Sedím na židli a pozoruji svou roční dceru, kterak dokázala pokrýt celou podlahu bytu hračkami, novinami a krabicemi, které má na hraní, a přemýšlím, jak se díky ní změnil můj pohled na uklízení. Vždycky jsem měla pocit, že nemám doma dostatečně uklizeno. Jednou za čas jsem dostávala uklízecí záchvaty, při kterých jsem občas přeorganizovala i nějaké úložné prostory. Pak jsme některé věci nemohli najít, výborně jsem si pamatovala jejich staré uložení, ale to nové už ne. Nesmírně obdivuji svou kamarádku, u které to doma vypadá jako ve výloze obchodu s nábytkem. Všechno dokonale čisté, nikde nic nestojí, neleží, prostě vzorový ukázkový byt z katalogu. A co teprve, když popisuje některá svá úklidová opatření, která by mi ani na mysl nepřišla. A u nás se stále odněkud objevují spadané a uschlé listy pokojových květin. Ty sice pěstuje můj muž, ale úklid po nich nějak není součástí této péče, na rozdíl od jejich rosení, které vytváří mapy na právě umytých oknech. Dále chuchvalce prachu, které zákeřně vylézají po tom, co vytřu celý byt; stoly jsou pokryty knihami či jinými věcmi, které jsem tam většinou natahala já sama. Náš byt měl vždycky daleko k uklizenosti a já měla vždy důvod k nespokojenosti s tímto stavem. Ale vlastně bych ani nechtěla, aby to u nás vypadalo tak nezabydleně jako v katalogu Ikea. Troška individuálního nepořádku přináší do domova cosi útulného a lidského. /n/n

K tomu ještě přispíval svérázný názor mého muže, který projevoval zejména ve chvílích, kdy se měl na úklidu podílet a který myslím, sdílí se značnou částí mužské populace: některé věci je prý zbytečné uklízet, protože se všechno zase brzo zaneřádí. Tyto výroky mě rozpalovaly doběla, stejně jako situace, kdy jsem měla v práci najít nějakou věc na stole u kolegy. I on zastával názor, že prach se už neusazuje, pokud vrstva dosáhne patřičné tloušťky. Někteří muži jsou v tomto směru nesmírně vynalézaví. O tom mne přesvědčil jiný kolega, když líčil nespokojenost své manželky se stavem jejich bytu po návratu ze služební cesty. Asi po půl roce si všiml, že některé věci jsou pro jeho manželku důležitější než jiné a podle nich hodnotí kvalitu úklidu. Tak se na tyto věci soustředil a například vždy pečlivě doma vyleštil všechny vodovodní kohoutky. Opravdu, byl pochválen. Ano, každá z nás má zcela subjektivní představu uklizenosti - pro někoho je to čistá podlaha, pro někoho utřený prach pro jiného to, že se nikde nepovalují žádné věci. A pro někoho to všechno dohromady, a ještě mnohem více./n/n

Jenže když se teď rozhlédnu po pokoji, musím konstatovat, že takhle to u nás nevypadalo ani v nejhorších dobách. Přesto mne tento stav nechává mnohem klidnější než dřív. A to doma trávím mnohem více času. Důvody jsou dva: svou dřívejší představu nezvládám realizovat s roční dcerou a druhým miminem v bříšku a také se změnila kritéria na uspořádání bytu. Teď je nutné, aby v dosahu naší malé průzkumnice nebylo nic, čím by si mohla ublížit a nic, co by mohla zničit. Je až s podivem, co všechno dokáže roční dítě zpozorovat a kam až dosáhne. Následkem přesunu do vyšších sfér se zvýšil chaos našich věcí a ztížily se možnosti úklidu. Například vytírat, když je Zuzanka vzhůru, se vůbec nedá. Voda s pěnou je pro ni něco tak přitažlivého, že se od toho nemůže odtrhnout. Také přibylo jejích věcí, zvláště hraček. Ty dokáže s pečlivým soustředěním vyrovnat na podlahu během dvaceti minut a pak je pomocí krabice, stoličky či jiného "chodítka" roztahat po celém bytě. Jako matka začátečnice a hlavně kvůli své měkké povaze, nemám sílu jí hračky schovat a přidělovat na výdejku nebo je stále dokola dávat zpátky do krabice, když ona vše okamžitě znovu vyndává. Naopak jsem ráda, že dopolední chvilka vyndavání mi umožní třeba oloupat brambory k obědu bez toho, abychom se přetahovaly o obsah koše. A hlavně, od jistého stupně těhotenství nejsem schopná pozemních prací všeho druhu spojených s plazením po podlaze. A tak hračky jenom rozhrnu, abych prošla bytem bez úhony a počkáme na tatínka, který večer po uložení dcery ke spánku obětavě hračky posbírá./n/n