V Čechách se po patnácti letech husitských válek podařilo poměrně rychle obnovit hospodářství. Tajemství úspěchu spočívalo v tom, že za husitských dob došlo k zabavení „církví“ přivlastněného majetku, který se již „církvi“ nevracel - došlo tedy k návratu asi třetiny země do ekonomiky. K něčemu podobnému v okolních zemích nedošlo, a tak se v nich podobný hospodářský zázrak nekonal a nemohly se s Čechami po ekonomické stránce srovnávat.

Paradoxně díky této situaci Jiřího po většinu doby podporovali i skatoličtí šlechtici, protože jim skýtal záruku, že za jeho vlády nebudou žádné „restituce církevního majetku“, který si i oni za husitských dob ochotně rozebrali.

...Díky navrácení „církevního“ majetku do ekonomiky došlo na začátku husitských dob, v letech 1419-1420 dokonce k poklesu cen potravin. Za celé husitské období pak byla inflace, přes hrozné zpustošení země křižáckými i vnitřními válkami, pouhých 10-12 %. (Celková inflace za celé období, nikoli roční, jak jsme zvyklí dnes.) Ke konci husitského období však postihla Čechy neúroda a ceny základních potravin vzrostly na desetinásobek, což vyvolalo hladomor a způsobilo porážku u Lipan.

Jiřímu se také podařilo svou obratnou diplomacií evropské veřejné mínění víceméně přesvědčit, že v jeho konfliktu s papežem jde o zasahování „církve“ do svrchované moci státu.

Roku 1465 vznikla na popud papeže skatolická teroristická organizace „Zelenohorská jednota“ (podle Zelené Hory u Nepomuku). Byla však příliš slabá na to, aby mohla Jiřího ohrozit.

Roku 1466 papež Jiřího proklel „i s rodinou“ (což nám také poněkud připomíná pozdější nacistické praktiky), prohlásil jej, jak již bylo řečeno, za „zbaveného trůnu“, opět vyzval k teroristickým akcím a chystal protičeskou křižáckou výpravu. Podle dochovaných účtů generální pokladny křižáckých tažení vynakládala papežská kurie na zahájení protičeské křižácké války značné částky již od roku 1465.

Roku 1467 zelenohorští teroristé s podporou papeže rozpoutali proti Jiřímu vnitřní válku. Jiří však útočníky porazil a „zelenohorská jednota“ prosila o příměří.

V roce 1468 pak uherský král Matyáš Hunyadi, na základě tajného slibu papeži z roku 1465, rozpoutal křižácké války proti Českým zemím.

Jiří z Poděbrad je často nazýván „husitským králem“. Původem byl utrakvistickým šlechticem, nebyl z žádné královské dynastie. Pokud Jiří vystupoval proti Jednotě bratrské, nemyslím si, že by to bylo proto, že by se držel předkorunovačního slibu papeži, že na svém území nebude trpět sektáře. Důvod byl spíš ten, že Jednota bratrská trpěla úchylkou hlásání neodporování násilí. Za dané situace, v bezprostředním ohrožení další křižáckou válkou, prostě nemohl směry hlásající neodporování násilí trpět.

Na druhou stranu byl sám Jiří tímto falešným humanismem, který Jednota hlásala, ovlivněn, patrně prostřednictvím svého šaška Palečka, který byl jejím členem. Skutečnost, že Jiří nezlikvidoval zelenohorské teroristy ani zajatého Matyáše - vraha své dcery - a jeho obklíčené vojsko, navíc není možné vysvětlovat jako nějakou mírnost a odpouštění. Šlo nepochybně o těžké politické chyby.

Jiří pozvedl České země do centra evropského dění. Pozvedl je i ekonomicky, třebaže křižácká válka Matyáše Hunyadiho proti Českým zemím, vedená v letech 1468-1471 (a která po Jiřího smrti pokračovala), samozřejmě znamenala konec hospodářského rozvoje. Připomeňme si však, že válka byla vyčerpávající i pro druhou stranu, a těžko by si mohl Matyáš dovolit takovou válku vést - s Turky v zádech, kdyby neexistovala nějaká tajná dohoda mezi Turky a Vatikánem.

Na Slovensku bylo v letech 1453-1467 hnutí bratříků, což byli původně vojáci husitského vojevůdce Jana Jiskry z Brandýsa. Vedl je Petr Aksamit.

Někdy v polovině 15. století, možná po vylidnění Moravy v důsledku Matyášova vyvražďování, přišli na Moravu pravoslavní Valaši, pocházející původně z Rumunska (případně z přilehlých oblastí nynější Ukrajiny). Tato jejich původní pravoslavnost také asi vysvětluje jejich pozdější silný odpor - valašská povstání proti habsburským skatolickým okupantům v pobělohorské době.