Poslední novoroční projev českého prezidenta by vcelku nestál za řeč, kdyby se v něm nevyskytly tři důležité momenty.

První perličkou je přiznání, že již několik let “přešlapujeme na místě, což lidé cítí”. Jistěže následovalo upozornění, že se máme dobře, ba hodně dobře. Ale tento dodatek nemohl zakrýt fakt, že se nám nevede nejlépe. A to je špatný výsledek pro končícího hradního pána. Někdo za to tedy ponese odpovědnost. A jistě to nebude ten samý agent, který nechal republiku privatizačně a oposmluvně rozkrást.

Klaus promptně našel viníka nedobrého stavu a hnedle jej pojmenoval. Po úvodním chvalozpěvu na kapitalistické budovatelské neúspěchy následovalo varování před tím, že “různí našeptávači špatných nálad a namyšlení samozvaní spasitelé se toho snaží využít pro své cíle.” A jsme doma, to jest v bolševickém myšlení, kdy jsou kritikové vlády označeni za “samozvance a zrádce” s nečestnými úmysly.

Ve stejném duchu se nese i druhý závažný moment - nálepkování opozice: ”...je negativistická, nepřesvědčivá a realistické řešení problémů nenabízí,” aniž by se pan prezident byť jen pokusil své tvrzení doložit jediným argumentem. Toto je velmi nebezpečný postup, který předhazuje frustrované veřejnosti zástupné cíle. Místo skutečných viníků (včetně Václava Klause) tak mají být bráni k odpovědnosti “poslové špatných zpráv”.

Konečně máme ony obětní beránky, kteří mohou za špatný stav státu a společnosti. A milý hloupý tisk se toho má chopit, ale zatím váhá. Není mu to příliš ke cti, protože svou hloupostí a zbabělostí nakonec skončí tam, kde jsme podle Klause i my. To jest v řadách obžalovaných.

Třetí perlička je mnohem vážnější a v médiích propíraná. A dokonce působí kontraproduktivně i na Klausovu snahu o důstojnější odchod z funkce. Mluvíme o vyhlášené amnestii. Ochočení tiskoví psi demokracie se už pustili po falešné stopě a hledají, koho Václav Klaus potřeboval pustit z vězení. Ale ve skutečnosti podstatný je článek II z prezidentského výnosu, něhož citujeme toto klíčové místo:

Čl. II - Zastavení trestního stíhání
Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.

Tímto způsobem totiž Václav Klaus úředně zametl stopy všech nevyřešených procesů z doby, kdy působil v exekutivě. Klaus je přímo či nepřímo spojován prakticky se všemi tunely, které doposud ležely na soudech nebo jsou ve stádiu vyšetřování. Amnestií ukázal, že v přehlížení korupce a “útěku před právníky” vytrval až do konce svého desetiletého prezidentského účinkování.

Klaus dříve dával milost tomu či onomu jednotlivému korupčníkovi. Nyní se snaží zamést pod koberec celou svou minulost. Právní stát dostal touto amnestií poslední prezidentskou facku, zcela charakteristickou pro celé Klausovo působení v politice.