Tradici protest-songů jsem považoval za mrtvou do doby, než mi bývalá studentka z UJEP poslala následující baladu zpívanou v tomto komunisty, ODS-Socdem a neofašisty těžce zkoušeném městě. Včera jsem přednášel v jiném sudetském sídle s nepopiratelným šarmem o reflexivním přístupu k sociální realitě. Od 19. století je na tom člověk lépe díky filosofii tzv. německého idealismu, protože nejen přemýšlí (to dělal s přestávkami vždy), ale dokonce svět re-flektuje. V českém překladu „odraz“ zní ono „ráz na ráz“ čili rázný odvaz. O tom to je: reflexí člověk mění svět, to jest lidský svět. Vůči přírodě musí nastoupit technika, hrubá síla intelektu, která ji přetváří pomocí instrumentálního násilí vůči hmotě a vůči organickému životu. Něco chceme, tak si to na něčem nebo na někom jednoduše vezmeme: technologií, umem, vydíráním, uplácením, zastrašováním, prostě onou kompletní sadou české politické scény, jež degenerovala na techniku užití a využití moci. Nikde to není vidět lépe než tam, kde začal organizovaný neofašismus vstupovat do politiky, tedy právě v kraji Ústí nad Labem.

 Plugin disabled

Plugin flash cannot be executed.

Poetická zvukomalba z YouTube reflektuje daný stav „veřejné věci“ v kraji, kde zítra možná bude znamenat něco lepšího než dnes. Výprodej partajní politiky a nástup neonacismu představují techniku vládnutí: penězi, nátlakem, lstí a podvodem. Proti tomuto mechanismu stojí píseň, která ukazuje na něco jiného: na svobodu nového začátku, na schopnost reflektovat čili ohnout se k tomu, co nikdo nevidí nebo oslepený strachem či vlastními sobeckými zájmy ani nechce vidět. Schopnost svobodné reflexe mění situaci zevnitř, zatímco organizované násilí ve veřejném prostoru mění podobu věcí a jednání lidí pouze vnějšku. Stačí se podívat na přebudovávané centrum města v Ústí nad Labem, aby člověk poznal, jak kulturně pokleslí lidé o této obci rozhodují a jaké zájmy sledují. Co tedy mění reflexe? Technicky vzato, vůbec nic. Její působení není vidět navenek, protože není silou měnící povrchy a struktury. Reflexe proměňuje chápání srdce a mysli, což viděl filosof Hegel, po něm prakticky a politicky zaměřený Marx, lidé kolem Charty 77 a tisíce dalších aktivistů, kteří na začátku bojovali prý předem prohraný boj o cokoliv důležitého. Začali tím, co naznačuje tato píseň čili reflexí dané situace. Ohnuli se k tomu, co jest, aby to narovnali, aby obnovili porušenou rovnováhu veřejných věcí. Historicky to znamená, že ožebračené, kulturně, ideologicky a politicky vyloupené pohraničí dostává nového pána. Jistě, mocipánů má dost a dost. Ale ti se nehodlají ohnout k tomu, co způsobili a reflektovat daný stav. Nemohou to udělat, protože vsadili pouze na své politické přežití, které si musí primárně zabezpečit technickými prostředky. Nová generace kolonizující tento krásný kout země po gotických Němcích, poválečných zlatokopech, udřených agentech reálného socialismu, má za sebou první důležitý krok.

Notový záznam písně a podrobnosti o sboru najdete na této stránce.