„Tak to bylo naposled, co jsem se nechala přesvědčit k takovéhle potupné šaškárně,“ spustila Zuzana na svého muže ve čtvrtek ráno, sotva se vrátila z chrámového nádvoří. „Já jsem říkala hned, že je to úplná kravina a že se tam nebudu znemožňovat, ale ty pořád, že je to pro dobrou věc, že je třeba toho Ježíše usvědčit z jeho pohrdání Zákonem a tak pořád dokola. Ale jestli proti Zákonu není spíš to, že dovolíš označit svou ženu za cizoložnici. Máš štěstí, že tě mám tak ráda.“
Šimon jen sklopil oči a pak se jal svou choť chlácholit:“Promiň, Zuzano, kdo mohl vědět, že z toho tak šikovně vybruslí. Bylo to přece tak perfektně vymyšlené. Jediný háček byl v tom najít a hlavně chytit cizoložnici, tak jsme uchýlili k trochu nestandardnímu postupu, že ji zahraješ.“
„To byl teda hodně nestandardní postup, chvílemi jsem si tam připadala snad ještě hůř, než kdybych byla skutečná cizoložnice,“ odpověděla Zuzana.
„Tohle přece nemůžeš říkat,“ bránil se překvapeně Šimon.
„Stejně si myslím, že nás všechny prokouk,“ líčila Zuzana dál své dojmy. „Původně se s nima nechtěl ani bavit a jenom si něco kreslil do písku. Teprve tam jsem si uvědomila, do čeho jste mě to namočili. Byla bych utekla, ale měl jsem nohy jak z olova. Nevím, co bys dělal, kdyby řekl, ať mě ukamenují. Vždyť by se na mě někteří z těch fanatiků byli schopni vrhnout...“
„Ale nebyli, jednak to bylo domluvené a jednak víš, že se kamenování neprovádí a Římané by to nedovolili,“ mírnil ji Šimon.
„No, tos mě teda uklidnil. Ale stejně si myslím, že to je prorok a že byste mu měli spíš naslouchat a ne se ho snažit zbavit.“
„Prosím tě, ještě ty začínej, jakoby už nezblbl dost lidí,“ obracel Šimon oči v sloup.
„No, ne vážně,“ bránila Zuzana Ježíše. „Jsem si jistá, že přesně věděl, jak to bylo, že jsme na něj domluvení a když ho pořád provokovali, tak nám to nandal. Věděl, že všichni podvádíme. A když se všichni ztratili, připadala jsem si před ním jako nahá. Podíval se na mě a řekl, že mě neodsuzuje a že to víckrát nemám dělat. Bylo to hrozné, ale zároveň se mi nesmírně ulevilo, sejmul ze mně úplně ten podvod a taky to, že by se kvůli mě dostal do problémů nevinný člověk. Jestli má v našich časech přijít Mesiáš, tak to je určitě on.“
Šimon svou ženu udiveně pozoroval a řekl: „Neměl jsem to dovolit. Pořád do mě hučeli, že jsme tu jen na návštěvě, že tě nikdo nezná, že z toho nemůže být žádná ostuda a že tak přispějeme k očištění a dodržování Zákona a zničíme jednoho bezbožníka. Ale ani ve snu mě nenapadlo, že by mi mohl takhle svést ženu. Hospodin ať je k nám milosrdný.“
„Já myslím, že je,“ dodala Zuzana, „že nám posílá proroka, aby nám otevřel srdce pro Boží zákon.“
Šimon si jen povzdechl: „Štěstí, že zítra odjíždíme.“