Naši sousedé mají strach. Z nás: Čechů, Slováků, Maďarů, Rumunů, Poláků a občanů dalších zemí bývalého východního bloku. Děláme málem zadarmo, proto musí západní země jejich pracovní trh nějak bránit. U nás naopak vítáme s otevřenou náručí levnou a ještě levnější pracovní sílu ze zemí, ve kterých jsou na tom občané ještě hůř. Naši neoliberální mocipáni a lobbisté se nám tím snaží vysvětlit, zač je toho trhu loket.

Naše evropské sousedy na jihu a západě směrem od laciné východoevropské práce trápí obavy. Přísun levné pracovní síly by mohl způsobit pokles mezd a životní úroveň obyvatel jejich zemí by dále klesala. Kromě toho se obávají i ohrožení příjmové stránky státních rozpočtů. To by mohlo přinést další snižování mzdové úrovně, které vzhledem k HDP má již od 80. let sestupnou tendenci. Před uvolněním překážek, které bránily volnému pohybu pracovních sil, proto přijal rakouský parlament zákon o minimální mzdě. Ta nesmí být nižší než 1000 Euro za nekvalifikovanou práci. V Německu, kde o výši tarifů jednaly s podnikatelskými svazy v minulosti odbory, byl nový zákon přijat Bundestagem v prosinci 2011. Jedná se o historický průlom do mzdových tarifů. Miliony Němců byly pod tlakem tzv. „hladové mzdy“. Tak označují němečtí statistici mzdy pod 6,50 Euro na hodinu. Nízké výdělky přestaly být záležitostí pouze východních zemí. Stejně mizernou hodinovou mzdu berou dnes třeba i cukrářky z Bavorska (5,26 Euro), zahradníci, řezníci, ale zejména všichni, kteří pracují v gastronomii a v hoteliérství. Nízké hodinové mzdy však vykazují i kvalifikovanější obory: kadeřníci, obchod, čistírny. Němečtí statistici vyhodnotili víc jak 600 tarifů mezd a konstatovali nízké tarify dokonce u velmi specializovaných profesí. Například kvalifikovaný kuchař s praxí ve velmi bohatém městě Hamburku si někdy přijde jen na 8,27 Euro za hodinu. Na základě výsledků statistických šetření vypracovala nadace Fridrich-Ebert-Stiftung studii, podle které vydělává v Německu pět miliónů lidí méně než 8,50 Euro na hodinu. Odbory požadují všeobecně závaznou minimální hodinovou mzdu ve výši 8,50 Euro. Kabinet schválil navýšení tarifů pro téměř milion pracovníků ve stavebnictví, takže hrubý úklid na stavbách musí být od letošního ledna ohodnocen 8,82 Eury a práce pokrývače minimálně 11 Eury na hodinu.

Dalším problémem, kterým se Německá vláda loni zabývala, byli pracovníci najímaní přes agentury. To je branže, kde byla úroveň mezd trvale vůbec nejnižší. Od ledna 2012 musí všichni - jedná se o 900 000 osob - dostat minimální mzdu 7,01 Euro v zemích bývalé NDR a minimálně 7,89 Euro v ostatních spolkových zemích SRN. Ministryně práce a odbory však trvají na tom, že je nutné dosáhnout i u těchto pracovníků stejné výše mezd jako u zaměstnanců, kteří mají pevnou pracovní smlouvu přímo se svým zaměstnavatelem. Pokud nebude tento požadavek během I. čtvrtletí 2012 splněn, bude ustanovena komise odborníků, kteří budou pověřeni přípravou návrhů, jak tento cíl zabezpečit.

Naši vládní ekonomové už by měli začít křičet: „Německo spěje k socialismu!“ To u nás pochopitelně nedopustíme, naším vzorem jsou jiné země než prosperující západní Evropa. K čemu je nám důstojnost člověka, právo na práci a právo na přiměřenou odměnu? To se přece neslučuje s propagovanou svobodou trhu. Minimální měsíční mzda je ve výši 8000 Kč, čili 46 Kč na hodinu a zůstává na stejné úrovni od roku 2007, ať zuří inflace nebo ne. To má být cesta ke konkurenceschopnosti našich podnikatelů do budoucna!

Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo tu drzost, že ve své vysvětlovací propagační brožuře k „deformám“ napsalo neuvěřitelné tvrzení. Ministr Drábek nechal za peníze daňových poplatníků minulý měsíc vytisknout a distribuovat jako zvláštní přílohu českých deníků propagandistický pamflet. V něm tvrdí, že Česká republika je zemí nejméně ohroženou chudobou v Evropě. Deník Právo, k němuž byla tato propagandistická příloha přiložena, přitom přinesl na první stránce téhož dne šokující informaci: přes 40% lidí nad padesát let nemůže najít práci! Ale Drábek (věcně správně!) tvrdí, že chudobou jsou podle tohoto pamfletu ohroženy daleko více státy jako Rakousko a Německo. Nedivme se tedy, že není potřeba se výší minimálních českých platů zabývat. Drábek tvrdí, že stát by naopak měl spíše trvat na jejich snížení! Tuto demagogii je třeba ekonomicky vysvětlit, protože se statistikou se dají dělat úplné divy.

Novináři odkojení neoliberálními dogmaty nejsou dostatečně ekonomicky soudní. Nejsou schopni analyzovat význam tohoto ukazatele. Tak pozor: snižování minimální mzdy za našich specifických okolností, tj. při napojení na sociální a dynamickou ekonomiku EU, je ve skutečnosti docela velký podvod. Se statistickými daty se dá zacházet ideologicky, jak se to právě politikům hodí. Doporučuji analýzu Pavla Stránského „O chudobě v ČR a EU“ na Britských listech. Minimální mzda je v České republice 3,5x nižší než je průměr v EU. Ve Slovinsku, které bylo v roce 1990 na stejné úrovni jako my, činí minimální mzda 15 000 Kč. A to ještě musíme vzít k úvahu paritu kupní síly v korunách vzhledem k euru!

Stanovení minimální mzdy je zajímavá věc, protože tím země bojují za uchování jakž takž placené práce pro vlastní občany. Zároveň se elegantně zbavují přílivu laciné pracovní síly z ciziny. Jenže tento ukazatel zásadně zkresluje pravdivý stav chudoby v dané zemi. Právě toho využil asociální ministr Drábek ve své propagandě. Podle tohoto ukazatele by na boj s chudobou muselo dostat víc prostředků z EU například Německo, než Česko nebo Slovensko. V Německu je díky zvýšené minimální mzdě víc oficiálně chudých. Ti ovšem mají auto a mohou si dovolit létat na výlety do Thajska. Přesto se vejdou do kolonky „chudí“. Většina našich nezaměstnaných, postižených, těch, co nemohou z důvodu věku nad 40, 50 let najít práci, matky samoživitelky a většina, která se pohybuje pod mediánem mezd, ti podle metodiky EU chudí nejsou. Dosáhlo se toho účetním trikem, protože česká minimální mzda prakticky neexistuje. Z hlediska metodiky EU jsme tedy bohatá země a nemáme na podporu nárok. Toho jsme dosáhli vlastní, tj. vládní vinou, protože jsme snížili práh chudoby. Z ideologických a chamtivých důvodů diktovaných asociální mocenskou elitou udržujeme nízkou minimální mzdu.

A ejhle! "Daří se nám dobře", říká Václav Klaus a čeští biskupové k této nehoráznosti mlčí. Jakoby se v sociálním učení církve nevyskytoval pojem „právo na spravedlivou mzdu“. Je proto na místě citovat slova papeže Benedikta XVI. z jeho encykliky o spravedlivém uspořádání společnosti.
„Rád bych připomenul všem, zejména těm, kdo vládnou a kdo se snaží obnovit světový společenský a ekonomický řád, že prvním kapitálem, který je třeba chránit a ocenit je člověk, lidská osoba ve své integritě. Člověk je původce, střed a cíl veškerého hospodářského a společenského života.“ (Charitas in veritate, čl. 25, strana 33). Sice se na těchto stránkách opakuji, ale to důležité je dobré vědět. Dvě věci nesmí být považovány za zboží – člověk a peníze. Člověk je cílem stvoření a nesmí být prostředkem k něčemu jinému; a peníze samy o sobě nic pozitivního neprodukují, to dělá pouze a jedině lidská práce. Teprve až toto pochopíme, posuneme se o kousek dál ke spravedlivému hospodářskému řádu.

Způsob, jak jsme v Česku odíráni, je opravdu kouzelný. Ceny již dosahují v mnohém ohledu výše jako u našich sousedů a rostou. Jsem ekonomka a bydlím prakticky na hranici s Rakouskem. Když jsem propočetla náklady na bydlení, zjistila jsem zajímavé věci. Pitná voda stojí v Horním Rakousku, kde máme chalupu, o 64% méně než co nám účtují Jihočeské vodovody a kanalizace v Dolním Dvořišti. Ty byly pochopitelně privatizovány do rakouských rukou, jak jinak. Elektrická energie je tam o 18% dražší než nám účtuje EON v Čechách. Ale pozor, tam platíme drahý tarif, jelikož manžel chce podporovat pouze ekologickou elektřinu. Stejně se chová i většina našich rakouských sousedů. Teď dumají nad tím, jak prosadit, aby se do země nedovážela žádná elektřina z atomových elektráren. Víme, že technicky to není realizovatelné. Nějaké to procento se do sítě z atomových elektráren dostane vždy, ale rakouští občané si to nepřejí. Na vyúčtování je rozepsáno, jaké množství elektřiny spotřebovali a odkud jsme ji dostali. V Čechách máme „levnou“, elektřinu z Temelína a za třicet let při likvidaci elektráren bude vážení tato elektřina tak levná, až z toho bude našim dětem k pláči. Počkejme, že se dostaví další bloky. A úrokované dluhy vzniklé při stavbě se bankám budou muset zaplatit. Kdo má alespoň střední ekonomickou a rozebere si rozvahu ČEZu, tak hned pochopí zásadní faktum. Samotný ČEZ nemá zdroje na tak obrovskou investici, jejíž návratnost je navíc silně diskutabilní. Jedna ušlechtilá banka jménem BNP Paribas však už je připravena pomoci. Do čeho taky investovat peníze, kterých je natištěno přebytek? Úroky z úroků bude chtít tato banka dostat a dostane je tak jako tak. Česká vláda se jistě za dluh ČEZu zaručí, při stavbě atomovky a povinném vládním ručení za jaderné škody či havárii to nemůže být jinak. Žádná pojišťovna na světě privátně nepojistí atomovou elektrárnu, nejsou hloupí. No a my, současní a zejména budoucí obyvatelé české kotliny, se máme na co těšit!