Podobenství o hřivnách tematicky i textově navazuje na čtení
z minulé neděle o deseti družičkách. Za zamyšlení stojí pořadí
obdarovaných. Sestupná řada ukazuje, že ten, kdo nejvíce dostal, také nejvíce
získal. Kdo dostal do správy nejméně, také pro pána nejméně vydělal: „Neboť
každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to,
co má.“ (<i>Mt 25,29</i>). Jak k tomu přijde ten, kdo nemá, protože dostal
málo hned na začátku? Vždyť je přece ten největší chudák. Kde je nějaká
spravedlnost? Každý makléř potvrdí, že s velkým balíkem financí lze více
vydělat. Není divu, že první správce dosáhl velkého úspěchu a zúčtování
s ním nastalo první v pořadí. Ale i druhému se dostalo stejné pochvaly,
což svědčí o vznešeném smýšlení správce. Nehleděl na zisk, ale na osobní kvality
obou antických peněžníků. Vzhledem k dosaženému zisku si mohl dovolit trochu
velkodušnosti, vždyť ho to zase tak moc nestálo. Ekonomicky viděno ani se
třetím správcem není problém. Svěřilo se mu sice málo, ale nevydělal nic, takže
byl po zásluze potrestán. Opravdu po zásluze? Asi ano. Stačilo dát peníze
směnárníkům, jak velí zdravý podnikatelský záměr, aby vlastník dostal zpět
kmenové jmění, plus úroky. Pokud třetí hospodář nechtěl nic riskovat, alespoň
měl spravovat daný majetek podle zdravého rozumu. A kdo nemá zdravý rozum, ten
ho v apatyce nekoupí a bude mu vzato i to, co má. Neviditelná ruka trhu
trestá nemilosrdně, a někdy dokonce i ty chytré. Podobenství koexistuje
v souladu s normální životní zkušeností, podobně jako tomu bylo
v předešlém případě u deseti družiček.</p>

<p class="MsoNormal">Ne vždy se vyplatí
měřit dvě podobenství stejným exegetickým metrem. Třetí správce spekuloval, i
když ne na burze. Stal se z něj morální filosof. První dva byznysmeni
nepřemýšleli během nepřítomnosti správce o jeho spravedlnosti a o jeho osobních
kvalitách. Dostali úkol, jdou a plní jej na výbornou. Jejich duchaplný kolega
zahrabe hřivnu, sedne si na bobek a věnuje se přemýšlení o etické povaze pánova
podnikání a o jeho osobním naturelu: „Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš,
kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou
hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.“ (<i>Mt 25,25</i>). Situace se nám
komplikuje. Třetí podnikatel byl potrestán za svoji kritiku! Vždyť přece reagoval na
nepřiměřený zisk a problematický styl při správě majetku. Rozhodl se po zralé úvaze k pasivnímu odporu, za který draze
zaplatil totálním a konečným zavržením. Rozzlobený hospodář (kterému šlo beztak
jen o ty prachy) korunoval svou nespravedlnost totálním trestem! Viděno
z této nové perspektivy, vypadají oba kolegové jako naivní, leč úspěšní technokraté. Nepřemýšlejí
a pouze plní rozkazy jednočlenné správní rady. Jak to, že jsou definitivně
vyznamenáni, když vůbec neuvažují o morálním dopadu své činnosti? Má ekonomický
zisk a lidská omezenost opravdu tak vysokou hodnotu v Božích očích?
Přiklepla se jim odměna jen proto, že drželi hubu, krok a usilovně hrabali? Co
je na tom morálního a biblicky vznešeného? Podobenství se nám zkomplikovalo.
Nový scénář obnáší dva omezené finančníky, kteří jdou přes mrtvoly po penězích;
jednoho mohovitého ziskuchtivce, jehož zajímá jedině a pouze dosažený výsledek;
a jediného přemýšlivého, jenž byl za své nezávislé a chvályhodné smýšlení
nespravedlivě a krutě potrestán. Švejk<span style="mso-spacerun: yes"> 
</span>a cynický pozorovatel Klausovy ekonomické reformy by řekli, že se
třetímu hospodáři stalo po právu. Poctivce musíme potrestat za nedostatek
finanční fantazie. Byl hodný, slušný, a tudíž nenapravitelně pitomý. Navíc si
nepřiměřeně otevíral ústa na neomylnou vrchnost. Přísloví zkolabovalo do
česko-moravské každodennosti. Jak z této šlamastyky ven?</p>
<p class="MsoNormal">Když v Bibli
nevíme kudy kam, vyplatí se jít na začátek. Adam přistižený při hříchu odpovídá
na Hospodinovu otázku po důvodech svého činu následovně: „Žena, kterou jsi mi
dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ (<i>Gn
3,12</i>). Adam vynikal pomalejší myslivnou. Mnoho věcí mu došlo až při
Hospodinově otázce a nikoliv při Evině mazané nabídce. První hřích byl skutečně
Adamův hřích, jak zní definice svatého Augustina. Nedostatek ostrovtipu
kompenzuje prapředek útokem na Hospodinův stvořitelský řád: „Žena, kterou <i>ty,
prý neomylný a údajně dobrý Bože</i>
, jsi mi dal...“ Teprve ve druhém kole vše
svádí na svou družku. Eva skromně a chytře mlčela, zatímco přihlouplý Adam
dělal před Hospodinem jednu botu za druhou. Kámen úrazu nepředstavuje snězení
jablka, nýbrž útok na stvořitelský řád, tj. na podstatu Hospodinova díla. Je
zpochybněno v samotném základu, přiměřeně moderně a karteziánsky. Adam se
prohlásil před Bohem za spravedlivého. Za všechno prý mohl primárně Hospodin a
sekundárně jeho nepříliš povedený stvořitelský produkt. Podobným způsobem jedná
třetí správce. Říká šéfovi: „Protože jsi, jaký jsi, tady máš, co ti patří.“
Třetí podnikatel nasadil vlastní měřítko spravedlnosti. Dal pánovi jen a pouze
to, co mu prý právem – to jest právem podřízeného správce! – náleželo. Oba
úspěšní finančníci nečekali nic, jen odevzdali vydělané peníze. Konečnou odměnu
jim dává samotný pán podle svého svrchovaného práva. Ve třetím případě chce dát
definitivní verdikt sám správce, a to s příslušným ideologickým
vysvětlením. Oba podnikatelé nekritizují daný řád. Najdou si v něm své
místo, pracují, riskují, vydělávají a nakonec se jim to nebesky vyplatí. Jejich
filosofický kolega postupuje jinak. Nejprve zpochybňuje osobnost pána, na což
si klidně troufá; pak postrašen vlastní odvahou zruší podstatu své existence
jako správce majetku; načež daný majetek spravuje špatně. Nakonec je mu vzato i
to, co si myslel, že má, totiž jeho vlastní spravedlnost. Sám sebe ocenil jako
spravedlivého vůči nespravedlivému pánovi. Ten vyvedl dotyčného z omylu
poukazem na obecně platná pravidla trhu a poslal jej do pekel. Samospravedlnost
byla potrestána, nikoliv disidentský postoj. Třetí správce chtěl vytvořit
absolutně spravedlivá pravidla hry, ale nedodržel přitom ani ta běžně užívaná,
platná pro každý normální exemplář druhu <i>homo oeconomicus</i>. Utopické
projekty se ve světě financí nevyplácejí.</p>
<p class="MsoNormal">Třetí
interpretační obrat v pořadí dovádí podobenství na duchovně přijatelnou
úroveň. Vůči světu transcendentních hodnot a konečného smyslu života – daného
z hlediska víry jako nezasloužený dar laskavého Boha – nemůžeme uplatňovat
vlastní spravedlnost. Jsme v pozici obdarovaného a nikoliv dárce.
Horizonty, od nichž se odvíjí smysl života a koneckonců i život sám, pouze
přijímáme, ale sami je netvoříme. Není to v lidské moci, ani v moci
žádné stvořené bytosti. Stvoření není na úrovni Stvořitele. V životě se
můžeme a máme postavit na vlastní nohy, ale nikoliv na vlastní spravedlnost.
Takový pokus musí nutně ztroskotat, nejen u prvních lidí, ale i u všech jejich
následovníků. Konečné slovo o naší existenci vnese do života onu definitivní
míru, kterou máme na zemi naplňovat zde a nyní. A čím více jsme dostali, tím
více máme odevzdat. Za to byli oba správci odměněni. Museli vzdorovat větším
pokušením, protože na vysokém postě se vzdoruje korupci sebespravedlností
mnohem obtížněji. Kdo neusiluje o Boží spravedlnost, tomu bude nakonec vzata i
ta jeho vlastní. Poslední správce vynikal zvrácenou logikou. Z hlediska
úměry „čím větší obdarování – tím větší pokušení“ bychom mohli říci, že byl asi
nejméně pokoušen. Možná. Ale zcela určitě si nejvíce vyskakoval. Podobenství
nepojednává o posledním zúčtování kdesi na konci času. Popisuje mazanou
strategii každodenních vytáček, kdy si místo Božích měřítek zdůvodňujeme a
konstruujeme své vlastní normy. To děláme pořád a všichni. V tom se
podobáme neúspěšnému makléři-filosofovi. Pokud ovšem vlastní spravedlnosti
uvěříme natolik, že při tristní eschatologické bilanci obviníme z podvodu
i samotného nebeského šéfa – jak to učinil Adam a po něm třetí správce – pak
jde o vrchol sebeklamu a drzosti. Spláčeme nad výdělkem.</p>
/n/n