteče, pak jdou věřící a občané společně jednat, stejně jako tomu bylo u nás 17. listopadu a možná i nastane za pár měsíců.

Poslední otázka: Proč vznikají nové mýty o arabské revoluci, jako by ji měly vyvolat Google a Facebook? Způsobila listopad 1989 stanice Svobodná Evropa v Mnichově nebo lidé v Praze, kteří vyšli do ulic? A kdo fakticky vedl revoluci tím, že vyjednával s komunisty? Lidé v ulicích nebo již přítomná politická reprezentace, která ale byla předtím pronásledovaná a byla v opozici? Za chvíli se ukáže, že politické síly jako <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/MuslimskĂ©_bratrstvo">Muslimští bratři</a> v Egyptě, kteří zde byli zakázaní od roku 1952 a stále působili v ilegalitě, budou tvořit přirozené autority pro ty, kteří se sami od sebe zvedli a šli na ulici demonstrovat a nasadit život. Našimi spojenci nejsou jen revoluční masy romanticky opěvované západními televizemi, ale hlavně jejich političtí představitelé jako u nás byli chartisté a jim podobní. A pokud bude Evropa pod vládou amerických hloupých klišé, pak z těchto aktivistů opět udělá „teroristy“ a zahodí novou šanci na přátelství se slušnými arabskými občany. Nakonec i Američané v Afghánistánu po prohrané válce musí předat zemi Talibanu za cenu, že nebude podporovat saúdsko-arabskou Al-Kaidu, kterou sami platí skrze svého ropného spojence. Inu, kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.