Vzhledem ke kontroverznímu tématu nejdříve objasním svůj postoj k otázce antisemitismu. Kdo nesouhlasí s politikou státu Izrael, nebo s jednáním skupiny Židů, je označen buď za antisemitu v případě, že není Židem, nebo se stane sebenenávistným Židem, v případě, že je Židem. Mohu ovšem položit řečnickou otázku. Jakpak já mohu být antisemitou? Mým nejoblíbenějším filmem je Big Lebowski od bratří Coenů, nejoblíbenější knihou Bible, napsaná téměř výhradně židy, román Hlava XXII od Josepha Hellera, a z intelektuálů nejvíce obdivuji Noama Chomského? Těžko býti antisemitou v takové sestavě. A přesto, nebo možná právě proto mě rozesmutní takové názory, které jsem si mohl přečíst na stránkách „Židovské obce v Praze“, kde jsem nalezl i následující větu.

Židé jsou přitom jedním z mála národů, který si zaslouží obdiv a úctu. Česká inteligence je totiž složena převážně z osobnosti s židovským původem…


Připomíná mi to debatu z dob povinné vojenské služby, kdy jsme se radovali z vítězství nad Rusy v hokeji. Moje nadšení zchladil kamarád Ďuro, neboť mě informoval, že jsme nevyhráli my, nýbrž „oni“. Totiž Slováci. Myslel jsem, že jsme vyhráli „my“, totiž já i Ďuro. A najednou se dozvídám, že já nejsem v žádném případě vítězem, neboť strůjci vítězství ČSSR byli téměř výhradně Slováci. Tedy jen Ďuro a jeho parta. Do té doby jsem žil v omylu, že například Václav Nedomanský je náš, a tedy i můj, ať už hrál za Slovan Bratislava, nebo později za Detroit Red Wings. Stejně jako bratři Šťastní.

Tehdy jsem byl poprvé konfrontován s tím, kterak je důležité znát barvu krve svých předků. Zda je modrá, slovenská, židovská nebo árijská. Znechucení nad takovým dělením lidí mě ovšem nepřešlo. Tak není divu, bude-li mě někdo považovat za antislováka, pragocentristu, antisemitu či antiameričana. Jsem už v tom celkem zaběhaný, mé názory byly kdysi označeny za antisocialistické a antisovětské, takže dnes o to případněji mohou být označeny za antisemitské, antikapitalistické a neamerické. Správní soudruzi si už pořídili jarmulku alespoň na doma, a jsou dávno, totiž minimálně 25 let, milovníky kapitalismu a kultu Svobody v New Yorku.

A teď zpět k „naší“ milé židovské lobby. Její příběh podrobně rekonstruuje kniha profesorů amerických univerzit Johna J. Mearsheimera a Stephena M. Walta: Izraelská lobby a americká zahraniční politika. Kniha vznikla v roce 2006 a u nás vyšla v nekvalitním překladu až v loňském roce. Nechci ovšem psát nějakou recenzi této knihy odvážných autorů. Vyjma odbytého překladu lze těžko něco hodnotit na této vědecké práci. Je to nudné, zdlouhavé, nezáživné čtení. Nejde o nějaký obyčejný román či detektivku. Mnohem spíše jde o vědu a literaturu faktu. Našim čtenářům, kteří mají odvahu na více než 400 stran takového textu nabitého detailními informacemi, mohu knihu doporučit. Pro ty ostatní mám krátké shrnutí.

Izraelská lobby a americká zahraniční politika

Nejvlivnější lobby ve Spojených státech je AIPAC a desítky dalších židovských proizraelských organizací. Ovlivňují volby do všech úrovní americké politiky za použití různých metod. Jednou z mnoha je „grilování a lustrace“ uchazeče o vstup do americké politiky za účelem zjištění, zda dotyčný má dostatečně proizraelské smýšlení. Projde-li uchazeč tímto sítem, dostane kontakty, na které se může obrátit například s požadavkem příspěvků na kampaň. Poté už nikdy není odmítnut.

Naopak ten, kdo takový proizraelský statut nezíská nebo jej ztratí, bude vystaven nátlaku finančnímu, mediálnímu i jinému. K tomu slouží nejen zjevné židovské instituce, ale i mnohé další organizace a hnutí nejrůznějšího zaměření. Od skupin protestantských křesťanů čekajících na splnění proroctví na Siónu, až po židovskou lobby stvořené neocony. Za válkami v Iráku, Sýrii či Libyi nestojí ani tak lobby ropná nebo zbrojní, ale mnohem více ta proizraelská. Přítomnost amerických sil a destabilizace mocných států v regionu jsou v zájmu Izraele a USA jsou v tomto případě jen nástrojem izraelské politiky. Podobně sankce a případná válka proti Íránu nebyla a není v zájmu USA, ale výhradně v zájmu Izraele.

Prožidovští lobbisté jsou v konfliktu svědomí dvojí loajality ke Spojeným státům a k Izraeli. Podle autorů knihy je ovšem politika AIPAC a dalších proizraelských institucí v konečném důsledku nejen protiamerická, ale také protiizraelská. Podporou nepřijatelné politiky v Palestině vytváří patový stav, z něhož není a nebude pro Izraelce smírného úniku. Podobně je sporné, zda současná politika proizraleské lobby v USA i ve světě je trvale udržitelná. A co se stane, až bude demaskována, případně se sama zhroutí. To už však dnes není otázka pro vědce, ale pro věštce.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!