Divné, až předivné okolnosti duchovního života donutily osamělého hledače ze severočeského paneláku, aby si vzal týden dovolené a uchýlil se do skalní jeskyně v lese. Když mohou pražští bezdomovci žít bytem trvale v jeskyních kolem Petřína, proč si na týden nevyrazit s patřičnou výbavou do jeskyně kousek od německých hranic. Během pracovního týdne a sychravého podzimu zely lesy prázdnotou, čímž vznikla skvělá meditativní atmosféra orámovaná klidem smrčin ozdobených cáry mlh s příležitostným výhledem na sudety bez sudeťáků. Spokojený Novák se v pondělí zabydlel a vybral si první téma k meditaci. Co se vlastně stalo s Absolutnem? Proč se najednou zbláznilo a začalo se chovat neuroticky? Po dvou dnech zjistil, že otázka je položená jako kóan, to jest nemá sama o sobě smysl. Absolutno nereagovalo na žádné "Proč?", i když bylo míněno zcela seriózně a se zápalem. A to znepokojilo dovolenkového eremitu. Jistěže meditoval kóany i předtím, ale ve zcela jiném duchu. Meditace vedla k navození myšlenkové prázdnoty a nehybného klidu. Nyní, při dotazovaní Absolutna po jeho svrchovaných důvodech, měl takový zvláštní pocit neklidu. Asi jako při prvních tanečních, kdy se mu za nic na světě nechtělo jít s neduživou partnerkou na parket. Proto si ji také vybral, aby tvořili rovnocenný pár. Nyní, po x-letech měl zase takový zvláštní pocit nedočkavého neklidu, který by pochopitelně mít neměl. Jednak si neduživou tanečnici vzal za ženu a jednak vzhledem k Absolutnu neměl na co těšit, alespoň podle všech teorií, jež doposud uznával za platné zkušeností i rozumem.
/n/n
První tři dny meditací přinesly znechucení. Novákovo Absolutno ztratilo rysy iracionální hysterie typu "<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=408">Neodcházej ještě</a>". Stalo se spíše plachou dívenkou, leč poněkud svéhlavou. Zásadně odmítlo odpovídat na otázky typu "Proč" a svým poodstoupením od tázajícího vytvořilo typ prázdnoty, který adept východní moudrosti velmi dobře znal z dřívějška. Jenže vzhledem ke změněnému charakteru "nového" Absolutna dostalo toto mlčení rys jakéhosi nejasného odmítnutí. Novák si uvědomil, že se s tímto pocitem už dávno setkal. Znal jej vzhledem k svým pubertálním ratolestem, na jejichž výpady a blbosti přestal reagovat před dávnými lety. Po nastoupení východní cesty častoval iritace svých potomků dokonce s neotřesitelným vnitřním smírem. Dospívající osobnosti zjistily, že nemá smysl kopat do zdi, a začaly s mnohem větším úspěchem psychicky ničit druhého v rodinném pořadí. Poustevník si od čtvrtka uvědomil, že celodenní meditace a klid začaly ukazovat Absolutno v zajímavých podobách. Pulzovalo jako nepravidelný quasar, vysílalo v různých časových intervalech různá záření, různě intenzivní teplo a světlo. Navíc se chovalo svéhlavě jako stará panna, bez jakýchkoliv věcných důvodů se odmlčovalo nebo naopak vysílalo svůj duchovní sex appeal. Zkrátka a dobře, přišla sobota, pan Novák uklidil jeskyni, šel na autobus a v hlavě měl dokonalý zmatek. Nové spirituální soužití ve dvou nebo v mnohých slibovalo cestu do totálního chaosu, tak mu to alespoň připadalo. V každém případě svůj týden shrnul do jasného závěru: duchovno změnilo tvář, stalo se vtíravějším a osobnějším než dříve. Navíc vynikalo neklidem a špatnými mravy, čímž jen zvýšilo intenzitu prožívání a neklid na straně eremitujícího subjektu. Pan Novák pochopil, že již není na křižovatce, ale za ní. Setkal se s Něčím jiným než s Tamtím, co bylo dříve. Ono Něco zrušilo jeho zavedené zvyklosti tím, že se chovalo imperativně, nevypočitatelně, ale vcelku duchovně korektně. A to bylo zajímavé: přijít o klid, a ještě na tom spirituálně vydělat. Po týdenním usebrání u severočeského askety nevznikl dojem, že by něco ztratil. Naopak se mu zdálo, že něco nového začíná.