Brazílie je dominantní mocností jihoamerického kontinentu. Jedná se o pátou největší zemi světa obývanou více než dvousetmilionovou populací. Díky dynamickému rozvoji posledních let začalo být brazilské hospodářství považováno za jednu z ekonomik budoucnosti, spolu s Indií, Čínou a Ruskem vytvořila Brazílie nový vzor ekonomické efektivity a prosperity.

1. Rub a líc ekonomického zázraku

Makroekonomické ukazatele nejsou ale vždy objektivním měřítkem reálné situace obyvatelstva. Téměř čtvrtina Brazilců (21,4 %) dosud žije pod hranicí chudoby. Na okrajích velkých brazilských metropolí živoří lidé v chudinských slumech, celé čtvrti terorizují zločinecké gangy. Infrastruktura měst, v nichž žije 87 % celkové populace země, je často zcela nedostatečná pro uspokojení potřeb všech jejich obyvatel.

Dopady neoliberální ekonomické politiky spojené se vzrůstajícími sociálními nerovnostmi vedly na přelomu milénia k příklonu Brazílie k levicové, prosociálně zaměřené politice. Zvolením Luise Inácia Luly da Silva prezidentem v roce 2003 se stala Brazílie součástí tzv. „růžové vlny“, skupiny latinskoamerických zemí, aspirujících na vytvoření nové levice 21. století. Bývalého odborářského vůdce Lulu da Silva vystřídala v prezidentském úřadu v roce 2011 Dilma Rousseff, představitelka téže politické strany (Partido dos Trabalhadores -Strany pracujících) a historicky první žena v čele státu. Rouseff svou politickou kariéru nastartovala jako levicová aktivistka, v 70. letech, v době diktátorského pravicového režimu, byla vězněna a mučena a stala se jednou z ikon radikální brazilské levice.

2. Proč se protestuje za vlády levice?

Je paradoxní, že k největším sociálním protestům posledních 20 let došlo právě za vlády levicové Strany pracujících. K prvním mobilizacím došlo již na podzim roku 2012, naplno se ale protest rozhořel na jaře a počátkem léta tohoto roku. Poslední kapkou, která spustila celou kaskádu sociálních požadavků, bylo plánované zvyšování cen hromadné dopravy. Na protest proti zvyšování cen jízdného vyšli lidé do ulic V Sao Paulu, Rio De Janeiru a dalších městech. Protestující, zejména studenti a mladí lidé, byli pacifikování policií za použití gumových projektilů a slzného plynu.

Policejní násilí, páchané na demonstrantech, se stalo dalším motivem protestu. Nespokojení Brazilci se bleskově aktivizovali prostřednictvím sociálních sítí. Dne 17.června demonstrovalo kolem 250 000 lidí, největší demonstrace se v Rio de Janeiru účastnilo přibližně 100 000 osob. Video z této vlny demonstrací máte zde.


Protestující pronikli do budovy parlamentu, což vyvolalo další střet s pořádkovými silami. Několik osob muselo být hospitalizováno.

3. Masový protest za vyšší kvalitu života a politiky

Dne 20. června se mobilizovala prakticky celá země. Ve více než 100 městech vyšlo do ulic na dva miliony lidí, protest nabyl zcela nových dimenzí. K počátečnímu protestu proti zvyšování cen jízdného přibyla široká sociální agenda, požadující vyšší investice do zdravotnictví a školství, zlepšení kvality bydlení a v neposlední řadě striktní postih rozbujelé korupce ve vysoké politice. Protestující poukazovali na neúměrně vysoké investice, které země vkládá do pořádání Olympijských her, stejně jako světového šampionátu ve fotbale, a požadovali, aby tyto prostředky byly raději investovány do zlepšení sociální situace většiny obyvatelstva. Přidala jsem výborné video brazilské opozice, které vtipným způsobem vysvětluje světu, o čem lidové demonstrace vlastně jsou.


Protestující rovněž požadovali omezení vlivu katolické církve a dodržování práv sexuálních minorit. Stanovisko protestujících ilustruje další z účastnic mobilizací zde.


Pod tlakem simultánních protestů přistoupila prezidentka Rousseff na většinu požadavků nespokojených mladých Brazilců. Vláda schválila snížení cen jízdného, zrušila jakékoli zdanění veřejné dopravy a zvýšila výdaje do školství a zdravotnictví.

3. Co dokáží odhodlaní občané a politická hnutí zdola

Úspěch brazilského protestního hnutí může být chápán jako příklad efektivity a vzrůstající potřeby přímé participativní demokracie vedené „zdola“. Přestože se vládní Strana pracujících hlásí k levicovým myšlenkám sociálně spravedlivé společnosti, ve skutečnosti je pro ní poměrně těžké tyto principy skutečně prosazovat v politické praxi.

Příčinou sociálních a politických pnutí jsou vnitřní mocenské struktury země, jimž dominují příslušníci tradiční ekonomické elity, stejně jako všude jinde na jihoamerickém kontinentu. Ale další důležitý problém tvoří také vnější strukturální překážky globálního kapitalistického systému.

Brazílie, stejně jako další země latinskoamerické „růžové vlny“, se snaží skloubit ve své podstatě antagonistické principy globálního volného trhu a prosociální politiky. Je velmi pozitivním signálem, že v momentě, kdy začala v tomto smyslu vláda fatálně selhávat, se aktivizovala občanská společnost a formou simultánních protestních akcí dotlačila své politické představitele ke skutečnému plnění politických závazků.

Protestující se organizovali prostřednictvím sociálních sítí, díky internetu se informace z mobilizací, necenzurované mainstreamovými médii, rozšířily v globálním měřítku. Mohou se tak stát inspirací pro obyvatele dalších zemí, čelících akutním sociálním problémům okázale ignorovaným vládnoucími mocenskými strukturami.