Evropská centrální banka vytiskla 529,5 miliard Eur a nabídla je 800 bankám za úrokovou sazbu 1%. je to již podruhé, poněvadž už v prosinci 2011 vytiskla a dala bankám k dispozici 489,2 milard za obdobných podmínek. Tehdy se z centrální evropské samoobsluhy obsloužilo 523 bank. ECB půjčuje na 3 roky a jako zástavu chce cenné papíry či jiné zástavy, jejichž cena nemusí být vyšší než 1% hodnoty půjčky. Taky byste si rádi za takových podmínek půjčili na své bydlení, že?

ECB deklaruje cíl: rozmrazit trh s úvěry v zájmu rozhýbání ekonomik. Co se však děje? Banky odmítají půjčovat nefinančnímu sektoru. Tím je smysl této operace naprosto popřen. Momentálně v těchto dnech zaparkovaly evropské banky u ECB astronomickou sumu 777 miliard Euro (zdroj Profil z 5.3.2012). Banky opravdu neriskují podnikatelský neúspěch tím, že nechají zmrazit finance u ECB. Inflace ale prý z tohoto důvodu nehrozí, tedy pokud banky nepustí úvěry do ekonomiky. Z hlediska mezinárodního obchodu jde však o jasný devalvační signál. Kdo bude chtít importovat do Evropy, bude v nevýhodě, naopak evropský export bude tímto opatřením podpořen. Otázkou jenom je, zda bude na světě dost dovozců schopných platit.

Možná budeme svědkem částečného uklidnění finančních trhů. Pouze ale na tři roky. Už to vypadalo, že politici budou přísahat, že konečně bude muset zase nastoupit politika a pevnou rukou ovládnout otěže nezřízených finančních spekulativních trhů. Že se politici poučili? Velký omyl, chybí odvaha. To by se muselo přestat kolem problému tancovat a jednoduše od sebe oddělit obchodní a investiční bankovnictví. Pak by si ta první konzervativní skupina vydělala na chleba a možná a i na máslo. Ale taky by pomáhala vydělávat na chléb náš vezdejší nám všem. Za to by si mohla zasloužit i nějaký náš respekt. Druhá skupina ať si klidně riskuje, ale prosím jenom za své. Hlavně ať nespekuluje, že jí z bryndy budou tahat daňoví poplatníci, což se notoricky děje. Mluví snad někdo z politiků o nějakých jiných modelech bankovnictví, změně struktury a pravidel? Kdepak, ticho po pěšině. Velká Británie a Německo se trochu z udělené lekce poučily. Přijaly insolvenční bankovní zákon, podle kterých se nemocné finanční ústavy budou muset rozdělit a likvidovat po částech. Americká mantra "Too big to fail" pomalu přestává být nepřekonatelným tabu.

Ale není důvod jásat. Příčiny finanční krize nejsou vyřešeny, a vlastně se řešit ani nezačaly. Hlavně nesmíme dát na vyjádření finančního sektoru, to by byla čirá naivita. Bankéři nejsou hloupí. Dají si pozor, aby si dobře vydělali, pokud jim v tom ovšem politika bude nahrávat. A ta jim nahrává mohutně! Vždyť z peněz daňových poplatníků sanujeme nejen banky, ale i finanční sázkaře, tedy hedgové fondy a instituce. Ty například sázely na bankrot celých států, tedy hlavně Řecka. Nyní tvrdí, že pojistná událost konečně nastala. Vlastníky sázkařů jsou vinou amerických zákonů zase banky, a ty nechtějí přijít zkrátka. A když lichváři ruinují celý stát, dá se na tom leccos trhnout. V Rakousku se už kolem toho strhl velký poprask.

Ne nadarmo je v čele Evropské centrální banky burzovní umělec z Itálie, jménem Mario Draghi, bývalý jestřáb od firmy Goldman a Sachs. Mimochodem, tito lichváři zničili Řecko tím, nejprve maskovali jejich dluhy a pak zadlužený stát předhodili svým kamarádům v ratingových agenturách. Nově zvolený prezident ECB nám jasně oznamuje, že chleba s máslem bude do budoucna jen pro vyvolené. Bankéř Draghi klidně vysvětluje, že přišel konec sociálního státu. V Česku o tom víme své, viz naši studii o rychlém nárůstu dluhu a ničení hospodářství. Na Slovensku však po včerejšku voliči dali jasně najevo, že nehodlají nečinně přihlížet k destrukci sociálního státu.