Disfunkci současné ekonomiky je třeba nejenom ho pochopit, ale musíme udělat vše proto, abychom současný model změnili.

Thomas Jefferson, president USA napsal(a):
Kdyby americký lid dovolil soukromým bankám, aby kontrolovaly emisi měny, připraví banky a kolem nich vyrůstající koncerny lid nejprve prostřednictvím inflace, pak deflace o vše, co má, až se jednoho dne probudí jeho děti jako bezdomovci… Právo tisku peněz by mělo být bankám odňato a navráceno národu, kam také podle práva patří.

John Maynard Keynes napsal(a):
Ideje, umění, vědění, pohostinnost, cestování – to vše by mělo být mezinárodní. Výroba zboží, pokud je to jen možné a rozumné, by se měla odehrávat na lokální úrovni. Především ale finance by měly zůstat v národní kompetenci.


Chceme-li prosadit jiné paradigma týkající se fungování ekonomiky, je potřeba pochopit svět fungování peněz. Jen zdravá ekonomika umožní žít slušně všem lidem a přitom nepovede k ničení našeho životního prostředí a k zadlužování příštích generací. Tyto podmínky splňuje model obecně prospěšné ekonomiky, která principiálně odporuje maximalizaci zisku pro 1 % světových mocipánů.

Ekonomické myšlení není o ideologii

Zdravé ekonomické myšlení tvrdí, že peníze jsou pouze neutrálním prostředkem směny. V žádném případě není jejich hlavní funkce v tom, že umožňují parazitovat jedněm na práci druhých. Ani neslouží jako nástroj přerozdělování od těch, kteří mohou vytvářet peníze z ničeho a půjčovat je s úrokem jiným. Ti se pak stanou otroky splácení půjček, bez kterých by si nemohli dovolit mít ani vlastní střechu nad hlavou.

To není o prosazování komunismu. To není ani o socialismu, který jsem zažila a který přes řadu pozitiv neumožňoval dle mé osobní životní zkušenosti všem lidem, zejména ale těm poctivým a nadaným, realizovat své Bohem dané talenty. Daleko horší šance na prožití důstojného a naplněného života má však generace dnešních dětí a mladých lidí v současném kanibalistickém korporátním kapitalismu.

Přála bych všem dětem této planety, aby měly stejné výchozí podmínky. Aby měly šanci naplnit svůj život svobodně smysluplnou tvořivou prací ve prospěch všech. Toho můžeme docílit jen, když změníme systém fungování peněz.

Právní kultura mladých a korporátní fašismus

Nedávno jsem se diskutovala ve vlaku s jedním mladým mužem, studentem 4. ročníku právnické fakulty. Sebevědomí mu nechybělo. Tak jsem se rozhodla ho trochu poškádlit. Zajímalo mne, co řekne na téma, zda platí právo pro všechny stejně. Zda současná ústava České republiky a ústavy západních zemí obecně vytvářejí podmínky pro fungování skutečné demokracie. Došlo i na Švýcarsko a na debatu o fungování zastupitelské demokracie a dalšího pilíře v podobě přímé demokracie. Mladík diskusi na toto téma ukončil slovy, že přímá demokracie je nesmysl, jelikož většina lidí je hloupá a nemá v hlavě dost informací a znalostí, aby se mohla rozhodnout správně.

V debatě k EU se prohlásil za zaníceného eurofederalistu a vůbec by mu nevadilo, kdyby se oficiálním jazykem Evropské unie stala angličtina. Následně jsme se dostali k fungování eura, zakotvení měny České republiky – koruny v Ústavě a otázce práva na emisi a vydávání peněz do oběhu. Budoucí právník neviděl vůbec žádný právní rozpor ve faktu, že právo emise české měny má dle zákona Česká národní banka a přitom ve skutečnosti většinu peněz vydávají do oběhu komerční, soukromé banky ve formě úvěru. Na námitku, proč by měla mít obchodní banka v privátních rukou privilegium tisku peněz, které jsou podle zákona vlastně veřejným statkem, reagoval: "No o „multiplikaci depozit“ jsme ve škole slyšeli, ale já v tom nevidím problém. Já v tom nevidím problém.“ Reakcí na mou námitku, proč nemají všechny subjekty v ekonomice stejná práva a jedna skupina – zde banky, jsou viditelně privilegovány na úkor druhé skupiny – podnikatelů v reálné ekonomice, nebo střadatelů, mne ovšem budoucí mladý právník dostal do kolen.

Snad mi nechcete namluvit, že by měly platit stejné podmínky pro podnikání v bankovnictví jako například pro podnikání v ocelářském průmyslu.

Ano, potvrdil jenom to, co víme. Neexistuje nezávislý, spravedlivý právní systém, který by byl opravdovým pilířem demokracie. A demokracie nemůže nikdy fungovat v rámci společenského systému, ve kterém jsou mladí lidé už od školy masírováni, že pravdu mají pouze ti, kteří se narodili se zlatým dudlíkem v puse.

Možná jsem mladíka vyprovokovala alespoň k tomu, že se začne více zajímat o to, kdo nám vládne a jakých prostředků k tomu využívá. Možná ale, že také ne. Nicméně je nejvyšší čas podniknout výlet do světa kouzel a magie peněz. A pokusit se uchopit téma takovým způsobem, aby mu porozuměla i uklízečka se základním vzděláním. Protože experti používají slovník, kterému většina lidí nerozumí, ke klamání a vytváření aureoly nepostradatelnosti kolem své profese.

Pořadí hodnot pro ekonomiku

Nejprve je dán stát, potom měna. A my máme nejprve euro, a proto existuje v bankovnictví a nyní i v ekonomice jen a jen EU problém. Docentka Ilona Švihlíková uveřejnila na Britských listech článek, věnující se 70. výročí uzavření Bretton-woodské dohody, kdy byl po druhé světové válce ustanoven měnový systém, opřený o dolar jako světovou rezervní měnu a o instituce jménem Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Tento systém se prakticky rozpadl v roce 1971, kdy nejenom v důsledku války ve Vietnamu byla zrušena vnější směnitelnost dolarů za zlato. Tato vazba na zlato měla být pojistkou stability dolaru a důkazem důvěryhodnosti této měny. Ilona Švihlíková v tomto textu napsala, jaká úskalí přináší měna, která je používaná současně jako měna národní i mezinárodní. A také vyzdvihuje J. M. Keynese jako nepřekonaného ekonoma a vizionáře 20. století.

V úvodu jsem použila kromě citátu bývalého amerického prezidenta i Keynesův citát, důrazně varující před vzdáním se kontroly nad vlastní měnou. Její emise je řízena v zájmu růstu bohatství celé společnosti a jejího všestranného rozvoje. Proto nesmí být podřízena zájmům malé skupiny, která z ní profituje. Jen tak může ekonomika garantovat naplnění demokratických práv občanů jako suveréna moci podle ústavy: „Všechna moc patří lidu“, píše se zde. A v bavorské ústavě se dokonce uvádí, že „veškerá hospodářská činnost“ má sloužit obecnému prospěchu.

Keynes šel ale dál. Vidí v budoucnosti nutnost nejenom existence mezinárodní měny, regionálních měn, národních měn, ale i měn lokálních a měn, které mohou podporovat rozvoj v různých oblastech. „Budoucnost bude mít blíže ke Gesellovi,“ doufal. V současné době dochází k historickému zlomu. Země skupiny BRICS se pokouší vytvořit jiný finanční model a bude zajímavé monitorovat, jak se tento systém bude stavět. A do jaké míry budou jeho aktéři ochotni poučit se ze smutných zkušeností fungování systému peněz, které vedly lidstvo na jatka světových válek. A zda změna finančního systému umožní rozvoj demokracie a nastolení sociální spravedlnosti.

Kde je naděje

Hnutí Occupy, Iniciativa za modernizaci měnových systémů, švýcarská iniciativa Za referendum o odnětí práva tisku peněz soukromým bankám, ekologická hnutí a regionální a lokální iniciativy usilující o odklon od negativních důsledků globalizace. To vše dává naději, že příští či přespříští generace bude možná už žít jinak. A tato hnutí ukazují, že demokracie není myslitelná bez změny fungování peněz a celého finančního systému.

Shrňme první závěry, pro výše uvedeného studenta práv. Ve skutečně demokratické společnosti nemůže být jedno:

  • kdo peníze tiskne a vydává je do oběhu;
  • jakou cestou se dostávají peníze k institucím, poskytujícím úvěr;
  • jaké cíle mají poskytnuté úvěry naplňovat;
  • jaké druhy úvěrů mají úvěrové instituce poskytovat.

Klíčové je pořadí jednotlivých kroků od a) až do d).

Dejme dva příklady tlaku na změny: Island a obyčejní Rakušané. Finanční kruhy na Islandu jsou znepokojeny. Island totiž sází na jistotu. Centrální bankéři mají být voleni pokud možno nezávislou komisí. Islanďané jsou zřejmě názoru, že prostředí bank, a centrálních bank zejména, přitahuje diskutabilní charaktery a dokonce i vyslovené zloděje a lháře. Jinak není možné si vysvětlit, že do čela výběrové komise byl jmenován právník, nyní aktuální prezident reykjavícké policie.

V Rakousku pro změnu bude v roce 2016 pravděpodobně kandidovat na prezidentku nezávislá kandidátka doktorka Irmgard Grissová, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu. Na popud občanů vedla velmi účinné vyšetřování bankovních podvodů. Toto vyšetřování si zdola vynutili občané, kteř požadovali ustanovení vyšetřovací komise k případu selhání politiků při řešení bankrotu velkobanky Hypo-Alpe Adria. A k její cti nutno dodat, že komise byla opravdu nezávislá a nepodlehla žádnému tlaku ze strany zúčastněných politických stran. Veřejně publikovaná a na internetu dostupná více jak třistastránková zpráva ukázala, jaká špína vyplouvá navrch, když se spojí finanční elity s politikou. Vzhledem k přímé volbě a podpoře opozičních stran má tato dáma s velkým D velkou šanci na zvolení příští rakouskou prezidentkou.

Celá studie
"Centrální bankovnictví aneb Jak experti ničí demokracii I"
"Centrální bankovnictví aneb Jak experti ničí demokracii II"


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!