V sobotu 23. 1. 2016 jsem se v Praze zúčastnil setkání občanských iniciativ, hnutí, spolků a dalších organizací ohledně plánů akcí na rok 2016. Z této akce pořádané iniciativou "Ne základnám" jsem si odnesl zkušenost, že i lidé protichůdných názorů jsou schopni diskutovat slušně a s respektem k druhému člověku. Na mysli mně vytanulo Husovo přísloví: „Vezmi psům kost, o kterou se hryžou, a přestanou“. Nejde-li o koryta, o mamon, ale o věc samotnou, lidé jsou schopni spolupráce.

Přestože většina přítomných by se řadila spíše k levé části politického spektra, názory na řešení konkrétních problémů nebyly rozhodně jednotné. Taková jednota však nebyla na programu, šlo o informovanost o akcích celostátního i místního významu. Naše demokracie totiž nevzkvétá, ale naopak upadá. Stávající politické strany jsou příliš zaujaty bojem o kost, a nikoliv o blaho lidí, z jejichž vůle a práce žijí. Celá demokracie se scvrkla na boj o to, „kdo bude stříhat ovčany“. Je to škoda, protože i z tohoto sobotního setkání je vidět, že stačí vlastně málo a mohlo by nám lidem na světě být mnohem lépe. Stačí méně soutěže a více spolupráce. Méně vítězství a více solidarity. Méně mamonu a více lidskosti.

Jak jsem však uvedl, na tomto setkání nešlo o ideologii ani o koryta, ale o konkrétní akce a vzájemnou informovanost. Výsledkem tedy bude něco jako kalendář aktivistických akcí v roce 2016, o němž budeme i na e-Republice průběžně informovat. Pro začátek jsem si všiml jedné ohlášené akce celostátního, vlastně spíše mezinárodního významu. Jde o setkání se spisovatelem, historikem a politikem Nikolajem Starikovem, které se uskuteční dne 1. 2. 2016 od 19.00 hod .v Ruském středisku vědy a kultury v Praze, Na Zátorce 16.




Na našem webu jsme o Starikovovi psali, viz například článek Jak se válčí za Porošenka, za naše peníze . Část z pozoruhodných knih Nikolaje Starikova si můžete přečíst na webu Zvědavec . A vidět jej můžete na YouTube zde, i s českými titulky.


Z dalších akcí mě zaujaly snahy o vystoupení z NATO. Podle jednoho ze zúčastněných však toto úsilí musí počítat se souběžným ustavením evropských bezpečnostních struktur. S takovým pohledem však za sebe nemohu souhlasit. Vystoupení z NATO podporuji ne proto, že nám fakticky neposkytuje žádnou ochranu, nýbrž proto, že se NATO stalo nástrojem teroru. Nikde totiž není psáno, že evropské bezpečnostní struktury s rozhodujícími hlasy Francie, Británie a Německa budou jaksi automaticky morálnější než NATO pod vedením USA. Moc totiž korumpuje bez ohledu na hranice. My sami v českém prostoru jsme se o tom v dějinách přesvědčili mnohokrát.

Ochrana Francie, Británie, Německa či SSSR pro nás nikdy žádnou ochranou nebyla. Spíše jsme hráli roli mocenských tajtrdlíků než jejich chráněnců. A jak jsme vůbec zdravým rozumem přišli na to, že by nás nějaká velmoc měla nezištně ochraňovat? Kde stále navzdory historickým zkušenostem bereme tu naivní důvěru, že lid velmocí nemá nic jiného na práci, než starost o morální hodnoty a ochranu slabších dobrých Čechů? Mnohem spíše je to právě naopak. Velmoci se staly velmocemi právě proto, že bezohledně uplatňovaly výhradně své zájmy, či lépe řečeno zájmy vládnoucích skupin v tom kterém státě. O tom, jak funguje politika velmocí, doporučuji přečíst kapitoly od Nikolaje Starikova nazvané Oklamané Polsko .

Za sebe bych tedy navrhl místo spoléhání na nějaký všesvětový či celoevropský bezpečnostní projekt návrat k odkazu těch našich osobností, které si vysloužily respekt Evropy i světa. Za všechny jmenuji tři Čechy, za něž se rozhodně stydět nemusíme. Nejedná se o žádné generály, maršály, vojevůdce či vůdce a přesto jejich význam daleko přesáhl hranice naší země. Jde o osobnosti rozdělené staletími, ale spojené úsilím o lidský život pro všechny lidi světa. Jde o Jana Husa, Jana Ámose Komenského a Přemysla Pittera.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde , nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!