Tak lze v kostce shrnout nedávné hodnocení prestižních deníků New York Times a Washington Post, které nyní nabízejí rozsáhlé analýzy Bushovy administrace. Mají úkol o to jednodušší, že vychází nespočet titulů předčasně prozrazujících jednak vnitřní poměry v Bílém domě (ty vydávají kritikové) a jednak se Bushovi současní a bývalí muži snaží ospravedlnit ve vlastních kvapně vydávaných memorárech, například Condoleeza Riceová. Nechci se pouštět do nějaké složité úvahy, ale vzhledem k devastujícímu vlivu Bushovy politiky na chod světa, zavedení koncentráků jako Guantanámo atd. bych rád k odcházející politice něco málo poznamenal. Co je nejzajímavější: tato vyhraněně pravicová vláda pošlapala téměř všechny své základní konzervativní principy. Vezmu to v bodech.

<em>1. Schodek v domácím rozpočtu</em>
Demokratická (čili jednoduše řečeno „levicová“) vláda prezidenta Clintona předala zemi republikánům do rukou v rozpočtovém přebytku, díky vynikající rozpočtové politice ministra financí Roberta Rubina. Bushovi se podařilo skutečně neuvěřitelné: od roku 1776 USA shromáždily schodek okolo 9 biliónů dolarů a z toho polovinu v době, kdy národnímu majetku šéfoval tento prezidentský mistr. Navíc přes 70% tohoto interního dluhu bylo uděláno právě za tří posledních republikánských prezidentů. Takže ideologická schémata o pravicové šetrnosti a levicovém rozhazování jsou nesmysl. Konec konců, u nás je to dost podobné. Stačí se podívat, za které vlády začal hospodářský růst včetně alespoň minimální sanace rozpočtu. Připomínám, že snížení rozpočtového schodku a výdajů státu tvoří základní dogma neokonzervativní ekonomiky. Hlavním problémem se stalo ovlivňování politiky velkými korporacemi (např. Haliburton, Bechtel a zbojní koncerny), které Bush nechal vejít zadními dveřmi přímo do Bílého domu. Hoši s velkým měšcem pak začali určovat domácí a zahraniční politiku. Najednou jim schodek vůbec nevadil, když si peníze mohli nacpat do vlastní kapsy. Devastující vliv korporací na demokracii se ukázal například v energetické a v enviromentální politice, v dovozu zboží atd. Spekulace se nikdo nenají, někdo musí také vyrábět.

<em>2. Podpora a rozšiřování demokracie amerického typu ve světě</em>
Tady je propad prestiže USA naprostý. Podle dlouhodobých světových průzkumů patří v posledních deseti letech ke státům s nejhorší světovou pověstí. Dostaly se na úroveň tzv. „zlotřilých států“ a mnohým populistickým politikům například v jižní Americe stačí k vítězství ve volbách jen veřejně deklarovaný protiamerický postoj. Na letošních panamerických hrách už to došlo tak daleko, že při nezdarech amerických atletů celý stadión nadšeně tleskal. I ve slušných arabských zemích jsou USA ve veřejném mínění běžně spojovány s teroristickými aktivitami, to jest dostaly nálepku zdivočelé země. Může za to hlavně válka v Iráku a unášení občanů arabského původu do tajných koncentráků, kde byli mučeni. Tyto průzkumy (ne)oblíbenosti USA ve světě u nás moc nevidíme, protože naše zpravodajství je z velké části přebíráno od proamerických agentur. My prostě musíme pořád mít nějakého velkého bratra, kterému lezeme do zadku.

<em>3. Demokratický deficit doma</em>
Dalším základním selháním se stal boj proti terorismu. Bushova vláda začala pošlapávat dokonce i základní ústavní práva vlastních občanů, hlavně v otázce zadržení podezřelých a nezákonného slídění. Korporativní skandály, nepotismus, dosazovaní partajních oblíbenců na klíčová místa, kde pak naprosto selhali a museli být nakonec vyhozeni &#8722; to jsou jedny z velmi markantních znaků Bushovy politiky, které analyzuje americký tisk. Týká se to např. vedení Federální záchranné a správní agentury (FEMA), která naprosto selhala v New Orleansu; skandálu kolem krachu společnosti Enron. Nakonec došlo k demisi nejbližších prezidentových spolupracovníků (posledním je pro tuto chvíli Karl Rove). Mnozí z nich byli přímo zapleteni do skandálů takového rozsahu, že je vyšetřovaly kongresové komise. Připomeňme prozrazení americké agentky agentky Valérie Plamové, odvolání politicky nevyhovujících prokurátorů atd. Mnohé věci teprve prasknou, protože Bílý dům zatím nemusí vydávat spravedlnosti mnohé dokumenty, které patří k provozu administrace. Proto zůstal na konci své vlády Bush prakticky sám. Nyní ho opustili již všichni klíčoví spolupracovníci odpovědní za předešlou politiku s výjimkou Riceové (min. zahraničí) a Cheneyho (viceprezident). Navíc mu nepřeje velká část institucí, které využil pro své ideologické cíle a pak nechal na holičkách (CIA, Pentagon). Totéž se týká jeho zahraničních spojenců, hlavně Velké Británie.

<em>4. Propad celkové životní úrovně</em>
Tato vláda hlavně poškodila vlastní obyvatelstvo, což se stalo díky statistikám všeobecně známým faktem. Velmi markantní jsou např. ukazatele zdravotní péče. USA klesly během posledních 20 let v délce průměrného věku (jeden z nejlépe vypovídajících údajů o celkové sociální a zdravotní situaci v zemi) pod úroveň mnohých rozvojových zemí (z 11. na 42. místo). Podobné je to se zbídačením obyvatelstva, kde nůžky mezi bohatými a chudými maximálně rozevřely. Za současné vlády došlo navíc k úpadku klasického průmyslu nahrazeného především levným čínským dovozem a zejména automobilky ztratily přední světové postavení. Spekulativní vlny a krize hypoték způsobily oslabení střední vrstvy: buď se propadá do dělnické kategorie nebo postoupila nahoru. Nízká úroková míra dolaru nemůže trvat věčně, protože USA žijí z toho, že export zemí jako Japonsko, Čína a Indie do USA je placen v dolarech, které Federální banka může do jisté míry znehodnotit základní úrokovou sazbou. Jistě, zrovna v tomto bodě se ukazuje ohromná životnost americké ekonomiky a podnikání, protože vládní administrativa má jen minimální možnosti jak do podnikání zasahovat.

<em>5. Krize klasických hodnot</em>
Misionářská horlivost evangelikálů v politice se ukázala být hodně kontraproduktivní. Defraudace nabyly obrovských rozměrů, protože velké koncerny využily válku v Iráku a kradly státní peníze přes oficiální zakázky. Navíc se ukázalo, že moc korumpuje vládnoucí republikány stejně spolehlivě jako kohokoliv jiného: korupce finanční i politická, tajně praktikovaná homosexualita, pedofilie, prostitutky atd. patří k zajímavému čtení posledních dnů v amerických listech. Hlavním kamenem úrazu je ovšem překrucování faktů ohledně války v Iráku a boje proti terorismu. Cílevědomé lhaní Bílého domu zavedlo zemi do hluboké krize, morální i institucionální.

Jistě by se dala najít mnohá další negativa a hlavně i nějaká pozitiva republikánské vlády pod Bushem. Neberte tento výčet jako nějaké ideologické vyrovnávání účtů s republikány, i když je z kontextu zřejmé, že je rád nemám. Ale v zemi neomezených možností je vláda o lidech, nikoliv o ideologiích. Pokud republikáni najdou schopné a hlavně nezkorumpované politiky, kteří nejsou natolik ideologicky zaslepení jako současná klika v Bílém domě, pak mají znovu šanci. Navíc spousta problémů se v USA řeší buď mimo vládu nebo zcela pragmaticky napříč politickým spektrem. Demokratická kultura dvou staletí se nezapře a ve svém jádru je americká demokracie nesmírně zdravá a vitální. Pokud se podíváte na předešlé články o Guantanámu na umlaufovinách, můžete sami zjistit, že závěr vyzníval úplně stejně optimisticky. Jako demokrat a liberál chovám zásadní důvěru ve zdejší demokracii. Ale to vůbec neznamená, že bych si přál tento elitářský a zcela asociální politický systém v Evropě.