“Jak se to mohlo stát? Jak se to mohlo stát v zemi, kterou jsme pomohli osvobodit, ve městě, které jsme pomohli zachránit před zničením?”, ptá se asi nejen Hillary Clintonová.


Jsou zvláštní události, při kterých si i ateista říká, jestli přece jen nějaký ten Bůh není a nedává nám znamení, co je Dobrem a co je Zlem.

Image

Chris Stevens nad mrtvým Kaddáfím zvedá palec na znamení vítězství.


Image

Za 321 dnů poté je jeho vlastní tělo vláčeno ulicemi Benghází.


Image

Na jedné z fotografií mu ještě živému stahují kalhoty. Byl sodomizován, podobně, jako Kaddáfí…



A takový to byl „slušný člověk“, vždyť on přijel Libyjcům pomáhat, proč mu to udělali? Co je to za zvláštní, divný národ, který takhle oplácí dobré?

 Plugin disabled

Plugin flash cannot be executed.


Jen si pana velvyslance poslechněte: “Měl jsem tu čest sloužit jako vyslanec USA libyjské opozici během revoluce, a byl jsem nadšen, když jsem se díval, jak libyjský lid povstal a dožadoval se svých práv. Teď jsem šťasten, že se vracím do Libye, abych pokračoval ve skvělé práci, kterou jsme začali, abych budoval pevné vztahy mezi Spojenými státy a Libyí, abych pomohl vám, libyjskému lidu, dosažení vašich cílů.”, říká pan Stevens a dotváří svými slovy krásnou filmovou “realitu”, která ale ve skutečnosti neexistuje. Může jí věřit celý svět, všichni ti, kterých se to přímo netýká. Ale Libyjci vědí své. A takhle pak dopadá střetnutí holywoodského kašírovaného pozlátka a reality.

Image


Převzato z ostrova Janiky