Mexický spisovatel s pseudonymem Bruno Traven vydal v roce 1931 knihu nazvanou <EM>Loď mrtvých </EM>(Mladá Fronta, 1968). Popisuje odyseu lidí bloudících po První válce po Evropě bez dokladů o státní příslušnosti, které si předávala jedna pohraniční policie druhé. V románu přijde o papíry americký námořník a nakonec se nechá najmout na „loď mrtvých“. Nákladní loď pašující alkohol a zbraně nakonec skončí sabotáží, výbuchem kotle na širém moři. Pouze pojišťovacím podvodem může rejdařská společnost vyrazit z vysloužilého plavidla poslední a definitivní zisk. Kapitán a důstojníci se sice ocitnou jako první v záchranném člunu, ale přijde bouře. Na vraku nakonec umírá těžce popálený hrdina knihy, poslední oběť nesmyslného systému hrabivosti, nelidskosti a obyčejné hlouposti.<BR><BR>Na knihu jsem myslel při čtení zprávy o dvouhodinovém letu Boeingu 737, který odstartoval na Kypru 14. srpna 2005 v osm hodin ráno z Larnaky. Asi po půl hodině pravděpodobně došlo k dekompresi v pilotní kabině, což ve výšce 10 km znamená ztrátu vědomí po 15-20 sekundách a okamžitý chlad kolem mínus 50 stupňů. Letadlo letělo na autopilota asi dvě hodiny a mezitím ztuhla na led většina ze 115 cestujících, mezi nimiž bylo i mnoho dětí. Řecké stíhačky se chystaly neovladatelný letoun sestřelit, pokud by se přiblížil k Athénám. Tolik k faktům, na která si můžete <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/letadlo_mrtvych.htm">kliknout zde</A>. Soukromá kyperská společnost Helios Airways existuje dva roky a po celou dobu se potýká se závažnými problémy s bezpečností své letky. Francouzské noviny Le Monde zveřejnily zmínky pilotů o problémech s klimatizací, na jejíž fungování si prý piloti v poslední době soustavně stěžovali. Vedení společnosti slíbilo nápravu, to bylo vše. Pak odstartovalo osudné letadlo mrtvých. Někteří cestující žili na prahu smrti ještě v okamžiku havárie.<BR><BR>Společnost jistě neměla zájem na nehodě, což tvoří základní kontrast s Travenovým románem. Zanedbávání bezpečnosti a touha po zisku jsou však společné knize i realitě. Policie podnikla okamžitou razii do sídla společnosti, aby zabránila ničení dokladů nebo jejich falšování. Americký námořník i pasažéři letadla si v určitý okamžik museli uvědomit, že jejich život je zvážen a sečten a že nemají prakticky žádnou naději dostat se z letadla či z lodě živí. Po smrti či kómatu pilotů způsobeném nedostatkem kyslíku a totálním podchlazením se letadla ujal autopilot, který letadlo mrtvých řídil až do konce, kdy zničil i sám sebe. Zajímavý moment: podíváte se na nebe, kde letí letoun smrti, a myslíte si, že je všechno v pořádku. Autopilot přece funguje a znepokojení projevují pouze navigátoři a armádní stíhačky komunikující v přísně utajeném režimu. Až do okamžiku, kdy letadlo třískne o zem 40 kilometrů od Athén. <BR><BR>Letadlo mrtvých navigované autopilotem považuji za přiléhavou parabolu moderní doby. Náš život začínají stále více řídit anonymní síly trhu, technologií a vědy, nad nimiž postupně začínáme ztrácet kontrolu. Nadnárodní společnosti typu supermarketů či obrovských koncernů přestávají komukoliv odpovídat za své jednání. Podnikají kde se jim zachce a jak se jim zachce – za podmínek upravených mírou korupce politiků, hrabivostí úředníků a nezájmem veřejnosti v daných zemích. Pak není divu, že náš život začínají řídit mechanismy typu autopilota, jejichž úroveň údržby odpovídá ztrátě odpovědnosti za konkrétního člověka. V takovém systému se lodě a letadla mrtvých budou vyskytovat stále častěji. Například v podobě časovaných bomb společenské devastace dané úpadkem vzdělání, nezájmem o romská a jiná ghetta, růstem organizované kriminality a korupce. Jiný autopilot řídí úpadek evropských struktur; ten způsobuje odstranění poslední instituční hráze, která brání velkým společnostech v naprosté bezohlednosti vůči nevědomým konzumentům. Pokud by byla letecká společnost zařazena na černou listinu evropských aerolinek, pak by komerčně zkrachovala. Jenže takovému rozhodnutí musí předcházet politická vůle velící omezit komerční a podnikatelskou zvůli. To vůbec není samozřejmé v době, kdy se lobování, klientelismus a přímé podplácení politiků stalo málem společensky uznávanou normou. Ale může to být samozřejmé v budoucí Evropě budované pro lidi. V Evropě postavené na principu ochrany člověka, který je občanem a také spotřebitelem. Jejich práva musí v dnešním globálním světě chránit globální instituce typu Evropské unie. Jinak nám hrozí invaze letadel plných podchlazených mrtvol. <BR><BR>