Přeložily jsme s kolegyní Helenou Hladilovou pro návštěvníky webu Umlaufoviny tři kapitoly z dokumentu Papežské rady pro spravedlnost a mír, věnované řešení finanční krize.&#160; Text <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=821">najdete zde</a>. Vybraly jsme ty, které považujeme za nejdůležitější. Nemá smysl diskutovat o něčem, co si nemůžeme přečíst a s čím se nemáme možnost blíže seznámit.

Dokument byl v médiích buď přijat vlažně, nebo naopak s vášnivým odporem a v tomto případě definován jako součást strategie vybraných elit připravujících nástup NWO (Nového světového řádu) s cílem ovládnutí světových zdrojů a udržení blahobytu pro úzkou skupinu vyvolených. Faktem je, že český člověk je krajně nedůvěřivý a nelze se mu ani moc divit. Na světlé zítřky a se Sovětským svazem na věčné časy jsme byli připravováni víc jak čtyřicet let po válce, dalších dvacet let s USA jako naším spolehlivým bratrem a ochráncem za oceánem jsme chtěli věřit, že postupně doženeme západní Evropu, nota bene když vstoupíme do Evropské unie a NATO. Samet se nekonal, jen velká loupež. Evropu jsme nedohnali a nejsme na tom lépe než v roce 1989, ale v mnohém ještě hůř.

Protože si sami vládnout neumíme, je tu možnost jednotné Evropské vlády v čele s nikým nevoleným prezidentem Evropské unie. V toto řešení Vatikán velkou důvěru nemá, a tak přichází s konceptem vlády „globální“. Ve jménu společně sdíleného všeobecného dobra, což zní lákavě. Ale nóta konstatuje, že:

- Mezinárodní měnový fond přestal plnit svůj hlavní úkol v oblasti prevence vzniku globálních a měnových nerovnováh. Není řečeno přímo, že kdyby byl přijat na Bretton-Woodské konferenci v roce 1944 Keynesův model světové měny „bancor“, tedy zúčtovací jednotky vycházející z koše různých měn a nejdůležitějších druhů komodit a nestal se jím dolar, mohl by vývoj světového hospodářství vypadat jinak. Moc nejenom korumpuje, ale také deformuje ceny a trhy. Flexibilnější světová měna, která by nebyla pouze výsledkem mocenského postavení, by odrážela skutečnou světovou ekonomickou realitu mnohem lépe, byla by sociálně spravedlivější a nedeformovala by tolik mezinárodní trhy. Dokument však leccos naznačuje a autoři se v něm přiklánějí k revizi současného fungování devizových kurzů, ke změně světové finanční architektury ve prospěch spravedlivého rozdělení světového bohatství , a tak se ke Keynesovým závěrům v podstatě hlásí. Což znamená i podporu postupného ústupu od dolaru jako hlavní světové rezervní měny.

- deregulace finančního a bankovního sektoru od 70. let, oslabení kontroly ze strany centrálních bank a dohledu vedlo k nadměrné a riskantní úvěrové expanzi a vzniku nových sofistikovaných produktů finančního trhu a vítězství finančního průmyslu nad reálnou ekonomikou, vytvářející skutečné hodnoty ve formě zboží a služeb. Pro ukázku problému si klikněte na následující prezentaci v power-pointu.

<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/clanky/image/prezentace_17_4.ppt"><img vspace="10" hspace="10" border="1" align="middle" src="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/clanky/image/818_uroky.jpg" alt="" style="" /></a>

To je hlavní myšlenka, která úlohu tzv. finančních trhů staví do úplně jiného světla. Nelze popírat to, co je už obecně známo a evidentní, (viz graf č.1) Chybí však hlubší retrospektiva příčin, díky kterým se rozvinula nadměrná úvěrová emise, t. j. způsob vytváření peněz z dluhu díky frakčnímu systému, kdy bance stačí k podnikání minimální vlastní kapitál. Poněvadž kdyby kterýkoliv podnikatel žádal v bance například o úvěr 2 000 000,- Kč a měl k tomu jen, jak je zvykem v bankách 8% vlastního jmění, doprovodili by ho zdvořile ke dveřím. Přitom bance pro emisi takového úvěru stačí třeba jen 2% kvalitních, skutečných peněz na povinné rezervy. Podle toho, jaké povinné rezervy požaduje centrální banka. Není podmínkou, jak si většina veřejnosti myslí, že úvěry musí být stoprocentně kryty vklady, tedy hlavně úsporami. Kdyby tomu tak bylo, hospodářství by se vyvíjelo rovnovážně a poruch by bylo méně. Jenže díky současně nastavenému systému to bude znamenat, že splácením dluhů peníze z bankovních rozvah zmizí, prostě nebudou existovat a bude následovat hospodářský kolaps. Takže dnešní škrty a šetření, aby se uspokojily nároky finančního sektoru, budou znamenat splasknutí bankovních bilancí a totální nedostatek peněz.

Aby se dalo splácet, je potřeba mít možnost vydělávat. Hlavní příčinou krize, jak již papež pranýřuje v encyklice Charitas in veritate, je však egoismus a chamtivost a často snaha přijít k penězům bez práce. A to umožňuje úrok. O největším zlu – úroku, a zejména úroku složeném, materiál Papežské rady pro spravedlnost a mír nehovoří. Přestože to bylo vždy velké morální téma církve. Úroky ubírají stále větší krajíc z našeho společného krajíce, poněvadž jsou obsaženy v cenách, stejně jako například ona kritizovaná daň z přidané hodnoty DPH působí degresívně.

To znamená, že úroky obsažené v cenách zboží (graf 2) přerozdělují bohatství od chudé většiny směrem k malému a stále menšímu počtu bohatých, a jsou tedy krajně nespravedlivé. Zesnulý ekonom a expert na ústavní právo Prof. Dieter. Suhr z Augsburské univerzity tvrdí, že právě tato přerozdělovací funkce úroku je v rozporu s ústavou většiny zemí ( zdroj D.Suhr „Netzwerk neutrales Geld „). Jestliže procento úrokové sazby z úvěru přesahuje procento hospodářského růstu země, stává se dluh nesplatitelný, a toho jsme dnes svědkem. Analytikové z německého hnutí „Křesťané za spravedlivý hospodářský řád“ spočítali, že kdyby <a href="http://www.helmut creutz-de/pdf">chtěla Evropská unie splatit všechny dluhy</a>, bylo by potřebné odvádět bankám a majitelům cenných papírů 15- 18% podíl HDP, zatímco ještě v padesátých letech stačila 3%. A to v nasycené západní ekonomice už dosáhnout možné není. Majitelé nahromaděných finančních aktív své úroky chtějí, i kdyby je měli platit naši vnuci, pravnuci a další pokolení, případně by mohli převzít bohatství, které nám zde zanechaly minulé generace. Bude prodán Panthenon? Pro nezasvěcené stačí shlédnout na you tube film „<a href="http://www.youtube.com/watch?v=99dnMzexVGE">Money as debt</a>“ (Peníze jako dluh). Patří náš čas tedy úroku nebo Bohu?

Problémem dneška také je, že klasický kapitalista podle našich představ neexistuje. Nenasazuje vlastní, pilnou prací a odříkáním vytvořený kapitál v duchu protestantské podnikatelské etiky (a netýká se to jenom bank), ale pracuje s dluhy a kapitálem cizím. Čest budiž výjimkám. A když nelze vydělat dostatečně velký zisk z reálné výroby zboží - tím se potvrzuje jedna z pravdivých Marxových tezí o klesající míře zisku v rozvinutém kapitalismu - tak se půjčuje i na sázky, různé derivátové obchody a spekulace. Tyto operace zajišťují ony obávané finanční trhy. Jedno obrovské kasíno. Nesází se už na koně, ale na celé státy. Co se to děje dnes na akciovém trhu? Obětí spekulací jsou i podniky, které jedou naplno, které mají výborné výsledky a mají zajištěný dlouhodobý odbyt. I jejich akcie padají. Proč? Kapitalismus si podkopal své vlastní základy. A toho jsou si i církevní odborníci ve Vatikánu zřejmě vědomi. Co však dál?
K návrhům na zavedení celosvětové daně z finančních transakcí, Světové centrální banky a dalším, viz II. díl příspěvku.