<table width="100%" cellspacing="10" cellpadding="0" border="0"> <tbody> <tr> <td class="clanek_text">Jedna karikatura někdy vydá za tisíc komentářů, viz uvedený příklad (Pat Oliphant, New York Times, 27. 5. 2009). Stát New Hampshire v USA se chystá jako šestý stát zavést civilní sňatky homosexuálů (tzv. <i>gay marriage bill</i>). Tento civilní svazek by se právně lišil od pojmu „manželství“ vyhrazenému pouze pro sňatek muže a ženy. Na obrázku vidíte zajímavou civilně sezdanou dvojici, kterak kráčí hotelově prožít svou svatební noc.</td> </tr> <tr> <td valign="top" align="center"><img width="500" border="2" align="center" src="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/clanky/image/585_Oliphant_NYT.jpg" alt="Pat Oliphant, New York Times" /></td> </tr> <tr> <td class="clanek_text">Komentář zapšklého recepčního ve čpícím hotelu je v podstatě nepřeložitelný, ale pokusím se o nápodobu: „Je mi úplně buřt, co ti ujetí levicoví protiameričtí komouši vpašovali do našeho státu za sračku - zákon říká, že všichni sezdaní se musí zapsat do knihy hostů.“ Oliphant vždy dodává svůj vlastní ironický komentář k celé kauze, viz ony dvě figurky dole: „New Hampshire byla přece bašta pravicového myšlení. - A teď se nám perverti dostali až do novomanželské ložnice - Ah, můj bože.“ Republikánský stařík se mi líbí, moc. Spravuje rozpadlý hotel a věčně živé ideály, které neváhá hájit pomocí solidně zřetězených argumentů, které se mu zdají maximálně přesvědčivé. A to nejlepší dodá na konec. Protože momentálně vykonává nějaký úřední akt, tak „je mu úplně buřt“, co tato bizarní politika jeho rodného státu znamená. To jest, odděluje nestranné vykonávání funkce od svých malebných ideových názorů. Na závěr říká jasně, že „všichni sezdaní se musí zapsat do knihy hostů“. Čili dbá na nestranný výkon státní správy vůči komukoliv, kdo v daném okamžiku podléhá takto dané legislativě. Obě věci považuji za klíčové. U nás už jsou málem zapomenuté. Ctnost úředníka tkví v tom, co tento stařík jasně rozlišuje. Politika tvoří jeho osobní přesvědčení, ale v momentu, kdy reprezentuje státní zájmy, je nestranný a výkonný. Chápe, že není v pozici soudce nad státem. Nyní je úředník a nesmí státní zájem manipulovat ve jménu idejí, kterým slepě a bezpodmínečně věří. Tady vidím základní problém českého vyššího úřednictva: prodalo státní zájmy nejprve do stranické, a později (či současně) i do své kapsy. Naučili se to od ministrů jednotlivých partají, kteří si podle prvorepublikového vzoru udělali z daného služebného úřadu svůj ministerský pašalík. Pak je všechno na prodej, podle daných zájmů: stačí se podívat na výprodej státních zájmů těsně před pádem této vlády. Privatizace letiště a ekologického svinstva pod Kalouskem, prodej lázeňských domů ministerstva vnitra firmě narychlo smontované Langrovou manželkou, poslední půlmiliardová smlouva podepsaná bez výběrového řízení Gandalovičem v den odchodu, odchod napakovaného ministra dálnic a majitele Viamontu Řebíčka, a tak dále. A vysocí státní úředníci všechno podepsali, vždyť o nic nejde. Ale ve skutečnosti jde opravdu o hodně: ministrovi a jim do kapsy, a miliardové ztráty pro nás všechny. Stačí se podívat na extravagance <a href="http://zpravy.idnes.cz/sef-nku-dohnal-vyuziva-tri-draha-auta-a-luxusni-byt-za-statni-penize-11x-/domaci.asp?c=A090515_073828_domaci_pje">šéfa kontrolního úřadu Dohnala</a>. To je ten pán, který by eventuelně měl kontrolovat státní instituce a jejich efektivní hospodaření s našimi daněmi. Jistěže se totéž v bledě modrém dělo při pádu každé vlády předtím, o tom je už zbytečné psát. Překvapila mne řízená <a href="http://domaci.ihned.cz/c1-37137500-klaus-se-znovu-oprel-do-topolanka-jeho-byvala-vlada-zcela-podlehla-tlaku-lobbistu">upřímnost Klause</a>, který potřebuje potopit Topolánka, aby si pomohl k voličům: „Míra lobbování za dvacet let naší svobodné země nikdy nedosáhla úrovně, která vznikla za této vlády. To se žádné předchozí vládě nepodařilo.“ Jistěže Klaus má ranec rozteklého másla na hlavě, ale jde o úředníky. V civilizovaných státech ne-balkánského typu se nikdy nevyměňuje vyšší státní garnitura úředníků. Ti prakticky celoživotně pracují pod jakoukoliv vládou, dbají nestranně na zájmy státu a jednotlivců. Tiše a nenápadně pracují v oněch nespočetných úřadech a institucích, které chrání veřejný zájem. Přesně tak jako podivínský stařík na americké karikatuře. A přesně tento typ lidí z našich vyšších úřednických postů prakticky úplně zmizel. A se zmizením nestranných úředníků přestal existovat i veřejný zájem, který se stal kořistí stranických agentů a lobistů.</td> </tr> </tbody> </table>