“Veřejné i soukromé dluhy, mnohdy astronomické výše, musí být umenšeny pro dobro budoucích generací. Přesto se tak nesmí dít na vrub těch nejchudších ani nesmí být opomíjen princip sociální spravedlnosti.“

Takto se vyjadřují evropští římsko-katoličtí biskupové z COMECE, tj. Komise biskupských konferencí zemí EU. Ta je akreditována u Evropské Unie a předsedá jí rotterdamský biskup Adrianus van Luiyn. Citace pochází z dokumentu vydaném 12. ledna 2012 pod názvem Evropská komunita solidarity a odpovědnosti. Vzhledem ke státem a církví placeným zaměstnancům, kněžím a biskupům na sekretariátu ČBK pevně doufám, že nejsme první křesťanské médium, které informuje o tomto důležitém dokumentu. Prohlášení biskupů COMECE k sociálně-tržnímu hospodářství najdete pod názvem European Community of Solidarity and Responsibility. A Statement of the COMECE bishops on the EU Treaty objective of a Competitive Social Market Economy.

Mnozí komentátoři považují tento dokument za důležitý, protože vyjadřuje obecné postoje, kterým je třeba věnovat pozornost v dnešní době globální ekonomické krize. Skutečnost, že evropští katoličtí pastýři reflektují situaci v Evropě není novinkou, ačkoli se o tom v naší zemi příliš neví. Kdo má například povědomí o dokumentu z podzimu 2008 nazvaném A Christian view of Climate Change? Biskupové v něm upozorňují evropské vlády, že “problém ekologie stojí na předním místě mezi všemi etickými problémy společnosti”. Ještě dnes je tato reflexe považována v evropském měřítku za jedno z nejpřínosnějších pojednání o změně životního stylu a evropské politiky v souvislosti s klimatickými změnami. Jedná se tedy o dokumenty požívající značnou vážnost, neboť jsou plodem skupin expertů, často těch nejlepších v Evropě. Zaznívá v nich i hlas teologů ve světle sociálního učení církve a vždy obsahují závěrečný apel.

Sestavením ekonomického dokumentu byla pověřena Komise sociálních věcí ve spolupráci s Centrálním Institutem pro sociální učení církve při Německé biskupské konferenci v Mönchengladbachu. Jejím předsedou je kardinál Reinhard Marx, mnichovský arcibiskup, místopředseda COMECE, morální teolog a člen Papežské rady pro spravedlnost a mír. Není bez zajímavosti, že byl poradcem pro sociální encykliku Caritas in Veritate a autorem dopisu “Svému jmenovci” adresovanému Karlu Marxovi. Zabývá se v něm Marxovou kritikou kapitalismu a vyhledává body jasně křesťanské inspirace. (Das Kapital. Eine Sozialethische Streitschrift.)

Rozšířené přesvědčení, že sociální nauka církve je neustálou kritikou buď kapitalismu nebo socialismu, přivedlo biskupy k potřebě analyzovat dnešní krizi. U nás je tento blud o to více rozšířen, neboť povědomí veřejnosti (i té katolické) o sociální nauce církve, je prakticky nulové. Analýza označuje naši dobu “bouřlivé časy”, a to zvláště z etického hlediska. Ale na pozadí dokumentu je jasně zřetelná inspirace pastorální konstitucí Gaudium et Spes. Biskupové chtějí ukázat církev, která se cítí být hluboce solidární s evropskými národy a s celým světem. Církev, která, ačkoli uznává, že nemá technická řešení, chce přispět svými idejemi a hodnotami k budování humánní společnosti.

Biskupové doporučují koncept sociálně-tržního hospodářství (Soziale Marktwirtschaft), který je funkční zejména v německy mluvících zemích. Tento model se stal díky Lisabonské smlouvě společným evropským dědictvím. Je to koncept, který má své kořeny v řecké filozofii, v římském světě, ale hlavně v křesťanské tradici sdíleného obecného blaha. Předseda COMECE Van Luyn nemá o tomto modelu pochybnosti.

“Koncept sociálního trhu může být velkou pomocí v procesu budování Evropy, v případě, že Evropa bude chtít být solidární a zodpovědnou komunitou, ať už vůči těm, kteří v ní žijí nebo i vůči ostatnímu světu, kterému dlužíme rozhodnou aktivitu pro šíření spravedlnosti a míru.”

Stejnou linii zastává i kardinál Reinhard Marx, který si při prezentaci dokumentu vypůjčil slova jednoho z otců zakladatelů Evropy, Jeana Monneta, když připomněl, že “Evropa je povolána dát svůj vlastní příspěvek pro lepší svět.”

Dokument se skládá z 26 tezí uspořádaných do 5-ti kapitol a končí závěrečným apelem. Dokument je podpořen četnými citacemi ze sociální nauky církve, z deklarací II. Vatikánského koncilu, sociálních encyklik, zvláště Caritas in Veritate, ze dřívějších deklarací COMECE (např. “Solidarita je duší Evropské Unie” z roku 2000) a také nedávného dokumentu Papežské rady pro spravedlnost a mír, který poukázal jako na jednoho z viníků krize současný ekonomický neoliberalismus bez regulací a pravidel.

Biskupové v dokumentu nejprve zdůrazňují stejnou důstojnost všech osob, která je odvozena z biblické teologie. Chtějí tak spojit svobodný trh s principem spravedlnosti (jedné z kardinálních ctností) a s přikázáním lásky. Úvaha pokračuje operativními návrhy. Zdůrazňuje nutnost vhodně podporovat svobodné a dobrovolné iniciativy pro šíření obecného dobra, které se ukazují být mimořádným hybatelem sociální sounáležitosti a vytváří tak první charakteristiku ekonomie, kterou by bylo možno definovat jako “sociální”.

Biskupové jasně hájí nezbytnost spojit efektivitu a kompetitivitu s rovným přerozdělením zdrojů a služeb, ať už pro redukci dluhu, tak i financování výdajů. Naši neoliberální pěvci by evropským biskupům asi vytkli přílišný socialismus. Jenže si nevšimli, že přemýšlivá Evropa se mezitím odebrala jinam: “Je rozšířen názor – píše se v kapitole 6 – že konkurence a princip solidarity se vzájemně vylučují, přesto by měl být kladem důraz spíše na sociálno než na vysokou kompetitivitu, neboť konkurence je prostředek, sociální blahobyt (il sociale) je cíl.”

Biskupové dále upozorňují, že vzhledem k budoucím generacím potřebujeme přijmout na úrovni EU a G20 lepší zákony a pravidla pro regulaci světových finančních trhů. Apelují na schopnost každé vlády uskutečňovat takovou sociální politiku, která by byla inspirována principy solidarity a subsidiarity, protože všem musí být poskytnuta sociální ochrana a záruka participativní spravedlnosti. Jako zásadní je definována úloha rodiny (kap. 18) a výchovy budoucích generací jako nejlepší prostředek prevence chudoby a sociálního vyloučení.

Biskupové, kteří v dřívějších dokumentech zmiňovali problém klimatických změn jako jeden z klíčových problémů veřejné etiky, nemohli opomenout v dokumentu etický princip “udržitelnosti” ve významu “umírněnosti” ve spotřebě z pohledu změny životního stylu: “Bez systematické integrace ekologických faktorů nebude možné dlouhodobě dosáhnout ani ekonomické konkurenceschopnosti ani sociální spravedlnosti.” Biskupové vyzývají k překonání neoliberálního despektu k ekologické udržitelnosti chápané jako omezení konkurenceschopnosti: “Je třeba uznat, že kvalita životního prostředí je integrální částí modelu ekonomické prosperity.” V závěrečné výzvě je pak zmíněno přání vytvořit nadnárodní autoritu pro kontrolu trhu.