<p class="clanek_text">Každý z nás ve svém životě denně dělá různá rozhodnutí. Některá ovlivní a nasměrují náš život pouze na chvíli a téměř nepatrně, jiná závažnější, vyžadují radikální změnu života. Zralost v životě člověka, schopnost vytvářet vztahy a milovat, žít zodpovědně, nalézt své povolání, cesty a způsoby rozhodování v každodenním životě - to vše je tématem dvou knih od Josefa Mauredera SJ (* 1961), které u nás byly vydány. Autor je jezuita, psycholog a psychoterapeut. Vede „dům Manresa“ v rakouském Linci, kde si mladí lidé vyjasňují své povolání a životní cestu. Ve svých knihách má slova nejen pro mladého dospívajícího člověka, ale také pro nemocného. On sám vážně onemocněl rakovinou a postupně se uzdravuje. Také může oslovit věřící, kteří touží prohloubit svůj vztah k Bohu a učí se inspirovat Božím slovem pro vedení života.</p>
<p class="clanek_citace">„Existují dva druhy křesťanů následovník a levnější vydání téhož, obdivovatel.“ S. Kierkegaard</p>
<p class="clanek_text">První z knih, které u nás vyšla, se nazývá Porozumět Božímu volání. Názvy kapitol mohou některé odradit, jiné přilákat: „Odhalit a objasnit povolání“, „Povolání k následování Krista“, „Doprovázení povolání“ a „Osobní výpověď autora“. Názvy kapitol Mauderovy první knihy mne příliš nezaujaly. Domnívala jsem se, že kniha má sloužit jako nábor do jezuitského řádu, a proto bude velmi jednostranné zaměřena. Odvahu hlouběji prostudovat tuto malou brožurku mi dodal pěkný zážitek z četby Maurederovy druhé knížky.<img vspace="10" hspace="10" border="1" align="right" src="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/clanky/image/699_zralost_.jpg" alt="" style="width: 212px; height: 332px;" /> Musím přiznat, že jsem se ve svém hodnocení obsahu kapitol mýlila. Samozřejmě, že autor se dotýká volby životní cesty člověka a provází ho hledáním, podněty a překážkami danými i vzhledem k duchovnímu povolání. Zároveň zde nacházíme i velmi zajímavý rozbor současné společnosti z pohledu pastorace povolání. K zamyšlení vyzvou mystické básně a příběhy vhodně uvedené k jednotlivým tématům. Slova v knize nejsou určena pouze lidem na důležité životní křižovatce. Hned v úvodu knihy říká autor velice jasně:</p>
<p class="clanek_citace">„Pokud se domníváme, že se musíme zachránit sami, že si Boží lásku a náklonnost musíme zasloužit nebo získat prací, jsme otroky svého morálního a duchovního „výkonu“. Je třeba si uvědomit, že žiji, protože mě Bůh vždy miloval nezávisle na mém výkonu a mých morálních kvalitách.“</p>
<p class="clanek_text">Situace, v nichž se musíme rozhodnout, je neustálý, opakující se zápas o čestné a správné rozhodnutí. Maureder nás nenásilně provádí jednotlivými kroky, které bychom neměli vynechat při každém rozhodnutí či předsevzetí. Uvádí jasné hledisko pro volbu jakékoliv životní úlohy – zvolit to, kde mohu víc milovat. Upozorňuje, že Boží jednání je nenásilné a tiché. Pouze ten, kdo naslouchá, bude vnímat slovo, pouze pozorný si všimne ukazatele. A jak poznáme, že naše kroky na zvolené životní cestě jsou dobré? Je třeba si uvědomit, zda nám přináší svobodu, radost a pokoj.

Druhá u nás vydaná kniha s názvem Zralost není luxus směřuje k čtenáři s pojmem lidské zralosti a představuje znaky vyzrálé osobnosti – vnitřní soulad, schopnost vytvářet vztahy a otevřenost vůči celé realitě.</p>
<p class="clanek_citace">„Vývoj, dospívání a zrání zjevně souvisí s překonáváním strachu a každý věk má v sobě odpovídající kroky zrání spolu s určitými strachy, které je třeba pro úspěch dané etapy zvládnout.“</p>
<p class="clanek_text">V úvodu sděluje to, co je to třeba mít na paměti ve všech kapitolách knihy: lidská zralost je určitý proces. Je to životní cesta člověka, na níž se stále učíme poznávat sami sebe, pozitivně vnímat svoji vlastní hodnotu, zvládat a přijímat své emoce a city. Pro život jedince na cestě růstu k zralosti jsou důležité vztahy. Schopnost milovat může rozvíjet jen ten, kdo je připraven si něco odřeknout a trpět. Zralý člověk je vždy požehnáním pro druhé, kolem něho se může vytvářet společenství. Nenavazuje druhé na sebe, ale spojuje je navzájem. Autor rozebírá práci člověka, životní rytmus a v poslední kapitole upozorňuje, že v životě je nezbytný humor. Slovy Ericha Kästnera definuje takový druh humoru, který nás učí, z jaké perspektivy máme pozorovat svět: z planety Země dělá hvězdičku, ze světových dějin chvilku na nadechnutí, a z nás nepatrná stvoření. Knížka je psána velmi srozumitelně, jasně a napínavě; dokonce tak, že svádí ke kvapné četbě. Naštěstí autor, je si toho zřejmě vědom, nenápadně po každé kapitole zve čtenáře na cvičení, kde ho vybízí k hledání odpovědi na nesnadné otázky: Domníváte se, že je váš duch a tělo v souladu, že se mohou ve vzájemném respektu obejmout? Koho a co právě ve svém životě milujete? A jak milujete? Našli jste svůj osobní projev, který odpovídá vašemu pojetí života? Máte pocit, že svou činností zanecháváte osobní stopu v tomto světě? Podobné otázky vybízí k odvaze ke krokům, které povedou k plnějšímu životu. Pomocníky na cestě k tomuto cíli jsou spiritualita a život sv. Ignáce z Loyoly. A model lidské zralosti? Ježíš Kristus. Ukázka z knihy:</p>
<p class="clanek_citace">„Rabi Mendel z Kozku překvapil jednou několik učenců, kteří u něho byli na návštěvě, otázkou: „Kde bydlí Bůh?“ Smáli se mu, co to říkáte? Svět je přece plný jeho nádhery!“ Ona ale na svou otázku odpověděl sám: Bůh bydlí tam, kam ho člověk pustí.“ Jak se ve vašem světě ukazuje otevřenost pro Boha? Nebojíte se ticha? Pokuste se této otevřenosti přizpůsobit alespoň dvě konkrétní situace svého jednání.“</p>

Josef Maureder, Porozumět Božímu volání, Karmelitánské nakladatelství, 2007.
Josef Maureder, Zralost není luxus, Karmelitánské nakladatelství, 2008.