Aby to vašeho syna bavilo. Jistě. No jo, já nejsem bavič, neumím cukrbliky a kašpárky na děti. A co ho má prosím pěkně bavit? Výuka? Jo hraní na housle, aby ho bavilo. Ale on přece ještě nehraje; jak ho tedy může hraní bavit? Aha, učení aby bavilo? A tak nechcete raději zajít na zábavné odpoledne pro děti?<BR><BR>Ne, paní R., nemůžete mu poklízet papučky ani napínat smyčec. Ruce některých matek by nenechaly děti vyrůst. Jak mám po něm chtít, když vy tady nejste, aby si je obul sám a pouzdro otevřel. Nasadil houslovou podušku a nalistoval stránku v notách. Jak jinak získá váš chlapec obratnost v prstech a taky samostatnost? To začíná otevřením futrálu. <BR><BR>Paní S., dovoluji si vás upozornit, že ta klavírní židlička není otáčecí, ale vytáčecí. Vaše mladší dcerka, co se na ní točí tuhle u topení, se vytočí, spadne a rozbije si o topení hlavu. Fixfagot ženská, hlídejte si to svý druhý dítě, já teď pracuji s tou starší. Urazí vás, když požádám, abyste si dítě ukáznila?<BR><BR>Paní C., jestli to má cenu? Pokud se můžete vy nebo někdo z rodiny věnovat děcku deset minut pětkrát za týden – proč by to nemělo cenu? Myslíte, že nemá cenu investovat čas do vlastního dítěte? Dobře, tak čtyřikrát. Mezi tímhle začátkem a absolutoriem je asi osm až dvanáct let. Ale nemusíte pořád těch deset patnáct minut, to pubertou končí. Ona vás pak dcera stejně nebude chtít. <BR><BR>Paní L., vy chcete a váš synek chce kvůli vám. Zanedlouho si rozmyslí, proč by vlastně měl chtít, když on nechce. Ví, že mu to moc nejde, i když se tak úporně snaží. Za těch šest let se to už pozná... Možná, kdybyste tak moc nechtěla a nechala ho žít - koukejte, když se na něj tlačí příliš - vy nevidíte ten nervový tik?<BR><BR>Vyhovíte osmileté dceři, že nemusí do plavání - když se jí nechce - a tedy i já jí mám vyhovět - a přesto ji cosi naučit a vyhovět tak vám? Já vím, vy si přejete a chcete, aby vaše dítě umělo nepříliš. Stačí písničky. Rozumím. Oni dnes lidi vůbec moc nechtějí, aby děti uměly... na internetu je všechno... ?<BR><BR>Nadměrná ctižádost(ivost). Jistě je to motor, jen nebezpečný. Vaše dcera není ani hloupá, ani líná, ani netalentovaná (nenene, pane K., to není k vám, ale k jiné ctižádostivé paní K. se ctižádostivou dcerou). Jednou potká v oboru chytřejší, pilnější, talentovanější. A k tomu ten člověk bude mít třeba lepší známosti a více štěstí. Pak narazí ona nad-míra, a bude z toho velké zranění.<BR><BR>Paní B., je skvělé, že se chcete věnovat své dceři. Ne, opravdu nemusíte znát noty. Ani nemusíte umět na něco hrát. Šestatřicet pětačtyřicetiminutovek za školní rok je sumárně jeden den a tři hodiny. Mohu dát dětem pouze návod. Příšerné vrzání, že? Opravdu nestačí doma zavelet: jdi hrát. Přece s tím pižláním nenecháte děcko doma samotné. Jestli chcete dcerce pomoct, buďte s ní. To znamená toto: doma na těch deset patnáct minut vypnete mobil, vykážete ode dveří ostatní sourozence a každou návštěvu. Tatovi dáte večeři ještě před hraním a účastně sledujete snažení dítěte. Neotvírat futrál, nenasazovat podušku a nenapínat žíně! To byste mohla za ni šmytec aj tahat. Ale prosím pěkně ani přitom nečíst barevný magazín. A nezívat nudou. Být svědkyní jejího úsilí. Tatínek by mohl? Třeba po večeři? No to je výborné. <BR><BR>Paní M., nedávejte mi bůra za svačinu. Spíš je hloupé, že se vaše desítiletá dcera neumí ovládnout. Prosím, vysvětlete jí, že na věci na učitelském stole se nesahá. Ani na parapet, kde mám osobní věci. I když je tam třeba pitomý puding. <BR><BR>Vážení M., jste úžasní rodiče. S vámi se dá mluvit naprosto otevřeně. Na vás je poznat, že se máte rádi. Máte rozumného, milého a hodného syna. Vím, vím, všechno to víte, ale musím se podělit o radost s vámi pracovat! Těším se, až to Ondra s tátou na koncertě „rozbalí“.<BR><BR>Ano, paní D., nepopírám, že sahám dětem na prstíky. Znáte učitele, který učí hrát na nástroj a nespravuje vám ruce? Ani nevíte, jak je to vzrušující. Tenké, zpocené prstíky na hmatníku houslí. Jedny ty ruce po letech nad mojí hlavou; požehnání. Dojatý úsměv na novokněze. Chvilička, bodejť by mne poznal. Snad si farníci nezakrývají uši, když zpívá. - Jiné šikovné ruce mi zase vybíraly peněženku. Chudák kluk, škoda ho. Ale prsty měl hbité. Myslím v té peněžence, no.<BR><BR>Kdy? V pátek na dovolenou? Dobře, uděláme koncert ve středu v osmnáct. Ne, paní D., v úterý nemohou Z. a U. Ve čtvrtek chodívají některé děti na dětskou mši. V pondělí na koníky. V pátek tanečky. O týden, paní F.? Ale to už jsou prázdniny. Dopředu? Čtvrťáci jsou na škole v přírodě. Holky, kvůli vám je koncert ve středu; proč o hodinu dřív? Kvůli odjezdu na dovolenou? Sál je už zamluvený na středu v osmnáct. Ruku? Zlomenou? No, co se dá dělat. Že přeji brzké uzdravení.<BR><BR>