Nemám televizi, proto jsem dostal informaci o zrušení limba až z druhé ruky, totiž z internetového vysílání francouzských zpráv na TV 5. Právě jsem se vrátil z týdenního putování po jarních Sudetech, kde příroda rozhodně v limbu není. Prostudoval jsem patřičné teologické dokumenty o limbu, napomínal se, že mám o rozhodnutích Matky církve mluvit jen to nejlepší (nebo raději vůbec nic), a přesto mi z duše nezmizel zvláštní pocit tělesné nevolnosti. Doktor Freud doporučuje v podobné situaci lehnout si na jeho kanape, ale to je pro mne moc drahý špás. Proto raději píši.
/n/n
Začneme pozitivně: rozhodnutí o zrušení limba není žádné dogmatické rozhodnutí, jen veřejný názor <a href="http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cfaith/cti_index.htm">
Mezinárodní teologické komise
</a>se sídlem ve Vatikánu. Sídlo komise najdete na oficiálních stránkách Svatého stolce, ale poslední publikovaný dokument komise nese datum 2004. Pokud by někdo v civilu pracoval tak vyhraněně limbickým způsobem, asi by brzo skončil v předpeklí úřadu práce. Ale k věci: citovaný dokument vyšel pod názvem "Naděje spásy pro zemřelá nekřtěňátka" (<em>The Hope of Salvation for Infants Who Die Without Being Baptized</em>), má 41 stran a papež Benedikt XVI. osobně souhlasil s jeho publikací. Kdo se nevyzná ve vatikánské kremlologii, tomu připomínám, že podle způsobu zveřejnění, autorizace atd. jde o středně silný výraz o něčem, co snad pravdivé je a dokonce má být pravdivé i oficiálně. Nauka o posmrtném stavu zvaném <em><a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Limbo">limbus infantium</a></em> nikdy nebyla dogmaticky definovanou církevní naukou, není nikterak nutná ke spáse a posledních dvacet let se o limbu hodně pochybuje. A protože o jeho vhodnosti pochyboval už mnoho let i kardinál Ratzinger, centrální prefekt centrální Kongregace pro otázky víry, velmi brzy přesvědčil také papeže Benedikta XVI., aby s touto věcí něco udělal. I vyšel ve vatikánském věstníku teologický dokument oficiální důležitosti, který limbo úředně zrušil.
/n/n
Kde je problém? Má kněžská, jezuitská a jiná pokřtěná část duše s výrokem komise ulehčeně souhlasí. Jako učitel náboženství pragmaticky vím, že mám o jeden problém méně. Vysvětlujte chytrým pubertálním tvorům na gymnáziu podobné teologické koncepty! Pekelná práce. Ty sotva odrostlé děti jsou drzí, inteligentní spratci, kteří byli stvořeni jen proto, aby katechetovi dělali peklo za zemi. Podobné bonbóny patří do kategorie klasických otázek, jak zabít nudnou výuku, zničit kaplana a přitom si udělat úkol do následující hodiny. Kdo by neodolal takovému pokušení. A ti výrazně inteligentní mučitelé navíc ví, že pan kaplan studoval v cizině filosofii, celkem ho to světské mudrování baví a na podobné blbosti jako limbus stejně moc nevěří. Ale tady na církevním gymnáziu nemudruje za sebe. Je za to placen, má to v kostele podepsáno, nesmí mluvit proti církvi, i když si občas myslí svoje. Tak ať se snaží, velebníček jeden. A já musím dodělat tu domácí úlohu do matiky.
/n/n
Jinými slovy: prohlášení zrušilo teologickou nauku, která měla tak jako tak pouze historickou funkci. V neoscholastice 16. století propadlé moderní logice a právní vědě vznikl problém, kam s nekřtěňátky, která zemřela. Do pekla je nedáme, ale dědičný hřích již mají, tudíž do nebe taky nesmí. Nebohé duše infantů tedy skvatovaly nižší patro mohutné teologické stavby zvané "posmrtný život". Mohly se klidně nastěhovat do prázdného patra o jedno podlaží výše. Tak zvaný <em><a href="http://www.newadvent.org/cathen/09256a.htm">limbus patrum</a></em> je totiž od vzkříšení prázdný, protože Ježíš Kristus z něj vyvedl všechny slušné starozákonní muže a s nimi i několik starozákonních matrón. Bohužel nekřtěňátka neměla ani vousy ani prsa a neuměla hebrejsky, vlastně nemluvila vůbec. Proto zůstala v teologickém mezipatře. Nyní byla přestěhována, ale kam vlastně? Dokument apeluje na Boží milosrdenství, což není marné. Ale skvat se zrušil, dekret na byt žádný a limbická nebožátka přišla o svůj tisíciletý útulek. Protože mezi nimi jsou i dvoutisícileté Betlémské děti, které zavraždil místo Ježíška ukrutný Herodes (viz <em>Mt 2,16</em>), je mi to opravdu líto. Ale když se kácí les, o třísky se nedbá, tehdy i nyní.
/n/n
A nyní filosoficky, k problému nevolnosti. Klidně můžete dekretem prohlásit Zemi za placatou nebo kulatou, zakázat či povolit evoluci. Každý soudný člověk ví, že je to blbost, protože řád pravdy je o patro výše nebo níže a podobné pitomosti nemají na chod světa nebo vědy žádný vliv. U limbu a podobných teologických pravd je věc složitější, protože pravdy víry nejdou vědecky či jinak empiricky ověřit. Nauka o předpeklí vznikla jako reakce na jinou nauku: rozšířila koncept dědičné viny, kterou do teologie zavedl <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/nabozenstvi/teologie/teologove/augustin.html">svatý Augustin</a>. Bohovědně (neboli teologicky) vyřešila bytovou otázku pro jistou část nebeského obyvatelstva, které nemělo střechu nad hlavou. Naukou o <em>limbu puerorum</em> jim vystavila teologický dekret na holobyt a bylo to. Jenže jako filosof hermeneutického ražení vím, že podobným způsobem vznikla tzv. "dogmatická mytologie". Termín přebírám ze slavné přednášky Paula Ricoeura o dědičném hříchu. Smrt a posmrtný život jsou tajemství: buď o nich mluvíte pouze v podobenstvích jako jeden chytrý pán a Bůh jménem Ježíš. Nebo z toho uděláte vědu (přesněji řečeno: bohovědu) jako pozemský teolog. Ten o tajemství smrti a života po ní také nic vědeckého neví, proto si něco chytrého vymyslí. Třeba limbus. A protože to vymysleli lidi (pardon: muži) s diplomem a se značnou autoritou, tak se jim to věřilo tak dlouho, až to jiní vousatí celibátníci zase odstranili. V citované Mezinárodní teologické komisi není totiž podle seznamu ani jedna žena. A to prosím mohou být i šéfkami katolických teologických fakult jako RNDr. Gabriela Ivana Vlková, Th.D., <a href="http://tisk.cirkev.cz/z-domova/gabriela-vlkova-se-stane-dekankou-teologicke-fakulty-v-olomouci.html">děkanka</a> Teologické fakulty v Olomouci. Pokud se intelektuálního uznání žen týče, oficiální katolická církev ještě dlí v limbu. Zato Vatikán pokročil krok dopředu v odbourávání dogmatické mytologie. Jako přesluhující učitel náboženství a dosluhující filosof tento krok vřele vítám, byť nejsem členem žádné Oficiální Komise.
/n/n