Pozoruji zdálky a nyní i trochu zblízka domácí politikaření a dochází mi jedna zajímavá věc, totiž revoluce ve státní správě. Za komunistů jsme měli v podstatě poslušné úředníky, kteří více či méně liknavě plnili příkazy shora. Moc si nevydělali, moc nedělali, tu a tam si přivydělali úplatkem či protislužbou. Kdybych nebyl bývalý politický vězeň, málem bych řekl, že to byl ráj na zemi proti tomu, co prožíváme nyní.

Druhé kolo začalo po revoluci, kdy se budovala státní správa na nových základech. Toto období jsem zažil ve funkci krajského volebního zmocněnce za OF v Jihomoravském kraji. Revoluční étos se projevoval tím, že se vyhodili někteří úředníci a soudci. Zbytek měl buď plné kalhoty a proto spolupracoval s novými vládci. Nebo byl nadšený a také spolupracoval. Výsledkem byl první pokus nastolení demokracie. Ta se projevila přeměnou státního aparátu v novou formu prodloužené ruky státu, skrze kterou měl vykonávat svou autoritu mezi lidmi. Prostě idealistická fáze, kdy úředníci z banky chodili na OF vykládat, kdo právě převádí peníze z tajných kont do zahraničí a vojáci zase povídali, jak se u nich krade přes zfalšované zakázky. Aktivní občané na dobře postavených místech byli ochotni ničit klientelismus a korupci ve jménu nové demokracie. A protože v OF vládli disidenti, kteří představovali slušné lidi a navíc drželi reálnou moc, pak reforma plus nadšení pro ni dělalo divy. Jistě, revoluční nadšení hlupáků si občas vyžádalo některé oběti, například v Brně místo náčelníka krajské policejní správy. Omezení a plně revoluční kolegové z OF prostě nechtěli vidět, že na některých funkcích původně čistě nomenklaturních musíme nechat slušné komunisty, abychom tam nedosadili nekomunistické hlupáky. Dotyčný pán Popelář ví, že jsem byl zásadně proti jeho odvolání. Co se dá dělat. Přes všechny přehmaty a blbosti se v zásadě podařilo etablovat novou státní byrokracii nebo se zdařilo očistit tu starou, alespoň částečně. Politika čistá byla, v mezích možností, třeba i mých. Za sebe jako krajského volebního zmocněnce za OF v Jihomoravském kraji mohu prohlásit, že kdo se mne pokoušel vydírat, ten do 24 hodin vyletěl z kandidátky.

Načež přišla etapa třetí, privatizace a pokušení velkých peněz. Nejprve se zkorumpovaly banky a jejich vedení , tj. vyšší prokuristé, úvěráři a všichni, kteří měli ruku na kohoutku penězovodu. Vznikla zvláštní skupina dravců dvojího typu. Jednak typu Klause, Ježka, Kočárníka a dalších politiků, kteří hlásali a nařizovali privatizaci při zhasnutém světle. Byli představitelé vládnoucí partaje, nedbali na zákon a dokonce jím výslovně pohrdali. Jejich mimo-zákonné počínání kompletně zmátlo soudce a vymahatele státem garantovaného řádu. Ti začali bojovat proti druhé skupině likvidující státní aparát. Klika divokých privatizátorů totiž bezuzdně vydírala a občas vraždila ty, kteří jim stáli v cestě při hromadění majetku a spekulacích. A političtí představitelé mlčeli. A dokonce se nechali oficiálně oslavovat Koženým, Mrázkem a dalšími pány na útěku nebo už mrtvými. Úředníci a vyšetřovatelé postupně pochopili jednu zásadní věc. Nikdo z vládní kliky jim nehodlá držet štafle, pokud budou potírat organizovaný finanční zločin, který se začal rozmáhat s divokou privatizací. Státní úředníci tedy začali balancovat mezi různými kriminálními zájmy. Buď tak, aby z toho vyšli pokud možno nenarušeně nebo tak, aby na tom zásadně vydělali.

A tím začíná příběh čtvrtý, nástup politicko-lobyistických mafií. První skupina zlodějů typu Krejčíře, Koženého atd. vyklidila scénu, většinou nedobrovolně. Těm, kteří to přežili, se moc nestalo, díky nečinnosti státních orgánů, které jim umožnily krást. A politikové mlčeli, protože z nakradeného dostali svůj díl. V oáze mlčení potichu nastoupily jiné kliky, které už na věc šly úplně jinak. Například mediální magnát Železný, za jehož tunel jsme všichni zaplatili deset miliard. Zajímavý je fakt, že doklad, na jehož základě český stát prohrál arbitráž, dodali samotní čeští úředníci. Nikdo je nevyšetřoval, nic se jim nestalo. Státní správa začala přímo zrazovat zájem státu a to beztrestně. A podobní úředníci z kriminálky a z ministerstva spravedlnosti vedli proces o vydání Krejčíře tak šikovně, že mu nejprve umožnili uprchnout a pak jej nechali v cizině. Do toho přišel Čunek a další aféry, o nichž jsme na umlaufovinách už několikrát psali. Závěr třetího kola: vznikla silná nátlaková skupina (PPF fondy, Penta, uhlobaroni, velcí magnáti...), která proprala majetek skrze zadlužené a pak oddlužené banky. Tím má majetek čistý a použitelný, na rozdíl od výše uvedených dobrodruhů. Tato skupina si kupuje politickou přízeň na všech stranách, podle toho, kdo zrovna vládne. Dříve si politiky kupovala proto, aby si pojistila nahrabané jmění, popřípadě zabrala místa ve správních radách. Státní správa tomu nejen mlčky přihlížela, ale aktivně kradla. Pochopila totiž, že korupcí politiků vznikla situace, kdy se u koryta začalo chrochtat a hlasitě mlaskat. A tím přecházíme k příběhu poslednímu, totiž ke snahám současné vládnoucí koalice. Čtvrté kolo nám plus mínus rozkradlo a zprivatizovalo státní majetek, takže se příběh Klausovy privatizace definitivně uzavřel. Jen dluhy budeme platit my, drobní daňoví poplatníci, asi tak jednu generaci. Morálka šla ke dnu úplně, včetně nestrannosti vyšší státní byrokracie. Politické strany si rozparcelovaly stát jako za první republiky a státní úředníci jim pilně pomáhali v privatizaci vlivu na obecné dobro.

Po rozkradení festovního státního eráru začíná příběh poslední. Už je možno uchmátnout pouze ten státní majetek, kam přispíváme úplně pravidelně a všichni. A tím se dostáváme k podstatnému. Vládne nám docela zajímavá parta hic. Církve si koupila tím, že jim ze státního dala ohlodanou kost. Na parlamentní půdě ignoruje opozici a nechodí na interpelace, pokud poslanci žádají ministry o nějaké vysvětlení. Vždyť si od nich koupili dva kousky, tak o čem ještě diskutovat. Koupí hlasů a vydíráním zavedli noví vládci nemravnost do parlamentu jako oficiální doktrínu, viz volbu prezidenta v přímém přenosu. Státní aparát může být klidný, jednání poslanců mu dalo plnou amorální satisfakci. Ale aparát klidný být nemůže, protože parta hic se s úředníky už nechce o nic dělit. Oni totiž přišli na geniální myšlenku: koláč si rozdělíme mezi námi a korporacemi přímo. <em>My totiž celý stát zprivatizujeme.</em> Tím vytvoříme za prvé stát štíhlý; za druhé se tím vyvážeme z odpovědnosti za vedení obecného podniku, protože to bude dělat neviditelná ruka: trhu, mafií, korporací a politiků, které si dotyční zájemci tak či onak platí. Za třetí a nejdůležitější: zrušíme státní aparát tím, že všechny důležité úkony, které občan od státu vyžaduje, převedeme na soukromé subjekty. Tím z něj uděláme politické nemluvně a předáme ho elegantně do limbu. A ještě na tom královsky vyděláme. Vezměme příklad nyní diskutované privatizace nemocnic. Ministr Julínek mává kadidelnicí na všechny strany: spor poplatky je pouhá mlha, takový pakatel klidně obětuje; druhá věc je státní VZP, tu také nechá v plen lidovcům a zeleným. Proč ne, ať stát ty prachy od lidí vybírá, vždyť se to za tisíc let naučil. Ale je nutné vytáhnout špunt z vany, aby vytekly peníze z nemocenského systému do soukromých rukou. A to je možné pouze <em>privatizací nemocnic a pojišťoven vcelku</em>. Jinak řečeno: stát se už nebude starat o zabezpečení lékařské péče jako dosud. On jen vytyčí základní mantinely, zákonem či vyhláškou. A v jejich rámci budou holdingy s naším zdravím <em>podnikat</em>. To jest, my přijdeme do nemocnice umřít nebo se dokonce léčit a někdo na tom vydělá. Nikoliv lékaři a personál nemocnice, ale <em>správní rada akciové společnosti</em>. Pánové s doutníkem vydělají tím, že si budou moci <em>legálně převést</em> na Bahamy či na Kypr část zisku. A za tento zisk se budou o nás starat, jak akciově uznají za vhodné.

Výsledek odbourání státního dozoru a odpovědnosti za veřejné dobro bude absolutně tristní. Za prvé a zásadně: my jako drobní občané potřebujeme fungující stát. Na ochromeném a nefunkčním státu mají maximální zájem jen mafiáni, velcí podnikatelé a zkorumpovaní politikové. My drobní nýmandové totiž budeme v privátním korytě politiků a mafiánů za všechno platit a nic si nevymůžeme. Nic si nevymůžeme proto, že budeme draze platit soukromým subjektům za různé služby jako jsou běžné správní úkony či dokonce zdravotní péče či sociální zabezpečení. Pokud náhodou páni ve správních radách něco opomenou či zcela rozkradou, nemáme se jako Novákové kam dovolat. Státní správa buď zkolabovala nebo neexistuje nebo se nechala koupit velkými oligarchickými skupinami, které z nakradených, pardon: z legálně zprivatizovaných peněz živí příslušné politiky. Pak už si nic a na nikom nevymůžeme, protože kruh bezmoci bude uzavřen. A klidně mohou fungovat volby a jiný populistický cirkus. Těch pár lidí v parlamentu se dá nějak uplatit, zastrašit či koupit. A peníze na to budou &#8722; hádejte od koho? Vždyť do tohoto hrnce medu budeme vy i já sypat peníze, dokud neumřeme. A kolem hrnce státních fondů se už plně soustředila mediální práce party hic. Viz připravovaná privatizace nemocnic tím, že se přemění na akciové společnosti. To jest společností založených za <em>účelem tvorby zisku a jeho rozdělení mezi akcionáře</em>. Kšeft se smrtí smrdí vždy, proto jej v civilizovaných zemích má stát pod svou vlastní kontrolou. Navíc: budete vy nebo já ziskovým akcionářem kliniky? Na to zapomeňte, nesedíte ve správní radě a nikdy nebudete. Tam se už cpou jiní borci. Stačí se podívat na vzniklé holdingy nemocnic v Karlových Varech, činnost magnáta Chrenka či farmaceutických koncernů a dalších nátlakových skupin. Tentokrát se nebude privatizovat tak veřejně hloupě jako za Klause, Kočárníka a Třísky. Vždyť o tom, kam zisk z nemocnic-akciovek půjde, nepadne v médiích, i těch opozičních ani slovo. Tak chytře je tentokrát privatizace připravena, plus pohřeb státu na státní útraty k tomu.
Marx a Engels snili o zániku státu, ODS mávající současnou koalicí to konečně dotahuje do kýženého konce. Stát zeštíhlí, někdo si nahrabe miliardy a my zahyneme na souchotě. Včetně demokracie. Ale komunisté s ní také nepočítali. Parta hic demontuje sociální stát a vrací nás zpět před 19. století. Nejméně čtyři generace aktivistů, od komunistů, sociálních demokratů až po katolíky, s nasazením vlastního života a zdraví svých rodin bojovaly za <em>obecné dobro</em>, které se tato koalice pod vedením ODS chystá zničit, pardon, zprivatizovat do vlastní kapsy. A toto obecné dobro my všichni, drobní občané, zásadně a bezvýhradně potřebujeme: možná štíhlé, ale zajisté obecní, nikoliv soukromé.