<strong>Barack Hussein Obama</strong>, složil 20. ledna 2009 prezidentskou přísahu a ujal se funkce jako první americký prezident černé pleti. Je evangelikální křesťan a jako člen demokratické strany se hlásí se k liberální tradici; jeho volební kampaň financovali drobní lidé, kteří pomocí internetu shromáždili impozantní částku, takže se nezavázal velkým sponzorům nebo lobbyistům. Do volební kampaně šel s příslibem změny a naděje zejména pro chudé, ty bez hlasu a neviditelné, a s cílem vrátit Spojeným státům důvěryhodnost a postavení vedoucí světové mocnosti. Publikoval obsáhlý program obnovy a vybral si vynikající spolupracovníky napříč politickým spektrem. Jeho zvolení vzbudilo u mnohých pozitivní očekávání, ovšem u mnohých také pobouření, rozpaky a pochybnosti. Nikdo však nemůže popřít, že jde o pozoruhodnou osobnost, jejíž zvolení jsme nepředvídali. Vhled do jeho života, poznání vlivů, jež ho formovaly, a jeho názorů lze do značné míry získat z jeho vlastního životopisu Sny mého otce, vydaného v roce 1994 v době senátorské kampaně, jehož třetí vydání v roce 2008 se stalo bestsellerem (Dreams from my Father, Canongate Books, 2008) stejně jako další kniha Odvaha k naději ( nebo Opovážlivost naděje? Myšlenky o obnově amerického snu, - The Audacity of Hope, Canongate Books, 3. vyd.2008) a kniha jeho sebraných projevů během prezidentské kampaně v roce 2008 (Chance we can believe in, Three River Press - Random House, New York, 2008).
/n/n
<strong>Kořeny a dětství</strong>
/n/n
Dětství a mládí Baracka Obamy ovlivnily především jeho matka a babička. Matka, Stanley Anne Dunhamová, se jeho vzestupu nedožila, zemřela předčasně na rakovinu, babička zemřela v pokročilém věku v době jeho prezidentské kampaně. Matčiny rodiče pocházeli z amerického Středozápadu; její otec byl člověk neklidné a spíše dobrodružné povahy, který se za druhé světové války zúčastnil s Pattonovou armádou evropského tažení. Babička za války pracovala v letecké výrobě. Po válce oba dostudovali, několikrát se stěhovali a nakonec se usadili co nejdále na západ, v teplé krajině Havajských ostrovů v Honolulu, kde dědeček dostal práci jako prodejce v nábytkářské firmě. Babička, přezdívaná po havajsku Toot, se věnovala rodině, ale později, když bylo nutné financovat Barackovo vzdělání, si našla zaměstnání v bance, kde udělala ještě v penzijním věku vítanou kariéru. Matka byla introvertní děvče, velmi citlivé, laskavé a obětavé, s láskou k přírodě a k lidem, s úctou k mravním a kulturním hodnotám. Prarodiče byli reformovaní křesťané, nikterak horliví, matka se považovala za agnostičku. Na univerzitě v Honolulu studovala kulturní antropologii. Tam se seznámila s africkým stipendistou Barackem Husseinem Obamou. To bylo v době, kdy už byla zrušena rasová segregace a na Havaji žilo velmi smíšené obyvatelstvo, přesto nebylo zvykem, aby se dívka z bílé středostavovské rodiny vdala za černocha. Anniny rodiče srdečně přivítali studenta z daleké země, kterého jim dcera přivedla jako hosta, ale byli zaskočeni, když se ukázalo, že jsou oba mladí lidé romanticky zamilovaní a že se chtějí vzít. O datu jejich svatby se nedochoval doklad, ale Barack Obama je prarodičům vděčný, že na dceru nenaléhali, aby podstoupila potrat (tehdy nelegální, ač celkem běžný), ale že jí uspořádali tichou svatbu na úřadě a zetě vlídně přijali./n
<!-- |:1:| -->
      Obamův otec tedy nebyl Afroameričan, potomek černých otroků, nýbrž sebevědomý Keňan, syn kmenového stařešiny a medicinmana s velkou rodinou, který farmařil v typické africké vesnici nedaleko Viktoriina jezera. Jako chlapec pásl kozy, ale chodil do anglické koloniální školy a vzhledem k dobrému prospěchu mohl vystudovat v Nairobi střední školu. Byl pak vybrán pro své intelektové vlastnosti a píli jako stipendista pro studium na americké univerzitě. Jako jeden z prvních studentů z rozvojových zemí byl přijat na univerzitu v Honolulu. V rodině se tradovalo, že to byl urostlý, hezký mladík s velmi kultivovaným chováním, sečtělý, sebevědomý a výborný řečník. Protože měl dobrý prospěch, dostal další stipendium ke studiu na prestižní Harvardově univerzitě na druhém konci USA; prostředky však nestačily na to, aby mohl vzít sebou ženu a dítě. Na přechodnou dobu se s nimi v roce 1963, když byly synovi dva roky, rozloučil - a zmizel. Syna ještě po mnoha letech krátce navštívil - a další informace pak Barack získal až po letech od afrických příbuzných. Jeho otec byl vlažný muslim, z USA si přivezl domů novou ženu, Ruth, opět bílou Američanku. V Nairobi ho čekala kariéra ve vládní administrativě. Ukázalo se ovšem, že ještě před cestou na Havaj měl už ve své domovské vesnici jednu domorodou manželku a syna. Druhá americká žena mu dala dvě děti, ale pak ho i s dětmi opustila. Celý rod udržovala pohromadě africká babička; nevlastní Barackovy sourozence pak čekaly pestré životní osudy. Barack Obama senior zažil léta prosperity, později vinou politických převratů své postavení ztratil, zchudl, začal se opíjet, zpustl a nakonec zahynul při automobilovém neštěstí./n
      Barackova matka se po rozvodu znovu vdala - a opět za zahraničního studenta. Lolo Svetor byl Indonézan, laskavý a schopný člověk, který se malému chlapci věnoval a nahrazoval mu otce. Stalo se ovšem, že byl krátce po svatbě povolán svou vládou domů a rodina ho mohla následovat do Jakarty až po delším čase. Dostali se do velmi skromných, civilizačně zaostalých poměrů. Lolo se snažil manželce zpříjemňovat život, jak to jen bylo možné, ale povahově se za dobu odloučení velmi změnil, byl nemluvný, tvrdý a uzavřený. Až dodatečně žena zjistila, že po návratu do Indonésie byl zatčen, vyslýchán policí a zařazen do vojenské jednotky operující v džungli proti povstalcům, kde zažil věci, které ho přiměly sklonit se před mocí a kolaborovat s ní. Malého Baracka učil, že chce-li člověk přežít, musí být silný a spolupracovat se silnými. To odporovalo matčinu přesvědčení. Rodinu čekal společenský vzestup, ale Anna nebyla šťastná. Malý Barack chodil krátce do katolické misijní školy, potom do místní muslimské, protože prostředky nestačily na školné v anglické škole pro děti diplomatů. Matka ho budila už ve čtyři hodiny ráno a důsledně s ním před svým vlastním odchodem do práce na ambasádu probírala učivo odpovídající americkým školním osnovám. Nakonec se rozhodla, že v Indonésii chlapce dobrá budoucnost nečeká, a poslala ho proto rodičům do Honolulu. Ti se ho ujali a babička se pak pro něj stala neochvějnou životní jistotou.
/n
      Prarodiče mu zaplatili výběrovou školu, ale v pubertálních letech se chlapec dostával do konfliktů se svými spolužáky. Prožíval krizi identity, jako míšenec s africkými kořeny a indonéskou zkušeností nikam nezapadal a cítil potřebu hledat svou vlastní cestu. Jeho nejistota se ještě zhoršila po krátké otcově návštěvě. Proto přešel daleko od rodiny do internátu Occidental College v Los Angeles. Tam prožíval bouřlivá léta dospívání, experimentoval s drogami, družil se s černými bouřliváky. Přesto college dokončil a mohl přejít na Kolumbijskou univerzitu, kterou v roce 1983 absolvoval jako bakalář politologie. Už během studia se uklidnil a jaksi prozřel a na popud přátel a učitelů se dostal ke komunitní práci mezi chudým černošským obyvatelstvem. Po krátké praxi v advokátní kanceláři se rozhodl, že se sociální práci bude věnovat naplno jako koordinátor komunálních aktivit v Jižním Chicagu, údajně největší chudinské čtvrti na světě. <!-- |:2:| -->
/n/n
<strong>Sociální zkušenost</strong>
/n/n
Barack Obama žil v Chicagu velmi skromně, více méně sdílel život s obyvateli své čtvrti. Byly to většinou neúplné rodiny, černošské matky samoživitelky, buď neprovdané, nebo opuštěné manželi, kteří neunesli ponižující neschopnost postarat se o rodinu, a proto od ní odešli. Mnoho mužů bylo také ve vězení, mnozí byli alkoholici, všichni nezaměstnaní. S podporou státu se o tyto opuštěné rodiny staraly černošské církevní sbory různých denominací, jejichž pastoři dávali kostely k dispozici jako komunitní centra pro vzdělávání a svépomoc. Barack začal svou práci tím, že se spřátelil s místními aktivisty a že navštěvoval jednotlivé domácnosti. Mnoho času věnoval rozhovorům s matkami, chtěl znát jejich životní osudy, jejich bolesti, radosti, touhy a potřeby. Pak začal hledat cesty, jak pomoci. Nikdy nejednal autoritativně a nedával svrchu blahosklonné rady. Snažil se ženy aktivizovat, nacházet jim domáckou práci, organizoval jim vzdělávání, motivoval je k úklidu veřejných prostranství, k úpravám domácností. Věnoval se dětem a výrostkům potloukajícím se po ulicích. Hrál s nimi basket. Navázal spolupráci se školou a spřátelil se s místními pastory. Černošské sbory vycházely z tradice společenství otroků shromažďujících se kolem Božího slova, z něhož čerpali naději. Kazatelé vyzvedávali především hodnotu rovnosti všech lidí, spravedlnosti, solidarity v duchu starozákonních proroků. Do sborů přicházeli lidé takoví, jací byli, vědomí si své hříšnosti, bez rozdílů sociálního postavení, tedy i zámožní Afroameričané, a kazatelé je ujišťovali Boží láskou. Barack Obama navštěvoval i katolické kostely, kde se mu však nepodařilo navázat úspěšný kontakt. Místní kněží totiž většinou byli Italové nebo Irové a nesžili se dostatečně s místní populací, na kterou také kladli rigoróznější mravní požadavky. Ani katolická liturgie černošské obyvatele dostatečně neoslovovala.
Barack Obama byl ke své sociální práci motivován především hodnotami, které mu vštěpovala jeho matka. Ale po čase si uvědomil, že mu to nestačí. Že potřebuje mít hodnoty zdůvodněné a že sám musí svůj život ukotvit ve vertikále. Vedl dlouhé hovory s různými pastory a poznal, že je to křesťanství, které je svým přikázáním lásky základem pro jeho život i pro soužití mezi lidmi. “Poznal Krista”, klekl pod křížem; pak si a uvědomil, že křesťanem nemůže být člověk sám o sobě, ale jen ve společenství, tak jak je to vyjádřeno oním “my” v Otčenáši. Proto požádal o křest v jednom z velmi aktivních sborů.
/n/n
<strong>Harvard a další osudy</strong>
/n/n
Jako koordinátor komunitní práce v Jižním Chicagu musel Barack Obama častěji jednat s politiky, se zastupiteli města, a hledat pro své klienty a svěřence právní pomoc. Proto se rozhodl - také na popud svých místních spolupracovníků - ucházet se o přijetí na prestižní právnickou fakultu Harvardovy univerzity v Cambridge nedaleko Bostonu. Byl přijat, školu absolvoval s vyznamenáním a během studia se stal prvním černým prezidentem proslulého fakultního časopisu. Během studia se seznámil s kolegyní Michelle pocházející z Jižního Chicaga, rozumnou a praktickou krasavicí, s niž se v roce 1992 oženil. Dnes mají spolu dvě dcerky, Malii a Natashu.
Po studiích se manželé vrátili do Chicaga, Michelle našla uplatnění v oblasti ochrany lidských práv, on sám začal pracovat v advokátní kanceláři zabývající se převážně zastupováním obyvatel chudinské čtvrti. Na univerzitě v Chicagu navíc přednášel ústavní právo. Se svou ženou navštívil Afriku, v Keni poznal tamní část své rozsáhlé rodiny a vnikl hlouběji do problémů afrického života. Od začátků své komunitní práce se zajímal o politiku a v tradici svého otce a v návaznosti na jeho “sny” a na “sen” Martina Luthera Kinga se chtěl věnovat zlepšení společenských poměrů a povznesení nejchudších vrstev veřejnou angažovaností při respektování individuální svobody a s úctou ke každému lidskému jedinci. Právě africká zkušenost ho vedla k pochopení významu občanské a vůbec lidské svobody. Proto kandidoval do senátu státu Illinois, kam byl zvolen v roce 1996. Do senátu Spojených států kandidoval neúspěšně v roce 2000, uspěl až v roce 2004. A v roce 2008 vyhrál v prezidentské kampani za demokratickou stranu a stal se překvapivě prvním prezidentem USA černé pleti. Tak se stal symbolem naděje pro příslušníky mnoha potlačovaných menšin na celém světě - předpokladem jeho úspěchu byla ovšem kromě pomoci milující rodiny vysoká inteligence, tvrdá práce, vřelost srdce a schopnost nejen snít, ale také usilovat o realizaci svých snů.
<!-- |:3:| -->/n/n
<strong>Hodnoty Baracka Obamy</strong>
/n/n
Ve své knize Audacity of Hope (Opovážlivost naděje - lze překládat i jako Odvaha k naději) uvádí hodnoty, které převzal od své humanistické matky. Na prvním místě z nich uvádí svobodu jednotlivce; zároveň si uvědomuje nutnost tuto svobodu sladit se zájmem společenství, v němž člověk žije, i širšího lidského společenství, a naučit se řešit konflikty hodnot, zejména napětí mezi individualismem a solidaritou. V tom je jádro konfliktu mezi konzervativci a progresisty, v USA mezi demokraty a republikány. Jakkoli se Obama zasazuje o práva individua obdařeného svobodnou vůlí, zdůrazňuje nutnost odpovědnosti. Stát nemůže předepisovat a organizovat občanům celý jejich život, ale musí stanovit mantinely, jejichž překročení je nebezpečné, musí hájit společný zájem občanů a dát společenské debatě zákonný rámec. Zvláště přitom musí chránit ty, kteří nejsou schopni se kvalifikovaně debaty zúčastnit. Důležitá je odpovědnost rodičů za vývoj a výchovu příští generace a za dědictví, které jí má být předáno. Další základní hodnotou je empatie. Člověk má být schopen vžít se do situace druhého -” jak bys cítil v jeho situaci ty, jak bys jednal na jeho místě, co bys chtěl, aby se dělo tobě?” ptávala se jeho matka. V podstatě jde o mravní požadavek zlatého pravidla. A to by mělo být pro politiky zvláště závazné. V demokratické společnosti jde o nalezení společného základu, hodnot, na nichž se lze shodnout. V diskusi o hodnotách zvažuje Obama napětí mezi ochranou lidských práv a ochranou před terorismem, nutností spravedlivé obrany a odporem k válce, uplatněním spravedlivých trestů a zajištěním lidských práv a důstojnosti vězňů a lidí obviněných. Kupodivu není proti trestu smrti u hrdelních zločinů. Je toho názoru, že některé činy trest smrti zasluhují, ale jako senátor se zasazoval o prevenci justičních omylů videodokumentací veškerých výslechů a soudního řízení. Současná demokratická společnost nemůže být “prosta hodnot” - mezi něž patří samozřejmě i výchova, vzdělání, pracovitost, skromnost, poctivost a neúplatnost. Vedoucím principem pro politika musí podle Obamy být starost o obecné dobro.
/n/n
<strong>Obama a náboženství</strong>
/n/n
Barack Obama, jeho žena i dcery jsou pokřtěni. On sám se hlásí ke křesťanství, ale není katolík. Katolíky jsou jeho viceprezident Joe Biden a designovaný ministr zdravotnictví Tom Daschle. V USA žijí občané různých etnik a různých náboženství. Proto je nutná odluka státu a církví - při respektování náboženské svobody jako základního lidského práva musí zákonodárství vycházet z obecně sdílených lidských hodnot a chránit práva všech občanů, nemůže se řídit “specifickými” příkazy žádného náboženství. Podle Baracka Obamy tedy v USA nemohou platit ani katolické normy a vatikánské směrnice, ani islamské právo. V Barackově pohledu a podle názoru demokratické většiny v Senátu a ve Sněmovně reprezentantů je mezi katolická specifika ovšem počítána i ochrana nenarozeného života, tedy odpor k potratům, ke klonování a pokusům na embryích. Obama není přesvědčen a “neví”, zda život člověka začíná již početím. Na přímé dotazy během volební kampaně odpovídal, že osobně je proti potratům, ale nechce žádné ženě upřít právo volby. Místo zákazu chce podpořit prevenci potratů - výchovu, poradenství, sociální opatření, pomoc studujícím mladistvým těhotným, azylové domy apod. Demokratičtí senátoři vypracovali už dva zákony v tomto smyslu, ale zároveň předkládají i zákon uvolňující potraty nad dosavadní stav (Freedom of Choice Act - FOCA). Už během volební kampaně byl Obama napadán organizacemi na ochranu života - mnohé z nich jsou proti postupným opatřením, která by zmírněním dosavadní praxe zeslabila tlak na naprostý zákaz potratů. Toho se však přes všechno úsilí, často velmi radikální a spojené s násilím, nepodařilo během posledních třiceti let dosáhnout. /n
      Podzimní zasedání Americké biskupské konference se konalo krátce po Obamově zvolení. Biskupové se netajili svou starostí, mnozí pobouřením, a rokovali dlouho za zavřenými dveřmi. Zaskočeni byli především skutečností, že pro Obamu hlasovala 54 % katolických voličů. Hlasovali pro něj také ve velkém počtu katoličtí Hispánci (67 % z nich) a vůbec chudší lidé očekávající změnu společenských poměrů. Uvažovalo se o výslovné exkomunikaci politiků spolupracujících s novou administrativou. Nakonec biskupové v závěrečném komuniké doporučili věřícím občanům podporu všech vládních opatření, která budou v souladu s péčí o obecné dobro a se sociálním učením církve, ale pevný postoj v ochraně lidského života, zejména v jeho začátku. Zvlášť zřízená biskupská komise má vypracovat programy výchovy svědomí politiků i široké veřejnosti. Spolu s ostatními křesťany i dalšími lidmi dobré vůle je třeba podpořit zákony a opatření na podporu těhotných žen a rodiny. Zavádějí se také speciální liturgické obřady v angličtině a španělštině na požehnání těhotných žen. Změna veřejného mínění a prosazení ochrany lidského života je nejen v USA, ale celosvětově - zejména při prudkém rozvoji biologických věd a technických možností medicíny - během na dlouhou trať. /n
     Nový prezident USA vzbudil veliké naděje nejen ve své vlasti. V duchu starozákonních proroků se zasazuje o sociální spravedlnost při ochraně individuální svobody a o mír při zajištění bezpečnosti své země. Plánuje změny ve školství, zdravotnictví, v pojištění obyvatel, ve větší otevřenosti mezinárodní politiky, je ochoten k diskusím, chce investovat do veřejných staveb a zajistit tak pracovní místa nezaměstnaným. To vše je komplikováno současnou ekonomickou krizí a válečnými konflikty na mnoha místech. Bere proto na sebe velikou tíhu a velikou odpovědnost; ačkoli se obklopil lidmi s vynikající odbornou pověstí, není jisté, zda to jsou také lidé schopní praktické politiky. Doufejme tedy, že tuto tíhu unese a že vzbuzené naděje nezklame. Ať mu k tomu pomáhá a ať jej chrání Bůh, jehož se dovolává.