Už dnes lze s jistotou prohlásit, že česká metanolová aféra je problém jednoznačně politický. Dokazuje to mediální reakce a způsob argumentace mluvčích politické i ekonomické moci státu. Argumentace, která má dvě těžiště: U moci politické je to mlčení o systémových příčinách vraždění občanů otráveným alkoholem a naopak mnohomluvné pokusy orientovat veřejnost na jakési neznámé, kriminálně nezodpovědné jednotlivce. Od mluvčích moci ekonomické jsou naopak opakovaně slyšet námitky nepřiměřeně vysokých, státem požadovaných daní. To je však snaha naivní, protože alkoholika (ani toho ve vládě) takové argumenty nikdy zajímat nebudou.


Ostudou přitom je, že se jen okrajově argumentuje zmařenými lidskými životy a trvalým zdravotním postižením stovek spotřebitelů. Příznačné také je, že tu absentuje kritika beznadějného stavu státní kontroly kvality jakýchkoliv potravin. Proč se o chybějící kontrole potravin mlčí? Takové řeči jsou totiž pro vládnoucí neocony nežádoucí, protože by ideologicky podkopaly společenský systém. Co to tedy je? Systém NE-kontroly čehokoliv, co se primárně týká sféry činností soukromých ekonomických elit. Systém NE-možnosti identifikace konkrétních osob v politických orgánech a ve firmách. Systém záměrně skrývající lidi, kteří nesou za příčiny toho všeho legislativní i trestní zodpovědnost. Slovem - systém záměrně špatných zákonů.


Mediálně zpravodajská odezva: Osud jedem otrávených a slepých obětí je novinářům lhostejný. Je naopak vhodným materiálem pro bulvár, protože zvyšuje sledovanost a výtiskový náklad. V elektronických médiích navíc pomáhá odvádět pozornost od nedávných skandálů a soudních politických kauz, establishmentu značně nepříjemných. Zatím se tedy zdá, že politikům to všechno celkem vyhovuje. Moravec v televizi je k nim empatický a namísto toho, aby jim za aféru vynadal, tak jim před kamerami jen servilně přikyvuje. Leč všeho do času. Co se dnes jeví pro politiky jako výhodné, zítra může být pro ně likvidační.


Co o systémových okolnostech lihové aféry až dosud víme? Obecně analyzováno, ekonomická moc vždy generuje moc politickou pomocí peněz. Činí tak proto, že si tím vytváří podmínky pro budoucí vlastní prospěch. Vzájemná spolupráce ekonomické a politické moci generuje oboustranný zisk lidem z obou těchto elit. Spory jsou sice nežádoucí, ale občas viditelnou vzájemnou nenažranost nám propaganda vysvětlí jen jejich "zdravou soutěživostí".


Jak moc ekonomická spolupracuje s mocí politickou? Ekonomická moc politickou moc lobbisticky ovlivňuje. Lidi z politiky ekonomická moc též velmi motivuje finančně a proto se i většina deprivantů právě z těchto důvodů do politiky tak tlačí. Politická moc vytváří pro moc ekonomickou vhodné a příjemné právní prostředí pro snadnou realizaci podnikatelských aktivit. Je-li míra vzájemné symbiózy i vzájemného parazitizmu obou těchto složek moci vyrovnaná, pak v ideálním případě může být svým způsobem užitečná i pro občany státu.


Kdy mohou nastat problémy? Jak již bylo řečeno, jednou legislativně usazená politická moc může s mocí ekonomickou spolupracovat. Může ji však do značné míry i mocensky řídit a ovládat - a to se ekonomické moci nemusí vždy líbit. Proč se moc politická takto může chovat i přes odpor moci ekonomické? Je to proto, že moc politická má k dispozici pět důležitých nástrojů státu: Legislativu, daně, správní a kontrolní administrativu, ozbrojený donucovací a represivní aparát a soudy s exekutory a vězeňstvím. (Takže, už je to konečně jasné, proč podnikavci chtějí jen slabý stát?)


Nu ale, pokročme ještě dál: Kdo je tedy ve státě mocnějším? Zdá se, že v prvním přiblížení je mocnější moc politická. Může ekonomickou sféru vydírat a může ji k mnoha činnostem i donucovat. Může to však dělat jen do toho okamžiku, dokud si ekonomická sféra buď také nevytvoří své vlastní paralelní vydírací a donucovací ozbrojené složky, anebo dokud ekonomická moc lidi v politice a větší část administrativy a soudního a policejního státního aparátu penězi nezkorumpuje. To druhé je pochopitelně jev mnohem častější, protože jeho realizace vyžaduje výrazně menší ekonomické náklady.


A tak jsme u fáze vývoje kapitalistického státu, pro níž je typické slovo - korupce.


Základem korupce je tedy stav soupeření moci ekonomické a politické o vliv, přičemž většinovými obětmi korupce jsou nakonec na věci nezúčastnění občané z nižších společenských vrstev a pak ještě vlastní státní systém. Občané jsou jednak obětmi přímými - jako v případě metanolové aféry, jednak jsou obětmi nepřímými, protože v každé krizi vinou neschopnosti politiků vždy stát chudne a jeho ekonomika a financování vykazují schodky. Je dobré si uvědomit, že korupce a krize jsou vždy spojené nádoby. Hovoří-li někdo o korupci, měl by vědět, že korupce je systémovým prvkem pozice státu v kapitalismu.


Co je tudíž příčinou krizí? Je to systém špatné kvality základů, na nichž je demokratický stát postaven a systém záměrně bezzubých nástrojů, jimiž je stát spravován. Je to systém absence zpětných vazeb a špatné kvality kontrolních mechanismů, jimiž je stát vybaven. Jaké jsou kontrolní mechanismy, taková je bezpečnost a zdraví občanů, taková je i hospodárnost funkce státu. Lze tedy jinými slovy říci, že metanolová aféra, tedy spíše aféra pančovaných lihovin, je zaviněna selháním zbytků kontrolních funkcí administrativy státu a nepřítomností všech zbývajících zpětných vazeb v systému. Příčinou jsou vždy jenom lidé na řídících místech politiky, mající legislativní a úřední pravomoci. Konkrétně pak ministři a poslanci, kteří legislativně stav zavinili, přičemž si předem k tomu zařídili beztrestnost a neodvolatelnost při porušování své zodpovědnosti.


Za aféru s metanolem proto jednoznačně mohou politici u moci a je nepochybné, že za tuto svou vinu také zaplatí. I když je snad ještě zatím občané formou nějaké defenestrace nevyhážou z oken jejich funkcí, vyžene je přesto někdo jiný, i kdyby policie vytvořila dvacet tisíc legend, že metanol v tolika druzích lihovin najednou byl jen osudovým omylem výrobců. Naši politici totiž ve svých naivních ideologických představách, představách o "konkurenceschopnosti" množiny drobných (černých) výrobců čehokoliv, zapomněli na majitele monopolů. Zapomněli také na fakt, že část lidí přímo ze samého středu jejich vlastní elity už dávno sedí ve správních radách právě těchto firem a sedět tam už dál brzy nemusí. Zapomněli, že ekonomická moc skrytých i oficiálních monopolů si v tomto státě už dávno korupcí politiku osedlala a nedovolí aféry, které jí ničí zisky.


Řešení je jen malou šancí pro opozici a je otázkou, zda ji vůbec alespoň zčásti využije: Na pořadu dne je totiž potřeba změny systému, nutnost výměny politiků a změny mnoha zákonů. Buď demokratickou cestou, anebo cestou nátlaku, anarchie a násilí na všech úrovních. Pokud si svůj dvorek rychle a ve vlastním zájmu nezametou české elity od metanolového svinstva samy, udělají to za ně ekonomicky i politicky mnohem mocnější zahraniční sousedé, pakliže dojdou k názoru, že špatný stav politiky u nás poškozuje zájmy jejich byznysu.


Víme z dějin, že alkoholová prohibice nikdy sama o sobě nic nevyřešila. Notorici svou dávku alkoholu prostě potřebují a budou ji denně shánět jakýmkoliv způsobem. Protože poptávka bude vždy, pak ten, kdo má v ruce nabídku, si tu příležitost na byznys vzít nenechá. Začne-li proto být policie příliš aktivní a v rámci mocenských žabomyších sporů českých politiků a podnikavců s alkoholem bude příliš poškozovat finanční zájmy těch nejvyšších bossů z nadnárodních a mafiánských monopolů, jejich majitelé pak nepochybně tvrdě zakročí. Paradoxem doby může být, že játra některých českých alkoholiků to možná do vánoc dokonce i zachrání.


Jak zničit jedovatý alkohol: Stačí se poučit v Rakousku - Aktuálně_cz

a jak se namísto toho podniká v Česku - Pohlreich kuchař se vzteká - Ano šéfe! - Šok v Brně!!


Převzato z Outsidermedia