<P>Pavel v Listu Římanům pronáší slavnou větu, kterou ale nikdy neuslyšíme v trestních senátech: „Naplněním zákona je láska“ (<EM>Řím 13,10</EM>). Není divu. Do soudní síně nepatří láska, ale spravedlnost – i té je u nás jako šafránu, jestliže se soudci berou především za své platy a výhody. Na rozdíl od Pavla je mi bližší prorok Ezechiel, starý a zkušený praktik. Neplýtvá dechem na neplodné maximy, ale raději mluví o komplexních trestech pro všechny dohromady.</P> <P><FONT face=Arial>Když řeknu bezbožnému: ‚Zemřeš!‘ a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. (<EM>Ez 33,8</EM>)</FONT></P> <P>Komplexní trest není trestem kolektivním. To by platilo Švejkovo heslo: „Vinnej, nevinnej, berte to pěkně po řadě!“ Hospodin zvažuje odpovědnost proroka v kontextu jeho poselství. Nesmí si nechat své slovo pro sebe, je zde, aby napomínal a vedl druhé. Minulé kázání ukázalo zápas víry u plachého a uzavřeného Jeremiáše. Nyní přistupuje k prorocké zkušenosti i další rozměr. <BR><BR>Prorocká autorita se týká společné a nedělitelné odpovědnosti za morální stav národa. Vinný je potrestán za svou vinu; ale prorok mlčící ke zlu by se stal pasivním spoluviníkem páchaného bezpráví. A to je v Hospodinových očích trestné, i když jinak, a tudíž jiným způsobem trestané než samotný zločin. Osobně považuji tuto myšlenku za naprosto zásadní: jako liberální křesťanský demokrat neexistující strany politického středu trvám na nedělitelné odpovědnosti všech za faktický stav věcí veřejných. Jestliže by měli účastníci Technoparty na Tachovsku v létě 2005 alespoň zlomek této odpovědnosti, svoji akci by konali jinak. Kdyby tuto odpovědnost cítili policisté jako celek, nechovali by se tak hloupým způsobem hodným bývalého režimu. Prostě by nebylo koho mlátit, nikdo z policistů by ani neměl na mlácení chuť a bulvární noviny parazitující na svobodě tisku by musely vyplnit letní okurkovou sezónu jiným způsobem. Ezechiel nechá Hospodina pronést zajímavou myšlenku o společné trestné odpovědnosti jednoho za druhého. Trestá však Hospodin, nikoliv člověk. Ve společnosti se po úspěšné knize filosofa Karla Jasperse <EM>Otázka viny</EM> (1946) stalo módou mluvit o kolektivní vině, za kterou není možné nikoho stíhat, na rozdíl od viny kriminální, trestněprávní. Morální selhání je normální věc, jsme přece lidé. Do prvomájového průvodu jsme ta mávátka a transparenty nějak dopravit museli. Jak vidno, Hospodin vidí věci jinak. Nejen, že bude trestat na posledním či na osobním soudu příslušné nevěrníky za morální vinu a kolektivní selhání. Bude dokonce přísně hledět i na disidenty, kteří nedostatečným způsobem veřejně projevovali a projevují znepokojení a obavy ze stavu věcí veřejných.<BR><BR>K disidentství mám blízko, proto mám rád Ezechiela, nikoliv bezbřehého apoštola Pavla. V rámci svého úřadu sice věřím v lásku Boží, ale raději myslím na spravedlnost, pokud možno tu lidskou. Navíc ani Pavel nebyl hloupý: láskou zákon nenahradil, jak si myslí mnozí chytrolíni, ale dovršil – viz citovaný výrok. Zákon platí a láska na něm staví. A základ zákona tvoří spravedlnost – obecná a pro všechny, nikoliv individuálně a úzkoprofilově projevovaná láska. Ve světě, kde by platily pouze osobní zájmy či lásky jednotlivce, by se nedalo žít. Viz konkrétní příklad z praxe. Podnikatelským extremistům pravicového typu, kterým při vyslovení slova „daně“ vyskočí kopřivka, navrhuji emigraci na Haiti. Lidé zde neplatí žádné daně a vláda jim nic neposkytuje. Načisto a úplně realizovaný sen ekonomické pravice vedené panem profesorem. Stát prostě nemá, čím by plýtval a co by defraudoval. Navíc vláda na Haiti tak jako tak neexistuje, pouze spolek kořistníků všeho druhu periodicky obměňovaný státními převraty. Ono je vždycky co ukrást. Poměry na ostrově musí nutně naplnit ideály pana Železného a Koženého, pamětihodných sloupů této privatizovatelné zemičky. Jen mi vrtá hlavou, proč se tam neusadili. Možná i proto, že jediná silnice končí 10 km od hlavního města. Analfabetismus zde v některých oblastech zasahuje až 70 % populace. Privatizační kupóny by na Haiti neměl kdo podepsat a telenovely nakoupené Novou by zde patřily do oblasti vědecko-fantastických příběhů o těch vyvolených, kteří mají doma pohyblivé obrázky oživené elektrickým proudem. Země se řadí svým průměrným výdělkem na hlavu k absolutně nejchudším částem světa. Utéci z ostrova na bájnou Floridu nemohou jen ti, kteří zatím nemají na lodní lístek. Kdo si chce přečíst beletrii vrcholné kvality pojednávající o nedávné minulosti, tomu doporučuji román od Grahama Greena <EM>Komedianti (</EM>1966). Popsaný hotel s bazénem, v němž se podřezal doktor Philipot, aby se nedostal živý do rukou státní policie, se dnes jmenuje Hotel Oloffson (Greene jej v románě nazývá Trianon) a najdete jej v hlavním městě Port-au-Prince. Tolik k odpovědnosti v reálu a k dnešnímu čtení z knihy Ezechiel.<BR><BR><BR></P>