Komentovat českou politiku se mi nyní nechce, právě jsem obědval. Navíc sháním někoho, kdo napíše celkový komentář o směřování Zelených pod Bursíkem, což také nemohu psát s plným žaludkem. Zato sleduji již delší dobu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (<A href="http://www.nssoud.cz/">NSS</A>). Nemá cenu komentovat debakl české prokuratury provozované na objednávku politiků pod vedením slabé a zmatené Renaty Vesecké. Soudní senáty na tom nejsou o mnoho lépe, i když jsou na politické moci v podstatě nezávislé. Ale nad mnohými rozhodnutími soudců už kroutí hlavou i normální člověk z ulice. Za neschopností soudců vidím jako hlavní důvod zbabělost. Soudce musí soudit. Za to jej platíme a proto se na vojnu dal. Pokud se svým povoláním vnitřně nesouhlasí a pouze alibisticky odsouvá vynášení rozsudku na jiné instance nebo se zcela klukovsky schovává za posudky zaplacených znalců či jiné „objektivní“ okolnosti, pak má přenechat svůj úřad někomu jinému. Přesouvání odpovědnosti na jiné a právní mlžení může provádět i normální soudní koncipient vybavený počítačovou databází podobných zdržovaček. Soudce se vždy vyznačoval tím, že byl, ve většině států je a u nás by měl být nezaměnitelnou osobností s nezaměnitelným smyslem pro spravedlnost. Pokud aspiruje na bezbarvého úředníka v Kafkovské mašinérii Procesu, pak by měl nastoupit na jiné ministerstvo. Tím nijak neznehodnocuji běžnou práci soudců, postup podle judikatury atd. Jako občan (a ne soudce) však poukazuji na horizont spravedlnosti jako takové. Spravedlnost, kterou nám občanům soudci ex officio dluží, totiž z podstaty věci nemá pořadové číslo. Její jednací spis pozitivně neexistuje. <BR><BR>Zajímavým jevem na soudcovském nebi se staly dvě instituce, totiž Ústavní soud a již zmíněný NSS. Nechci komentovat odborné napětí mezi Nejvyšším soudem české republiky (další to ctihodnou institucí) a Ústavním soudem. Ve sporu ohledně pozitivistického a přirozeno-právního přístupu straním spíše ÚS, protože jako filosof uznávám především úsudek zdravého rozumu a nikoliv absurdní trvání na psané liteře práva. Jistěže je potřebné oboje, ale pokud trvání na liteře produkuje nespravedlnost, pak ji alespoň ta poslední soudní instance musí opravit. A teď ke dvěma velmi důležitým rozhodnutím NSS. Zjednodušeně řečeno, řeší tento soud konflikty vzniklé mezi státními institucemi, popřípadě mezi institucemi a občany. První rozhodnutí ve prospěch občanů a demokracie bylo vyneseno v září 2007. Soud rozhodl, že obecní a městské úřady na požádání <A href="http://www.novinky.cz/clanek/122321-obce-musi-poskytnout-zapisy-zastupitelstva-rozhodl-soud.html">musí občanům poskytnout zápisy ze zasedání zastupitelstev</A>. Na jejich obsah se vztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím. O co šlo. Řešil se spor, kdy jeden občan požadoval zápis z jednání zastupitelstva města Smečno na Kladensku. Obec to odmítla s tím, že na celek zápisu z jednání se nevztahuje povinnost o zveřejnění, pouze na jednotlivé body jednání. Chyba, řekl NSS. Občané nemusejí nijak specifikovat oblast, o kterou mají zájem a mají právo vyžadovat všechny úřední informace a dokumenty vydané obecními samosprávami. A žádost nemusejí zdůvodňovat, protože na ni mají jako občané plný nárok.<BR><BR>Další důležité rozhodnutí padlo tento měsíc, kdy vyšel <A href="http://www.ceskenoviny.cz/archiv/index_view.php?id=285592">verdikt o dvou větrných elektrárnách </A>u Jedlové nedaleko Poličky v Pardubickém kraji. Stavět měla soukromá společnost Eldaco. Vznikly čtyři odborné posudky, podle tří z nich by stavba měla negativní vliv na krajinu. Městský úřad v Poličce proto stavbu nepovolil a jeho rozhodnutí potvrdil Krajský úřad Pardubického kraje. Společnost Eldaco napadla rozhodnutí u krajského soudu, jenž s obvyklou alibistickou bravurou zrušil usnesení kraje. Prý došlo k pochybení z procesních důvodů, protože kraj musí v rozhodnutí zohlednit ekonomický přínos staveb. Až potud nic nového. Jenže po odvolání kraje rozhodl NSS jinak a naprosto rázně. "Ekonomickou stránku věci nelze vyvyšovat nad vlastní předmět řízení, tedy zachování hodnot krajiny a harmonického měřítka v krajině." Ekonomické zájmy jsou v podobných případech věcí podružnou, která nemůže hrát v případech významného dotčení krajinného rázu rozhodující roli. Tolik k podstatným faktům z rozhodnutí NSS. Úřady a soudy navíc nejsou povinny pokaždé zkoumat, zda hospodářský přínos vyváží zásah do krajiny. Rozhodnutí kraje zdůvodněné na základě ekologických posudků je třeba respektovat. Kraj není povinen zkoumat ekonomické parametry větrníků, aby je mohl zamítnout. Jinak řečeno: procesní protahování není možné, tj. procesní protahování na základě ekonomického přínosu. Ale soudy jsou vynalézavé. Závěr. Obě rozhodnutí ukazují, že NSS cílevědomě hájí zájmy občanů. V naší rozhádané a zkorumpované demokracii jde o úkaz naprosto ojedinělý. Proto si zaslouží maximální ocenění.<BR><BR>