V madridském muzeu Prado vizí obraz Sebastiena Bourona z roku 1653 Mojžíš a neúprosný had. Obraz znázorňuje velmi plasticky strach národů ze zákeřného a nezničitelného hada. Dnes, začátkem 21. století, je poselství tohoto obrazu víc jak aktuální. Neúprosný a nemilosrdný had hrozí zahubit celé národy.

Politici se třesou jako ustrašení králíčci před kousnutím finančních elit. Německé hospodářské noviny DWN, nezávislý web, který od tohoto týdne začíná vycházet i v podobě magazínu, si vybral motiv hada a Mojžíše u příležitosti návštěvy prezidentsa Obamy u kancléřky Merkelové. Deník přetiskl překvapivě otevřené odhalení nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglize k plánům finančních elit na podrobení si národů a zavedení feudálního systému. Některé myšlenky s rozsáhlého rozhovoru, který si můžete přečíst zde, předkládáme i čtenářům e-republiky.

Potomci Martina Luthera Kinga již dávno ztratili naději, že by Barack Obama mohl být tím jejich novým J. F. Kennedym. Obamovo “Yes, we can”, se netýká miliónů amerických občanů, kteří si slibovali se zvolením Obamy více svobody a naději na lepší život. Toto heslo - Ano, my můžeme - se zdá být heslem finančních elit, které lapily Obamu do svých sítí. A ty nedávají nikomu nic zadarmo.

Nyní má Obama pohnout Angelu Merkelovou k souhlasu s transatlantickou obchodní unií, což bude znamenat americkou expanzi do Evropy a ztrátu prosperity především pro Německo. Němečtí experti varují v tisku, že podobné politické rozhodnutí může oslabit německý export až o 30 %.

Podle hodnocení Global Research je prezident Barack Obama mnohem horším prezidentem, než byl W. Bush, a to byl už hodně špatný prezident. Především se za jeho vlády podařilo prohloubit nerovnosti v USA. Ročně zachraňuje banky díky státním injekcím částkou 780 miliard dolarů. Pod jeho vedením odmítl nejvyšší americký státní zástupce vést stíhání proti podvodům bank. Obama několikrát porušil americkou Ústavu a zahájil další války, např. v Africe.

Nejvyšší americký úřadující soudce Clarence Thomas si dovolil kritizovat před studenty právnické fakulty na univerzitě v Duquesne před několika týdny prezidenta, když řekl: “Obama byl akceptován a zvolen elitami a médii, protože bude dělat to, co od černého prezidenta očekávají.” Dovolil si hodně. Dnes tento soudce čelí vyšetřování kvůli údajnému sexuálnímu skandálu.

Volby vyhrávají v USA peníze. Souboj s Mittem Romneyem byl nejdražším volebním bojem v historii USA. Na Obamu si vsadily především technologické koncerny, největší soukromí sponzoři Obamy byli šéf Googlu Eric Schmidt a manažerka FaceBooku Sheryl Sandbergová. Vsadily si na něj i banky, ty však financovaly i druhou stranu. Jistota je jistota. Obamu podpořila Světová banka, Trilaterální komise, Economic Club of New York a Mezinárodní měnový fond. A právě sem, k Mezinárodnímu měnovému fondu směřuje Stiglitzova největší kritika.

Mezinárodní měnový fond hraje v zájmu finančních elit klíčovou roli. V minulých dnech se snesla na jeho působení velká kritika. Portugalsko požadovalo, aby MMF opustil pověstnou a obávanou Trojku. Dokonce si přisadil i německý ministr financí W. Schäuble, který prohlásil,že by bylo na čase, aby MMF opustil Evropu a věnoval se tomu, kvůli čemu byl původně založen. Dnes ovšem plní jiná zadání.

Jaké jsou to úkoly, vysvětlil v rozhovoru pro Guardian Joseph Stiglitz, bývalý šéf ekonom Světové banky, kterého v roce 1999 vyhodili pro jeho kritické postoje z jeho pozice. Stiglitz není žádný konspirační teoretik, v roce 2001 však zveřejnil informace o čtyřstupňovém plánu elit, o kterých se dověděl. A vývoj v Evropě potvrzuje v plném rozsahu jeho stanovisko. Finanční elity sdružené do Trojky postupují podle těchto kroků.

  • Privatizace na prvním místě. Co se finančním elitám dostane do ruky, to je vítáno. Stiglitz potvrzuje americkou podporu ruských oligarchů za Jelcina a americké vykořisťování v Rusku v tomto období.
  • Liberalizace kapitálových trhů. Vlastně dobrý nápad, jak destabilizovat celé země, viz pohyb investic bez překážek. Jak ukazují příklady Brazílie a Indonésie, proud peněz tekl, ale vždy jenom jedním směrem, totiž ven ze země. My nemusíme jít příliš daleko, totéž se děje v Česku.
  • Zavedení “správných tržních cen”. Další dobrý nápad, díky kterému došlo k explozi cen potravin, vody a topného oleje. Pak se šroub dále utahuje a Stiglitz říká doslova: “Když už je nějaká země na dně, vymačká se z ní ještě poslední krev. Tak dlouho zahřívají papiňák, až to bouchne.” A uvádí příklady: Indonésii, Bolívii, Ekvádor. A se sociálními bouřemi se pochopitelně počítá. To, co zažily země Jižní Ameriky, zažíváme dnes v Evropě.
  • Volný obchod. Stiglitz srovnává snahu o zřízení zón volného obchodu s opiovými válkami 19.století. Dnes jde pod hlavičkou Světové obchodní organizace o totéž.
  • Latinská Amerika, Asie a Afrika byly nuceny vojenskými blokádami nuceny otevřít své hranice, ale Evropané a Američané uplatňovaly protekcionismus a své trhy rozhodně otevřít nehodlali. Dnes je tu jeden podstatný rozdíl. Není potřeba vojenských blokád, dnes se to dělá prostřednictvím blokád finančních.


Privatizace je velké téma EU - volný pohyb kapitálu předcházel dokonce volnému pohybu zboží a osob. Zavedení eura nebylo ničím jiným než liberalizací kapitálových trhů. Ten, kdo neposlouchal, jako například Kypr, byl potrestán. Ceny, to je jedno z hlavních téma EU. A sociální bouře - viz Řecko, Španělsko, Portugalsko. V těchto dnech se obává známý ekonom z Harvardu Niall Fergusson (u nás vyšla jeho kniha Vzestup peněz), že by se po Brazílii mohl požár v létě rozšířit do srdce revolucí, tedy do Paříže.

A téma transantlantické unie leží na stole. Proto jel Obama osobně za Merkelovou. Finanční elity tedy chtějí svou investici dostat víc jak zpátky. Když politici nepotáhnou káru, jak si přejí, bude zle. Když teď Američané slibují, že díky transatlantické unii bude vytvořeno v Evropě 180 tisíc pracovních míst, nemůžeme čekat zase na konci nic jiného, než že se nakonec experti “zmýlili”. Dnes se všichni politici klepou strachem. Protože vidí blížící se zuby nezničitelného hada finančních elit. Naivně doufají, že když mu předhodí oběti, dá jim pokoj. Přitom ale dobře všichni vědí, že had stejně nakonec kousne.