Očekávané propuštění z práce mě nepřekvapilo, přesto jsem velice neochotně přijímala realitu nezaměstnané. Ve státní organizaci se udál malý "puč spiklenců", a rázem dostala škola jiné vedení. Bývalý kádr na kraji a děda nového ředitele pomohl organizaci "zaniknout" a ten už nemusel řešit problém, co v "úplně nové" škole s nepohodlnými zaměstnanci. V trudných úvahách mě zastihl člověk, který se dlouhodobě zabýval bojem proti zkorumpované bystrcké radnici. Věděli jsme o sobě, znal mě jako členku sdružení Horní náměstí, bojující proti dravému developerovi. Už dřív jsme mluvili o nové partaji, jejíž místní buňku vytvořil. Tentokrát jsem se omlouvala, nejsem ve formě, nemám na rozumné úvahy, čekatelství do strany nemám vyplněné, vždyť mám být na kandidátce jako nezávislá. Přesto mě doprovodil domů a počkal, až lejstro vyplním: "Nevadí, já si vás uchodím", řekl a s úsměvem odešel.
Potkali jsme se i druhý den, a tak se ptal, co se mi vlastně přihodilo: "Nemám práci, no",povídám.
"Heleďte, já budu starosta, vy budete první místostarostka. Těch padesát měsíčně vám nestačí?"
"Nestačí, nechci být místostarostka. Já chci učit děti", dívám se na něj, jestli mi rozumí.
"Tak budete druhá, třetí nebo čtvrtá místostarostka. Tady z těch kumbálů na náměstí necháme udělat hudební školu a můžete tam učit na housle."
Zkoumám jej a už chápu: on to myslí stejně tak vážně, jako předtím já. Večer se vydám za jedním od nás ze sdružení na radu co dělat, když jsem v pominutí smyslů podepsala čekatelství, a teď vím naprosto přesně, že do strany vstoupit nechci.
"Jsi svobodná," provrtávají mě oči evangelického staršiny. V té chvíli jsem nesmírně vděčná, že ve sdružení jsme věřící katolíci, věřící evangelíci, věřící ateisté a jeden věřící komunista. Vypadla jsem ze hry, do žádné partaje mě už nikdo nikdy nedostane. Jenže je potřeba zalepit díru, poslat na kandidátku strany někoho jiného.

Zvolili jsme taktiku rozbití radniční koalice ODS - ČSSD a cílem se stala volba kohokoli jiného. Sdružení vsadilo na infiltraci. Členové sdružení se měli rozejít před komunálkami do všech opozičních politických stran se šancemi na úspěch. Chtějí-li bystrčtí volit lidovce, zelené, TOPku, VV, ba i komunisty, bude tam i náš člověk pro zájmy Horního náměstí. V politice však hrají roli osobní sympatie a antipatie a nám se nepodařilo infiltrovat ani k lidovcům ani do TOPky. Sdruženáře na své kandidátky postavili Zelení, komunisté, Věci veřejné - a dost. Ačkoli se na našem vylepšeném webu objevovaly nové zábavné články, zprávy (a té politiky jen trochu, to by lidi jinak nečetli), čtenost prudce stoupla díky obyčejným papírovým letákům. Zato radnice web dávno pečlivě monitorovala. Přes vyslovenou otevřenost přispívali do Bystrčníku pravidelně jen Zelení a komunisté. První vlaštovka přiletěla přesně čtrnáct dní před komunálkami, do diskuze se zapojil jeden z místostarostů. Na adresu sdružení přicházely dopisy:
Radní nám zasypali studnu, prosím, pomozte.
Chtějí nám přeložit zastávku trolejbusu, protože nám tu staví Lídla, kterého nechceme.
Nahoře na Kamechách (pro starostu asi konec světa) nám chybí občanská vybavenost.
Kandidatura a případné zvolení do zastupitelstva obce s sebou nese závazek starat se i o vzdálenější lokality, než jen o louku, nazvanou Horní náměstí. Vyzývali jsme na webu, aby lidi šli k volbám. Vysvětlovali, proč je to důležité. Psali články, rozhovory s kandidáty, roznášeli letáky, setkávali se s politiky. Byli jsme utahaní, nedospaní, už aby bylo po volbách.

Jak dopadly volby v Bystrci? Nevyhrál nikdo, žádná strana nedostala nadpoloviční počet hlasů a výsledky poměrně kopírovaly celostátní průměr. Socani dostali nejvíc, domluvili se s TOP a lidovci. Bystrc poprvé po roce 1989 povede levicový starosta (bývalý místostarosta). Nikdo ze sdružení bojujícího proti bezohlednému staviteli se nedostal do místní vlády, mezi radní. Jen ten evangelický staršina, který mi připomenul svobodu, se kroužkováním dostal jako nestraník za Zelené do opoziční části zastupitelstva. Model infiltrace členů sdružení do různých politických stran se ukázal jako nevhodný. Bystrc má kolem pětadvaceti tisíc obyvatel. Oslovit obec velikosti okresního města bez finančních prostředků, bez přístupu k radničnímu tisku a tudíž bez moci, jen s prostým nadšením, je dřina. Dva roky práce sdružení je prostě málo. Nezbývá, než sledovat záměry a činy zčásti obnovené radnice s několika dosud neznámými lidmi. V zastupitelstvu máme aspoň jednoho člověka, zdroj informací. Proti situaci přede dvěma léty nevídaný úspěch.