Naomi Klein natočila rozhovor s Mehdi Hasanem. Mluví o tom, že energetické korporace, které bohatnou těžbou fosilních paliv, dostaly v mnoha státech opožděného Ježíška ve formě přijetí zákonů tvrdě postihujících občanskou neposlušnost a odpor k projektům těchto korporací. Uvádí příklad, kdy představitelé státu Alberta uprostřed pandemie přímo financují kanadsko-americký projekt ropovodu Keystone XL, proti kterému protestovalo a za tyto protesty posléze bylo zatčeno mnoho občanů, včetně Naomi Klein. Psal jsem o tom ZDE.

K protlačení drakonických zákonů pod záminkou, aby bylo zabráněno “ohrožení důležitých projektu infrastruktury”, je zneužívána pandemie, přestože zásoby nafty a plynu jsou na historicky nejvyšších hodnotách. Asociace na ochranu prostředí “dočasně” zastavila veškeré monitorování. Ale opravdové obavy vyjádřila Naomi Klein v souvislosti s následky současné krize. Po finanční krizi v roce 2008 nastal čas tvrdého škrtání rozpočtů všech sociálních a zdravotních služeb, školství, kultury. Samozřejmě tok peněz na zbrojení se nezastavil, rozpočet Pentagonu nabobtnal do závratných výšin.

Pokud injekce peněz schválená Senátem byla v jednom záchranném balíčku, tedy pomoc jak korporacím, tak jednotlivcům, bylo jasné, že výhodné podmínky pro zachraňování korporací zůstanou, zatímco ostatním se tyto podmínky promění v nedostupný žebřík do nebe.

Spojením těchto dvou směrů finanční pomoci se podařilo bez problému projít Senátem, v němž se dosáhlo jasného souhlasu všech politiků. Teď je na Trumpově vládě, jak je rozdělí. Poměr těch balíčků nyní, kdy počet nezaměstnaných dosáhl deset milionů a roste, je prakticky bezbřehá finanční pomoc korporacím naprostým výsměchem pracujícím. Přitom například letecké společnosti za hotovost v době, kdy ji měly, skupovaly svoje akcie, a teď dostanou finanční podporu.

Musíme také vidět, že ve Spojených státech nesouměřitelně více umírají Afroameričané, v Luisianě se na počtu mrtvých podílejí téměř 70 procenty. Je to nejenom tím, že jejich zaměstnání a život je plný stresu, ale také tím, že žijí v podstatně horších ekologických podmínkách. Pracují u Amazonu nebo jiných dodavatelských firmách, jsou ekonomicky nuceni nedodržovat karanténu. Dalo by se to označit jako ekologický rasismus. Na rozdíl od Kanady nebo jiných států u nich neexistuje zdravotní pojištění.

Není vyloučeno, že kalamitní kapitalismus vytvoří kalamitní proletářství, tedy skutečně pochopení, že ti, kteří jsou nyní označováni za hrdiny a nezbytné pracovníky, pochopí, že bude pro ně lepší se spojit a mít lepší sociální a zdravotní zabezpečení, se spokojit s lacinou nálepkou hrdinů v době krize. Například o migrantech, kteří pracují v “nezbytných “ odvětvích, se teď mluví jako o "hrdinech", ale na občanství a zdravotní pojištění stejně nedosáhnou.

Vidíme to samé, jako jsme zažili při dehonestaci hlasatelů klimatické krize. Nedůvěra k vědeckému poznání, zkreslování poznatků a kupování protikladných vědeckých studií. Titíž vědci, kteří popírali zhoubný vliv kouření, teď popírají vliv lidského faktoru na klimatických změnách. Na politické scéně je to neustálý příval pomluv a laciných narážek na lidský profil levicových kandidátů, příliv lobbistů do politických stran, rostoucí prorůstání vojensko-průmyslového komplexu do politiky. (Viz Noví kandidáti Demokratické strany jsou více než z poloviny bývalí zpravodajci).

Jako každou krizi, také tuto pandemii využívají nadnárodní koncerny a připravují nový systém. Ne vždy však uspějí, jsou zde I ukázky úspěšné politiky jako po krizi 30. let, po níž následoval Rooseveltův Nový úděl, vznik národního zdravotnického systému v Británii, či zákony o rovnoprávnosti žen v poválečném Československu po roce 1948.

Ostatní krize byly pouze odloženy, jen tak nezmizí. Až odejde virus, bude na ně zase vidět. Ale již teď se musíme rozhodnout, jestli chceme naše děti krmit chlorovanými americko-čínskými kuřaty a ještě si k nim s patřičnou přirážkou přikoupíme US vrtulníky, které budou přistávat a parkovat na Ostravském letišti.

O poslední knize Naomi Klein kritika tvrdila, že požadavky v ní uvedené jsou příliš rozsáhlé a tedy neuskutečnitelné. Ale teď vidíme, že Corbynův program se zdál být přehnaný jen do doby první krize. Musí být nyní smutným pomyšlením nového britského předsedy vlády, že nejenom patří do stáda bůhví s kým, ale že to dokonce vypadá, že patří do těch 40 procent, kteří to nedají.

Zdroj: The Intercept


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!